Když si housenka myslí, že je konec - stane se z ní motýl

Listopad 2016

CHODILI BYSTE S GAYEM?

15. listopadu 2016 v 19:05 | kika
Chodili byste s klukem, či chlapcem, rozhodně zde nemluvme o muži, o kterém si tak trochu myslíte, že je gay?

Představte si, že jednou potkáte kluka, který z 99% splňuje vaši naivní představu o tom, jak by princ na bílém koni měl vypadat. Procházíte seznamem a odškrtáváte si se samolibým úsměvem na rtech jednu vlastnost za druhou, měl by být starostlivý, něžný, citlivý, empatický, měl by mě chtít představit rodičům, svým kamarádům, měl by být pořádný, hodný, sečtělý, mít vystudovanou vysokou školu, vtipný, zábavný, měl by se chtít se mnou dívat na romantické filmy a jezdit se mnou na wellness pobyty...

Prostě tu najednou stojí a tvrdí vám, že vás má rád a že si s vámi dokáže představit společnou budoucnost a že by se s vámi třeba na kraj světa přestěhoval.
Jenže velké ale. Podivuje se, že se po koupeli nenatíráte tělovým mlékem, protože přece každé malé dítě ví, že sprcha vysušuje pokožku a nadšeně vám ukazuje, že on nakrémovaný je. Ne že by neměl kamarádky - má jich spousty, ale všechny skvělé zážitky má spojené výhradně s muži a neustále o nich povídá. Všímá si věcí, které by vás ani nenapadli, umí se oblékat, zbožňuje Leoše Mareše a po ránu si pouští Time of my life z Hříšného tance.

Zjišťujete, že jste ve svém 70 stránkovém elaborátu zapomněli na jednu podstatnou vlastnost. Není muž, prakticky v ničem a nikdy. Chybí vám, že není vůbec lovec (alespoň ne žen) a od chvíle kdy vám chtěl tvrdit, že nikdo není 100% heterosexuální, nicméně váš výraz byl natolik výmluvný, že už vám skálopevně přísahá, že je pouze na holky. Vy o tom stejně pořád pochybujete. Stýská se vám po něčem mužném. A když pochybujete už teď na začátku, má cenu se do toho vůbec pouštět, nebude vás to za rok užírat mnohem víc? Co když si prostě po pěti letech manželství najde Milana a konečně vyjde s pravdou najevo, protože pochopí, že v dnešní době nemusí nic skrývat? A co víc, i kdyby byl pouze "bi" je pro vás jako pro ženu dostatečně sexy a mužný, když je tolik nakrémovaný?

SVATBA a LÁSKA KOLEM NÁS

10. listopadu 2016 v 17:40 | kika
Dva mladí lidé, plni naděje, dva svobodní občané se dnes rozhodli tragicky ukončit svůj svobodný a doposud radostný život. Tímto vás prohlašujeme za muže a ženu, nyní se můžete společně vrhnout na nekonečný koloběh povinností, hádek a proplakaných nocí. Z hudby mrazí, krkavci létají kolem. Ženich s nevěstou se statečně drží za ruce, po tvářích se jim koulí velké černé slzy a oděni v černém přijímají jednu upřímnou soustrast za druhou. Život byl tak krutý a nenechal je žít...

Dřív jsem byla rezolutně proti svatbě a proti manželství obecně. Proti manželství jsem stále. Nemyslím si, že přináší extra výhody, respektive nemyslím si, že by mohlo přinášet extra výhody pro mě. To asi protože mám pocit, že jsem celkem soběstačná, nezávislá a nepotřebuji dědit ze zákona, nepotřebuji si zvýšit svou životní úroveň příjmem mého manžela, nepotřebuji mít právo požadovat ze zákona zdravotní stav svého partnera a nepotřebuji vznik společného jmění manželů.

Řekněme si narovinu, v lepším případě breberky můžu dostat od svého milovaného i bez prstýnku a pravděpodobně se to dozvím až když na sobě začnu pozorovat příznaky - bez ohledu na to jestli jsem na to právo měla nebo ne; ze společných prostředků opravdu nepotřebuji vydržovat "prsatou Marcelku z druhého patra" a pro případ, že vás drahý ze dne na den vymění za model novější výroby byste svůj vlastní byt měli mít tak jako tak, rozhodně nečekejte až Váš drahý zemře.

Nyní však prosím abyste se vyzvraceli dopředu, neboť následuje velká romantická vsuvka.

Líbí se mi svatba a žádost o ruku, poslední dobou čím dál víc. Neuvěřitelně se mi líbí to gesto - to "myslím to s tebou vážně", "chci být s tebou celý život", "chci, aby to věděl celý svět", "jsi má jediná". Bez ohledu na to, jestli ten celý život se mnou dotyčný nakonec stráví nebo ne. Všichni víme, že kdyby svatebčané novomanželům kondolovali, mohli by se veselit při rozvodu... Teď a tady, takhle to teď cítím, a proto si toho druhého chci vzít. A necítím to tak po pěti měsících ale po dvou, třech, pěti letech. To je pěkné, romantické a jedno velké "aaaah"...

Kdyby si tak člověk mohl někoho vzít bez toho, aniž by vzniklo manželství...

p.s.: zasílám pozdrav z Rumunska




BLOG JE JEN NAŠÍ PŘEDSTAVOU

3. listopadu 2016 v 19:05 | kika
Od doby co celá má široká rodina, známí, přátelé, snad i kolegové znají adresu mého blogu, mám pocit, že všichni tito mimochodem úžasní lidé, které mám opravdu ráda, mají občas problém pochopit jednu zásadní věc. Blog není pouze můj deníček, odkrytí mých nejtajnějších přání a tužeb a vyslovení mých největších trápení a životních strastí.

Blog je především moje radost ze psaní.

Můj koníček, články do šuplíku, inspirované životem, ne však život samotný. Když Sugr ve své básni zmíní milence, nikdo neočekává, že toho milence opravdu má. Takže, má drahá rodinko, nebylo by vůbec špatné, kdybyste si tento článek přečetli dvakrát a uložili si jej na plochu, na lištu či si jej vytiskli a dali za rámeček a před tím, než se mě zase zeptáte "proč", si jej znovu přečetli.


1. Deníček

Ano, nepopírám, je zde spoustu článků, které jsou prostě čistě sonda do mé duše, vyjádření pocitů, sdílení některých mých životních událostí. Například můj výlet do Mariánských lázní je z 99% podle skutečné události. Chybí zde snad jen vyhnutí se baňkové masáži před mužným masérem, a to z důvodu, že by si to zasloužilo samostatný článek - názorový článek.


2. Názorové články

Názorové články slouží - světe div se - k vyjádření názoru na něco nebo na někoho. Autor se tím, třeba pokouší na něco nahlížet z pro něj zajímavého úhlu pohledu, nebo třeba pokládá otázku do pléna a doufá, že dostane nějaké odpovědi. Tyto články mohou být inspirovány skutečným životem, ale nemusí být tím způsobem, jakým předpokládáte (ale můžou..)

Příklad: 15.11.2016 vyjde na protidepce článek "Chodili byste s člověkem, o kterém si myslíte, že je gay?" a autorka pouze pokládá určitou otázku a není vůbec důležité, zda si myslí, že někdo z jejího okolí je gay, zda se o ni uchází gay nebo zda si prostě jen přečetla článek na jednom nejmenovaném portálu, o tom, proč hetero samci sledují gay porno. Jen se ptá.
3. Články pocitové a chcete-li "umělecké"

Někdy napíšete větu, že na Štědrý den sedíte s lahví vína a čučíte z okna. Sami. Ale míníte tím pouze, že se cítíte prázdně, nebo jste se chtěli cítit prázdně. Vyjadřujete své pocity.

Když zpěvák vydá písničku plnou emocí o bývalých láskách jeho života, neznamená to, že se po roce nemůže ze vztahu dostat, nebo že je na dně pořád, ale protože vztahy, sex a nevěra jsou metlou světa, vytáhne svoji v minulosti prožitou silnou emoci a použije ji znova a znova a znova. Dost možná třeba venku padá listí a prší a on má mnohem větší náladu složit něco smutného než veselého. A někdo rád píše, a proto napíše smutný článek.


4. Články neaktuální a minulé

Tyto články souvisí dost často s články pocitovými, uměleckými i názorovými. Někdy se vám něco přihodí a napíšete o tom za 3 měsíce a později; tehdy se vám o tom psát nechtělo, nebo ještě něchtělo, nebo jste si to jen uložili do rozepsaných. Někdy pak z deníčkovského článku musíte udělat názorový článek apod, protože opravdu nevypadá dobře psát, že máte nového přítele, vzápětí jak jste štastní, že jste single a ve třetím článku to dorazit tím, že stále milujete svého bývalého. Souslednost je sexy.


Blog je především moje radost ze psaní.

Nebudu se jí vzdávat a zároveň odmítám vysvětlovat co skutečnost je a co není. Je to můj blog, můj hrad, můj svět. Berte blogy s nadsázkou, i ty deníčkovské, je to dílo autorské, nikoliv však autor samotný.



Článek je sice trochu opožděně ale přeci věnovaný tématu týdne na blog.cz: "Svět je jen naší představou" a celé mé rodině. Podnětem k tomuto článku se stalo jedno konstatování mé drahé maminky. Kika
TOPlist
od 29.9.2014