Když si housenka myslí, že je konec - stane se z ní motýl

Zítřek nám nikdo neslíbil

17. listopadu 2015 v 22:03 | kika
Nesnáším motivační články, nejsou vůbec osobní a mažou všem med kolem pusy - lidé si totiž mnohem raději přečtou o tom, že všechno bude skvělé, sluníčkové, lentilkové, že všichni budeme milionáři, že si stačí přečíst tuhle knížku a než se nadějeme budeme mít společnost větší než Apple.

Bullshit. Pořád se snažím a sním (ať už o úžasné dovolené, nebo o vlastním bytu případně o šatníku větším než hala hlavního nádraží), dřu a honím se za svými velkými cíly a sny a nic z toho. Jedna práce nestačí, potřebuju další, jeden titul nestačí, chci víc, jenže je tu menší problém.


Zítřek nám nikdo neslíbil. Nikomu z nás. Tímto bych ani tak nechtěla narážet na současné dění ve světě, spíš - je to hodně zvláštní, když znáte někoho, kdo se taky tak urputně snažil, a pak jeden den, po jednu malou chvíli přestal být za volantem dostatečně pozorný a už se snažit nemusel ani nemohl.

Dříve jsem se rozčilovala, jedna hádka, promrhaná hodina na autobusové zastávce případně pomyšlení, že v pondělí budu muset na kobereček za šéfem, to vše mi dokázalo zničit celý víkend. Začínám být pomalu vyrovnaná sama se sebou, či dospělá, ale tohle už mě nerozhází, život je potřeba si užít naplno dokud je.

Protože zítřek nám nikdo neslíbil.

To neznamená, že je v pohodě dát zítra vypověď z práce, přestat snít a žít ze dne na den, to by vaše budoucí já, pokud bude, opravdu nebylo rádo, nechci ani zvolnit. Chci se dál snažit, věřit, ale tu cestu si užiju, protože člověk nikdy neví...dost možná k těm snům ani nikdy dojít nemusí.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 17. listopadu 2015 v 22:43 | Reagovat

Není to pro tebe, jakožto královnu plánovaček, těžké? Jakože silné zjištění? :)

2 Suzan Suzan | Web | 17. listopadu 2015 v 22:44 | Reagovat

Na Tvůj blog sem tam zajdu a velice se zaraduju nad nějakým tím článkem, ale tohle je mega depresivní čtení. :D

3 Kika Kika | E-mail | Web | 17. listopadu 2015 v 22:51 | Reagovat

[1]: Jani není to těžké :-) naopak, je to uklidňující a neznamená to, že se nebudu držet svých plánů, akorát, že si musím mnohem víc užívat "cestu k cíli" :-)

[2]: hmmm... asi jsem to špatně napsala, protože to rozhodně nemělo být depresivní, spíš jsem ráda za to, že jsem ;)

4 The Silent Brother The Silent Brother | E-mail | Web | 18. listopadu 2015 v 0:02 | Reagovat

Na to, že má být tvůj blog proti depce. Tento článek mi až tak růžový nepřišel. Nepřijde mi to depresivní - spíše jako výbuch emocí. Snad dosáhneš svého cíle jednou... :)

5 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 18. listopadu 2015 v 5:58 | Reagovat

Vyborny clanok a spravny nazor!
(A keby to nahodou vobec nemalo klapnut, stretneme sa pod mostom s flasou vermutu. rozhodne ale nie NA MOSTE! Skakat sa da aj cez svihadlo, nemusi to byt prave most.)

Sam to mam v nejakom blogu ako motto, ale zabudol som, kto to povedal, asi Budha sam: "Cesta je ciel!"

6 Jana Jana | E-mail | Web | 18. listopadu 2015 v 7:20 | Reagovat

[3]: Však to jsi dělala i tak, ne? :) Ale má to co do sebe a je fakt, že hodně lidí si tohle neuvědomí. A když ano, propadnou depresím ...

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 18. listopadu 2015 v 7:25 | Reagovat

Krásný zítřek se nám sice slibuje ze všech stran, ale většinou je to jen bohapustá reklama :-).

8 Kitty Kitty | Web | 18. listopadu 2015 v 8:15 | Reagovat

Blog proti depce? Cítím to tak, že jsi dospěla, prohlídla, plánuješ i cestu. Ano, dnešek JE a zítřek být nemusí.
Pokud je ta číslice na obálce číslem tvých narozenin, blahopřeju. Ještě je čas na mnoho věcí, už však víš, že žít se musí teď a plánovat ne na dlouho dopředu. To naplánuje život. Přeju ti co nejvíc dobrých zážitků a pěkný, i když rozfoukaný den. Ale teple rozfoukaný. Zdravím tě a děkuji za komentář u mě :-)

9 Grumpy Grumpy | Web | 18. listopadu 2015 v 8:45 | Reagovat

Tak tak, myslet na budoucnost se musí, ale také se nesmí zapomenout žít v přítomnosti, využít příležitosti, které máme pod nosem, a UŽÍT si je. Taky mi to sice vyznělo trochu depresivně, ale jako docela správné nakopnutí.

[5]: Já to znám od Axla Rose a nikdy mě nenapadlo, že to možná není úplně jeho citát :-D

10 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 18. listopadu 2015 v 9:23 | Reagovat

[9]: Wiki tvrdi, ze je to do Konfuciusa. ;-)

11 Akim Akim | E-mail | Web | 18. listopadu 2015 v 11:45 | Reagovat

Někde jsem četl, že člověku je souzeno spočinout vždy těsně před vrcholem. Ale máš naprostou pravdu, že je moudré se snažit ten vrchol alespoň zřít. A co my víme, třeba se osud jednou splete a...

Znám ty pocity, kdy náhle přijdeš o někoho blízkého, spoustu věcí pak vidíš jinak. ;-)  :-)

12 Elenya Elenya | Web | 18. listopadu 2015 v 13:02 | Reagovat

Kiko, věříš mi, že jakmile jsem viděla tu obálku, myslela jsem si, že je to dopis Ježíškovi? :-D

Ale ne, teď vážně. Moc ráda slyším, že se pomalu se sebou vyrovnáváš, sama vím, jaká těžká práce to je, ale jde to. Souhlasím s Tvým tvrzením v nadpisu, proto si každý den užívám, jako kdyby to měl být můj poslední. Zní to drasticky, jenže člověk nikdy neví, že? ;-)

13 karmilkalove karmilkalove | Web | 18. listopadu 2015 v 15:26 | Reagovat

Pěkný článek, chytře napsaný.

14 Xerodoth Sigmius Xerodoth Sigmius | E-mail | Web | 18. listopadu 2015 v 20:17 | Reagovat

Přehnanej optimismus mi vždycky způsoboval překyselení žaludku. Jako jo, věřit v lepší zítřky by se mělo, ale rozhodně ne tím naivním způsobem. Protože svět je svině a některý lidi to blbě nesou. Zaseknou se na jednom místě a honěj se za tim, jak pes za svym ocasem, místo toho, aby se zaměřili na lehčí cíle.  A pak jsme tu my, co nemají ambice, do všeho kecaj a smějou se tomu.

15 Olivka Olivka | Web | 19. listopadu 2015 v 20:35 | Reagovat

Už jsem si párkrát prošla chvílemi, kdy jsem panikařila, že "co když už zítra nebude". Naštěstí to nevedlo k tomu, že bych utratila celé svoje úspory a prováděla věci, kterých bych později litovala. Spíš jsem odmítala to nové, že si to taky nemusím vůbec užít. Znám ten pocit, kdy tu jeden den někdo je, plánujete kdesi cosi, a druhý den tu není a nikdy už nebude.
Pravdou je, jak už tu někdo zmínil, že i cesta je cíl.

16 Sugr Sugr | E-mail | Web | 20. listopadu 2015 v 17:54 | Reagovat

Přesně Kiko, taky mi leze krkem, když denně čtu na titulce stále stejné pocity lidí, jak je všechno báječné, sluníčkové, úžasné a že se mají jako prasata v žitě-prostě mazání medu kolem huby... :-D
Život je boj, děvče, tohle mi řekl můj šéf když mě bylo o 10 let méně než tobě. Tenkrát jsem se tomu smála, ale vím, že měl pravdu. Bojuj, stojí to za to a věř, že bude líp, protože pokud tomu věřit nebudeš, budeš se jen trápit a stejně se NIC nezmění.
Každý má silácké řeči, většina lidí hned všechno hází na deprese, ale že jsou lidé, kterým se také nedaří, to je nenapadne! Tím nemyslím teď Tebe!
Moc se mi líbí komentář [14]: - jeho první věta! Je super!!! :-)))
Jo!
Znám jednoho takového příšerného optimistu, který i kdyby ležel na smrtelné posteli bbude vykřikovat, jak je to úúúžasnééé a výýýbornéééé! :-D  :-D Svým optimismem je až protivný a leze lidem na nervy. [:tired:]

17 Kerr Kerr | Web | 20. listopadu 2015 v 23:24 | Reagovat

Teda, a já přišla na blog jakože konečně něco proti depce a hned na mě vykoukne článek jakože "Žijte jak nejlíp umřete protože nikdy nevíte kdy chcípnete!" -Tohle nám jednou řekl učitel dějáku, možná ještě v trošku jiným provedení, no ale na druhou stranu máš vážně pravdu.

18 surpan surpan | E-mail | Web | 21. listopadu 2015 v 22:20 | Reagovat

Kažodu chvíli se mi honí hlavou podobné myšlenky. Pořád si říkám, jestli mě to stojí za to, honit se za snem vlastního bydlení ve vlastním době, tedy neustálé práci, aby se mi to povedlo. Pak si říkám, že chci zajistit někdy rodinu a mít něco svého.
Jenže pak, třeba jako dnes, se mi na fejsu objeví dvě umrtní oznámení v jeden den, dvou lidí, kteří neměli ani třicet...a já začínám zase od začátku...

19 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 22. listopadu 2015 v 13:05 | Reagovat

Kika moudří :-) A ono se mi to líbí :-)
Já tenhle článek nevnímám jako depresivní. Naopak.
Tenhle článek ukazuje paprsky vycházejícího sluníčka :-)
Já jsem těšitelka, pořád se na něco těším a pořád mi to utíkalo mezi prsty (Napsala jsem to tady: http://baruschkasf.blog.cz/1510/nedockavost) a teprve teď se učím si život užívat.
A hlavně, i když mám sny, nejsou to plány. Jsou to jen a jen sny a já moc dobře vím, že ty se málokdy plní :-)
Kiko, držím Ti palce a hodně štěstí na nové a možná trochu dospělejší cestě :-)

20 David David | E-mail | Web | 22. listopadu 2015 v 18:56 | Reagovat

Dříve mi na e-mail chodily pravidelně každý den motivační citáty, teď už jen občas. Mně se líbí a dost pomáhají. Usvědčilo mě to v jednom: vše je o naší mysli - jaké si to uděláme, takové to budeme mít. :-)

21 Kika Kika | E-mail | Web | 22. listopadu 2015 v 19:41 | Reagovat

[4]: stojím si za tím, že to je pozitivní ;), a při psaní jsem byla dost v klidu :-))

[5]: já asi dojmu s flaškou červeného :D

[6]: nevím jestli užívala, ale teď si to mnohem víc uvědomuju, byl to takový "aha moment" 8-)

[7]: už vím proč to nemám ráda :D

[9]: aspoň, že to mělo pozitivní efekt, když už nic ;)

[11]: hmm... tak uvidíme kdy a kde spočineme ;)

22 Kika Kika | E-mail | Web | 22. listopadu 2015 v 19:49 | Reagovat

[12]: ježíškovi píšu ale to nepatří k tomuto článku :-) jj přesně, a navíc myslím, že ty to máš tak trochu denně na talíři, takže se Ti určitě daří radovat se z každého dne, já mám určitě ještě mezery ;)

[13]: díky

[14]: to se mi líbí (i ta poslední věta ;) )

[15]: jj přesně tohle jsem se tím snažila říct, že i cesta je cíl (příště to budu muset napsat do nadpisu :D)

[16]: tak uvidíme až jednou ta chvíle nastane jestli bude pozitivní i na smrtelné posteli. Obecně si nemyslím, že je dobře přistupovat ke všemu přehnaně optimisticky ani přehnaně depresivně, je potřeba najít tu správnou rovnováhu :-) Věřím, že na to přijdu

[17]: jenže ono je to pozitivní... a je to proti depce. Protože přijdeš na blog proti depce a tam se dozvíš, že depku mít nemusíš, protože zítra už nemusí být. Takže máš zvednout zad*k a jít si užít ty poslední chvíle..

[18]: :-( na takový události se prostě nedá připravit. Chce to vzít za ten správnej konec, že ty máš pořád tu možnost...

[19]: jůůů, doufám :-) I když nevím jestli se mi to líbí :D

[20]: já mám pocit, že tuhle fázi - "žeru motivační cokoli - knihy, citáty, filmy, videa" už mám naštěstí za sebou, a je to právě protože už vím, že je to o naší mysli a ne o tom co si přečtu nebo co mi kdo řekne, že mám dělat :-)

23 David David | E-mail | Web | 22. listopadu 2015 v 22:24 | Reagovat

[22]: No a právě někde ti řeknou, že se máš řídit sebou a neposlouchat ostatní. :-)

24 Van Vendy Van Vendy | Web | 18. prosince 2015 v 22:50 | Reagovat

Poslední dobou jsem se naučila žít téměř přítomností a budoucnost řešit jen v nejbližších dnech. Je to docela osvobozující, svým způsobem. Stejně tak, neřešit minulost a nezabývat se tím, co by kdyby. Minulost je fuč, sice se neztratí ani nezmizíkuje, ale už není aktuální.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist
od 29.9.2014