Když si housenka myslí, že je konec - stane se z ní motýl

Květen 2015

BÝT TVOU HVĚZDOU...

31. května 2015 v 22:36 | kika |  MŮJ SVĚT
Dámy a pánové, z Kiky už je oficiální celebrita! Velkohvězda, co se smí projít po onom skvostně lákavém červeném koberci, smát se od ucha k uchu a přivírat při tom očka v záři reflektorů...

Povím Vám, že když jsem bývala malou holkou, vždycky jsem si přála být princeznou, princeznou s dlouhými a jemnými vlásky, s oslnivým pohledem a zářivým úsměvem. Tou, kterou bude každý obdivovat, kterou bude každý milovat.. Můj sen o velké slávě se však záhy rozplynul, dokonce i moje herecká kariéra byla v patnácti letech neslavně ukončena a postupem času se ze mě stávala mladá paní, co každé ráno vstane, obleče se do kostýmku a vyrazí vzhůru to pracovním povinnostem do kanceláře.

Jenže není všem dnům konec! Po událostech posledních týdnů začínám okoušet sladkou chuť slávy, nejenže se mnou vyšel rozhovor na blogu.cz ale už mám svého stalkera a hatera. A musím říct, že rozhodně netrpí nízkou kvalitou, sama bych si lepší reklamu udělat nemohla. Zná důkladně mé články a seč mu síly stačí je usilovně dává do souvislostí (pokud mohu být tak smělá, na tomhle bys mohl/a ještě zapracovat..;) ), pravidelně mi zajištuje doslova příval nových zvídavých čtenářů ze všech možných i nemožných serverů (tímto prosím přijmi mé vřelé dík), a v neposlední řadě se za mě, celkem úspěšně, pokouší vydávat.

písnička jen a jen pro Tebe ;)

Pod mými články přispívá více než pravidelně, až zahanbeně se přiznávám, že jsem si této osůbky doteď dostatečně nevážila. Nemilosrdně jsem jí totiž, a bude to už témeř půl roku, bloknula IP adresu (v anketě dole můžete hlasovat zda se jejími příspěvky chcete bavit taktéž. Mám učinit velký to krok ve své velkolepé kariéře a svému věrnému, ba dokonce bych řekla, že snad nejvěrnějšímu čtenář umožnit realizovat se..?)

Toužím znát kdo jsi...? Nevím, můžeš být kdokoli, můžeme se klidně denně vídat, mohli/y jsme spolu být na kávě, stejně tak můžeš být jen náhodná bytost z internetu, každopádně ať jsi kdokoli, děkuji Ti. Děkuji Ti za ten pocit výjimečnosti, protože - copak nemají všechny celebrity své skupinky zarytých haterů? Mají! Oni je mají a já už také!

Laskavý čtenář určitě pochopí toto moje dnešní povyražení, sama sobě připadá mi, já že smát se mám! Jsem totiž ve velmi dobrém rozmaru. Jsem slavná!

Mé holčičí JÁ

17. května 2015 v 15:05 | Kika |  MŮJ SVĚT
Víte, když občas jen tak zasněně procházím úzkými uličkami odnikud nikam (vnímavý čtenář si předcházející slovní spojení ihned přeloží slovy lelkuju na internetu), jsem po chvilce přesvědčená, že být dokonalou ženou znamená být dokonalým chlapem s prsama. Usedám na lavičku, vychutnávám jarní sluníčko a na titulní straně (časopisu pro ženy!) mě přesvědčují, že těchto 10 věcí mám dělat jen a pouze jako muž a budu neskutečně šťastná to žena, vzápětí si přečtu rozsáhlou diskuzi, kde mě všechny přesvědčují, že být kamarádka na sex je to nejlepší co se mi pomalu může stát (vzdychám, ano je strašně výhodné pro budoucnost ženy (byť i úspěšné) mít chlapa jen na sex a nikoli na romantiku... och kde je můj rytíř Bohumil, do kterého můžu investovat i své city, nikoli se jen donekonečna otvírat, a to pochopitelně do všech světových stran znovu a znovu a znovu...)
Koukám se zmateně a s uzarděním tam dole a přísahám bohu, že mi tam stále nic, respektive něco více či méně dlouhého, nevyrostlo.. Jsem rozhozená a zmatená. Dobře, strhat kolem páté hodiny odpolední ze sebe vše oblečení a odhodit ho do všech možných i nemožných koutů bytu a pozor teď přichází to nejlepší - a neuklidit ho - ano, to zvládám celkem bravurně. Zvládám si i zahrát counterstrike a na vánoce si toužebně přát dostat od ježíška xbox one (ne tohle opravdu není PR článek, tak slavná blogerka totiž nejsem).

Ale nechci být chlapem, ne a ne a ne. Kdyby mě k tomu dnešní zvrácená společnost nenutila, možná bych mnohem dřív věděla, co chci a nebyla rozpolcenou osobnosti. Já totiž chci být princeznou, se sponkama ve vlasech a mít v bytě růže od svého rytíře.. A proč vlastně tento článek vznikl? Protože jsem si dneska jako odměnu za zisk nové práce koupila úžasně růžovou kabelku a skvostně růžové botečky, na oběd si dala salát a zajedla to božsky lahodným jahodomascarponovým dortíkem a k tomu si pustila romantický film, kde lítaly "ty svině klouzavý" a byla jsem u toho ŠŤASTNÁ! A víte co, neměla jsem u toho žádné výčitky a už vůbec ne pocit viny; jsem prostě za to svoje holčičí já ráda a dneska mi s ním bylo vážně nádherně ♥



PROTI DEPCE

13. května 2015 v 10:12 | kika |  MŮJ SVĚT
Miluju prodloužené víkendy! Asi protože je tak skvělé v pátek nemuset vstávat a moct se celý tři dny válet a hrát hry, koukat na hokej a nic nedělat. Pěkně zalézt do postele, převalovat se a snít... (vzdělávací okénko: věděli jste, že v Rusku se státní svátky, které připadají na sobotu a neděli přesouvají automaticky na pracovní den?) Jenže možná je tak trochu i nesnáším. Protože je strašně dlouho ticho. Protože nevýletuju, protože jsem sama a protože ani ten budík nezazvoní...

Divný to pocit, psát článek proti depce v době, kdy snad už ani nemám co víc ztratit - i ten kávovar se mi už porouchal. Můj kávovar, moje odpolední siesty, vše je nenávratně pryč. (držme prosím minutu ticha za Kikin kávovar..) No nic, je čas jít dál, chtěla bych si zapamatovat páteční ráno, kdy se toho ve mně hrozně moc zlomilo - zase ne že bych najednou našla nové místo, ne že bych konečně čirou náhodou vrazila do svého pana vyvoleného, ne že bych se ráno probudila vedle svého nejmilovanějšího psíka. Jednoduše jsem už udělala všechno, co bylo v mých silách a rozhodnutí, která stejně neovlivním, nechám sladce na jiných, usmála se, vyházela všechny sladkosti (bezdomovci budou mít hody), postavila před sebe spoustu vody, nechala naklíčit mungo, našla si spoustu cvičících videí a od té doby, když mi začne být jen trochu smutno, už vytahuju podložku a roztahuju ruce a zvedám nožky do nebeských výšin :) Lidi je tak osvobozující, když nemusíte myslet na blbosti a bolí vás zadek!
Sepsala jsem si neskutečné množství větších či menších cílů a snů a jednotlivé kroky, které mě k nim zavedou, napsala jsem dopis svému 30letému já.. Psychologie je vážně skvělá věc, spočítala jsem si, že na další vztah budu připravená přesně za dva a půl roku, a pak toho svého Bohumila (čistě pracovní název) potkám jednou ve čtvrtek odpoledne, když půjdu lehce znavená z práce, v jedné ruce kafe, v druhé ruce složky s papírama, mezi ramenem a uchem telefon... romantika jako blázen, už teď se usmívám a nacvičuju si oslnivý pohled a vyvrknutý kotník z naší náhodné srážky.

p.s.: prosím tam toho mého andělíčka strážného, aby mi dneska zazvonil telefon...on už ví od koho má být :)


TOPlist
od 29.9.2014