Když si housenka myslí, že je konec - stane se z ní motýl

Červenec 2015

NEZÁVISLÁ A SILNÁ ŽENA

26. července 2015 v 13:21 | kika |  VZTAHY a jiné trable
Všímavý čtenář nechť prosím vezme na vědomí, že následující text psala rozběsněná žena, která si se svými 42 kilo právě slavnostně přitáhla nákup, mimojiné obsahující i balení pracího prášku pro celou rodinu o hmotnosti 6 kg. Nešťastná žena bydlí asi kilometr od nejbližšího krámku a samozřejmě, že až v pátem patře. Kdyby si vážený pan čtenář ráčil klepat na hlavu a jal se vznášet dotazy z jakého důvodu si ta nešťastná žena kupuje rodinné balení pracího prostředku - vždyť je úplně sama, nechť prosím tento čtenář vezme na vědomí, že to malé, lehké a neuvěřitelně drahé balení, to si dovolit autorka nemůže, neb - no k tomu viz níže..

Abych se vrátila úplně na začátek, 90% času, co se ze mě stala nezávislá, mladá a pochopitelně neskutečně perspektivní žena (nezasvěcený čtenář může vzít na vědomí, že se jedná o dobu zhruba sedm let zpátky), jsem žila po celou tu dobu víceméně v páru. Možná to sebou neslo spoustu nevýhod, možná to nebylo úplně ideální ale v jednom jsem měla jako rozumná to žena jasno - jsou ženské a mužské práce a tahání nákupu rozhodně nepatří mezi ty ženské.

K tomu se takové nešťastné ženě objeví na zdi (...přesvědčena, že téměř každý měl tu možnost setkat se s fenoménem facebook, nebude dále v článku vysvětlován pojem zeď) článek o tom jak je ÚŽASNÉ být single a vítězoslavně uvedou 10 důvodů proč mám být opravdu až nechutně šťastná!

Čím déle jsem sama, tím více se ze mě stává zběsilá a rozvášněná žena, a proto bych ráda s určitou dávkou rozhořčenosti uvedla na pravou míru všechny ty "výhody", které mě nyní denodenně těší!



ad 1. celou postel máte pro sebe, nikdo vám tam nechrápe, dokonce se můžete vzbudit uprostřed noci a dělat cokoliv!
  • páni, nedovedete si představit jak často uprostřed noci dělám to "cokoliv" a ještě raději pak v šest hodin vstávám a jdu s tím prožitým cokoliv do práce! Nežertuji, to je jízda na měsíc pozpátku, není zbytí - i zítra si musím nastavit na druhou hodinu ranní budík a prožít to cokoliv! Bez budíku bych totiž sladce spala až do rána a možná šla do práce i celá růžovoučká a odpočatá, ale to je nic oproti tomu cokoliv, co můžu prožívat! Vážně - a vůbec - je jedno, že usínám noc co noc samotná, nikdo nepohladí, nepřitulí se, neopusuje, hlavně, že mi nechrápe. To ticho a to cokoliv, řeknu vám, to je skoro k zbláznění a už začínám chápat proč si silné a nezávislé ženy pořizují ve velkém kočky, ty vám aspoň občas shodí hrnek ze stolu...
ad 2. když dostanete výplatu, máte jistotu, že všechny peníze utratíte za sebe, protože mít partnera něco stojí
  • dovolte mi propadnout chvíli v hurónský smích!! Opravdu? Je sice skvělé, že nemám koho obdarovat, ale nemám ani nikoho kdo se se mnou podělí o náklady nájmu, navíc, protože jsem žena, dostávám samozřejmě automaticky za stejnou práci méně peněz - proč? Protože mám mít přece chlapa, který - aby náhodou nemusel bojovat se svým pošlapaným, velkým a ctěným egem, dostane samozřejmě více, aby mohl denodenně demonstrovat svou velikost a mohl vás - jako správný muž - zaopatřit a žili spolu šťasťně až do smrti... Takže ano, až zaplatím všechny poplatky, tak si spokojeně lehnu na zem ve svém jednopokojovém bytě, zapálím svíčku (abyste věděli, každý druhý den nefunguje z neznámého důvodu elektrika) a otevřu si láhev vínka, které jsem utratila jen za sebe! Vítězoslavně jej vypiju a ulehám ke spánku.
...jakoby někdo tušil, že v okolí žije jedna silná a nezávislá žena...

ad 3. Můžete se ze dne na den sebrat a odstěhovat kamkoliv chcete, případně můžete jet na dovolenou kdy chcete a s kým chcete!
  • Cože? Já už nemusím chodit do práce? Rozverně tlaská pacičkama... Možná nemusí až tak rozverně, v místě kde žije ji očividně drží jen práce, což jak uznáte za vhodné je neskutečně naplňující. Aby však bylo jasno - pravděpodobně, pokud nejste OSVČ se však ze dne na den neodstěhujete, autorovi článku asi nic neříkají závazky z pracovněprávního vztahu, ať už ty právní - třeba taková výpovědní doba, nebo ty morální - nejvíc by to odnesli mí drazí kolegové, kteří by tu práci museli udělat za mě, než se najde někdo nový a doufejme, že zadaný, aby se náhodou ze dne na den nemohl kamkoliv odstěhovat!
  • A ano můžu jet na dovolenou kam chci, ale vzhledem k tomu, že 99% vašeho okolí je povdávaných, těhotných, nebo šťastně zadaných, můžu jet dokonce úplně sama! Na třikrát hurá to není, tak aspoň jednou - HURÁ!
ad 4. co si (ne)uvaříte, to si sníte
  • Dobře, dobře, uznávám, že svoji výhodu fakt, že nikomu nevařím večeři má, každopádně od té doby, co žiju sama a nikdo se nedožaduje, aby se cokoliv podávalo, se má strava neblaze podepsala na mé váze (o kvalitě a pestrosti nemluvě). Prostě rohlík a jogurt zažene snad každý hlad. Navíc nevěřili byste kolik věcí si nemůžete koupit, protože vám prostě zplesniví dříve než je sníte... Ale o tom až někdy jindy.
ad 5. Můžete přijít domů v pět ráno anebo třeba až za dva dny, je to jen na vás.
  • Zkrátím to - nepochybně můžu, ale ještě lepší je, že vůbec nikdo na vás nečeká, nemá o vás starost a pokud se ztratíte ze světa, bude se po vás pídit asi jen váš zaměstnavatel.
ad. 6. Ten moment, když zjistíte, že chodit do kina nebo do kavárny sám, je vlastně hrozně relaxační zážitek.
  • A ten moment, když jdete do kina, divadla nebo kavárny sama a vlastně sice relaxujete ale nemáte co dělat, tak rozpačitě koukáte do mobilu a zatímco ostatní nadšeně švitoří, toužebně si přejete aby už začala druhá polovina představení, taky k nezaplacení!
ad 7. Jste stále volní a nezávislí a můžete trochu škodolibě koukat, jak si vaši přátelé ničí život špatnými vztahy, zatímco vy čekáte, až přijde to ono.
  • Kdyby to byla pravda, bylo by to krásné. Upřímně, polovinu času přesvědčujete ostatní, že nikoho nechcete, druhou polovinu závistivě koukáte na všechny ty zamilované páry a snažíte se sebe sama ukonejšit, že jim bude opravdu zle až se budou rozcházet zatímco vy už to máte za sebou.. Nakonec se smíříte se svou nezávislostí a s přesvědčením, že všichni chlapi jsou stejně h-jzlíci, d-vkaři a neskutečná verběž, tajně doufáte, že přijde jednou TEN jeden, který vás přesvědčí, že ON je jiný...


Abych to shrnula, vůbec ale vůbec to není tak skvělé, úžasné a free jak všude píšou, vlastně je to docela smutný, dlouhý a neskutečně drahý. Svoje kouzlo to však má, můžu pohazovat prádlo kam chci a kdy chci, můžu přijít z práce a plácat si na xychtík jednu masku za druhou, nemusím se chovat za každých okolností jako dáma a hlavně si můžu být jistá, že ten, kdo ke mně ulehá, nosí nákupy a dělá společnost, že ten mi nikdy nemůže ublížit, protože prostě neexistuje... Ale než dospěju do stádia, že si pořídím kočky, to radši chci jít na rande :)




VÝHRUŽNÝ DOPIS SVÉMU BLOGU

6. července 2015 v 18:22 | Kika |  MŮJ SVĚT
Předrahý blogísku,

upřímně nevím co s Tebou. Poslední dobou si procházím takovou malou-velkou životní krizí a nemám chuť ani psát. A celé je mi to líto, jsi můj blog - moje rozkošné místečko, růžové, holčičí, veselé a hravé, a to vše teď pomalu ale jistě chátrá a upadá do zapomnění. Víš, můj milý blogísku, už jsi mi tolikrát pomohl, ale naposledy tvoje kouzlo vůbec nezafungovalo. Celou tu dobu jsem měla chuť a potřebu psát o tom jak ztrácím víru, jak toužebně hledám pochopení. Chtěla jsem se jen vypsat z toho všeho, tak jako mnohokrát před tím. Potřebovala jsem někde vylít všechny své pocity, celou tu bolest ze ztráty a navždy ji tu uchovat a zamknout - na svůj blog, na SVÉ místo. Alespoň vzpomínky, aby ty tu se mnou zůstaly... Ale ty jsi mi oporou už být nedokázal - byl jsi zlý a krutý a navštěvovat tě bolelo víc než kdy jindy, chtěl jsi po mě věci, které mi přes prsty nešly. Nešlo psát vesele a hravě, kolikrát to nejde ani teď. A tak radši nepíšu, nechám Tě uvadat, nezalévám, neraduju se. Můžeš si za to sám, protože...

Kolikrát bych potřebovala i teď napsat pár vět z hloubi svého srdce. Kolikrát to na mě přijde a i po sedmi měsících brečím do polštáře celou noc, celé tělo mi svírá tak tíživý pocit, že mám chuť jej vyzvracet. Nejde to. Nezvracím. Kéž bys mi tak jednou dokázal říct, Kristýnko, nedrž to v sobě, pusť to a klidně plakej. Můžeš, to je přesně to co jsem potřebovala slyšet - MŮŽEŠ, jak prosté.

Když je mi úzko, psát už nemůžu.. Našla jsem si úplně novou zálibu, která mi docela dobře supluje potřebu se vypsat ze svých pocitů. Péče sama o sebe, nekonečné rozmazlování se. Nevím jestli se ze mě stává šampónka, možná prostě jen kráva, ale na zlomené srdíčko mi úplně nejvíc pomáhá koupit si masku na obličej, nějaké zdravé jídlo, nové oblečení, nové boty, novou kabelku.. Moje materiální věci, které nikdy nezklamou, peníze, které nikdy nezradí. Sama sebe nepoznávám, chci se milovat, hýčkat a pečovat o sebe. Chci se podívat do zrcadla a vidět tam krásnou holku s krásnou postavou...

Takže, můj milý blogísku, abych to shrnula - chci abys tu pro mě znovu byl, abychom byli zase jen já a ty, chci, abych se tu mohla vypsat z jakékoli nálady, VZPAMATUJ SE - jsi proti depce a to i proti té mé. Nebo ti udělám to nejhorší co se ti může stát. Ne, nebudu Tě smazávat, udělám z tebe čistě kosmetický blog, už žádný sex, žádné porno, žádné vztahy, jen řasenky a makeup. Tak si to dobře rozmysli!

Tvá milující rozhořčená drsňačka Kika

p.s.: a kdybyste to náhodou nevěděli jde na mě jaro... ♥


TOPlist
od 29.9.2014