Když si housenka myslí, že je konec - stane se z ní motýl

Listopad 2015

Moje velká životní láska

22. listopadu 2015 v 21:23 | Kika |  MŮJ SVĚT
Musím se přiznat - vroucně, čistě a zcela nepokrytě miluju penízky a zbožňuju strýčka Skrblíka, možná ani ne tak strýčka Skrblíka jako spíš tu jeho úžasnou komnatu plnou dukátků. Och - ach jak já toužím mít tu jeho tajnou komnatu, protože prostě chci si koupit spoustu věcí a spoustu šatiček a kabelek.

Pozor přichází velké životní moudro - peníze jsou obrovská svoboda. A svoboda je štěstí, moje štěstí!
Nevím kdo vymyslel, že štěstí si za peníze nekoupíš, ale já bych vůni kouzelných papírků (nebudeme rasisti ani xenofobové, bereme a přijímáme bankovky i mince všech barev i zemí), tak nezavrhovala! Myslím, že už jsem na to přišla, to je taková velká útěcha pro nás nuzáky (protože znáte to - když vidím svou výplatní pásku, stěží zamáčku slzu, poděkuju a jdu si koupit víno a zapíjet svou velkou hořkost, nevadí Kiki, musíš být trpělivá!)

Víte co, tak to teda ne (nevím jak Vy), ale já uklízím v bytě komůrku a slavnostně do své komnaty ukládám svou první korunku. To bude jízda na měsíc pozpátku!

Krásnou neděli ♥



Zítřek nám nikdo neslíbil

17. listopadu 2015 v 22:03 | kika
Nesnáším motivační články, nejsou vůbec osobní a mažou všem med kolem pusy - lidé si totiž mnohem raději přečtou o tom, že všechno bude skvělé, sluníčkové, lentilkové, že všichni budeme milionáři, že si stačí přečíst tuhle knížku a než se nadějeme budeme mít společnost větší než Apple.

Bullshit. Pořád se snažím a sním (ať už o úžasné dovolené, nebo o vlastním bytu případně o šatníku větším než hala hlavního nádraží), dřu a honím se za svými velkými cíly a sny a nic z toho. Jedna práce nestačí, potřebuju další, jeden titul nestačí, chci víc, jenže je tu menší problém.


Zítřek nám nikdo neslíbil. Nikomu z nás. Tímto bych ani tak nechtěla narážet na současné dění ve světě, spíš - je to hodně zvláštní, když znáte někoho, kdo se taky tak urputně snažil, a pak jeden den, po jednu malou chvíli přestal být za volantem dostatečně pozorný a už se snažit nemusel ani nemohl.

Dříve jsem se rozčilovala, jedna hádka, promrhaná hodina na autobusové zastávce případně pomyšlení, že v pondělí budu muset na kobereček za šéfem, to vše mi dokázalo zničit celý víkend. Začínám být pomalu vyrovnaná sama se sebou, či dospělá, ale tohle už mě nerozhází, život je potřeba si užít naplno dokud je.

Protože zítřek nám nikdo neslíbil.

To neznamená, že je v pohodě dát zítra vypověď z práce, přestat snít a žít ze dne na den, to by vaše budoucí já, pokud bude, opravdu nebylo rádo, nechci ani zvolnit. Chci se dál snažit, věřit, ale tu cestu si užiju, protože člověk nikdy neví...dost možná k těm snům ani nikdy dojít nemusí.

Dokonalá svůdkyně

2. listopadu 2015 v 21:03 | kika |  VZTAHY a jiné trable
Tak a je ze mě dokonalá svůdkyně, načteno bychom měli (reklamu knížce dělat nebudu), řekněme si upřímně, že jsem už od první třídy byla víceméně studijní typ (rozumněj šprtka), a teď mě čeká ta horší fáze: "praxe".

Nevím jak Vám, ale mně se tradičně v neděli večer udělá mdlo a špatně od žaludku, neznámo z jakých důvodů, a tak jej povětšinou trávím zahloubaná do knih, případně do vědomostmi našlapaných článků o tom, jak být opravdu šťastná to žena. Poslední dobou (nejen na blogu), se začíná dost propagovat nezávazný a silný styl "jsem single, a proto jsem šťastná, chlapa vůbec na nic nepotřebuju". K tomu by snad taková polomladá 26 letá nepochybně velmi rozumná žena dodala, že ano, v 17 jsem si dlouhodobý vztah taky nedokázala představit, ale s přibývajícími léty je to prostě něco, po čem ženino srdce (případně alespoň ženino lůno) dychtí. Čím starší, tím mi to připadá jako zoufalejší snaha přesvědčit především samu sebe - živě si totiž představuju 65 letou paní výskat si radostí, jak nezávaznou singlačkou je, ale proti gustu...).


Vůbec si nemyslím, že je snad hanba prohlásit, že bych chtěla mít pěkný, čistý a spokojený vztah, vždyť to neznamená, že jsem zoufalá, nemám kamarády, mám doma 5+ koček a večery trávím brouzdáním po seznámkách. Nestydím se ani za to, že bych chtěla mít spoustu dukátků a penízků, že bych chtěla mnohem víc cestovat a cítit vítr ve vlasech, že bych chtěla být princeznou a mít mnohem delší vlasy - ať si všichni říkají co chtějí, klidně se vystavím veřejnému lynčování a prohlásím, že bych byla šťastnější kdybych měla koloběžku, růžovou pochopitelně!

Ale já už jen snít nebudu muset, zvlášť když teď vím (a Vám to taky poradím), že nemám muži na prvním randeti říkat, že ho miluju a chci s ním mít 10 dětí (abych byla přesná o dětech byste neměli mluvit vůbec), vůbec není vhodné za sebe nenechat zaplatit (mé peněžence se docela ulevilo, ale když to ta chytrá knížka říká, musí mít pravdu, zlobit se nebudeme) a taky, že ten záchod už si nikdy ale nikdy nesmím spravovat sama - příště je nutné okamžitě povolat do zbraně svalnatého souseda!

Krásné a hravé podzimní pondělí přeji.
TOPlist
od 29.9.2014