Když si housenka myslí, že je konec - stane se z ní motýl

Prosinec 2014

LEPŠÍ VYHOŘET NEŽ SE STĚHOVAT!

31. prosince 2014 v 15:30 | kika |  MŮJ SVĚT
Řeknu Vám, že horších pět dní jsem snad ani nezažila. 2 dny jsem se balila a stěhovala a další tři vybalovala a hlavně nekompromisně bojovala se špínou! Založila jsem si klub oranžového kbelíku, nakoupila všechny možné žíraviny a pustila se s vervou a rádiem do snad větší bitvy než tu, kterou jste mohli vidět v Hobitovi!

Víte jaký je rozdíl mezi mužem a ženou? Muž, když je špinavý záchod nakoupí 10 voňavých stomečků, zatímco žena stromečky nekupuje, žena záchod umyje. True story bro. Nevím jak vyzrát na nechutné olejové skvrny na kachličkách v kuchyňské lince a povím vám, že ani cilit bang ani mistr Proper na to nepomáhá. Nemáte někdo nějaké zaručené babské tipy?

Jinak nefunguje světlo v chodbě, nějaký inteligent koupil rolety sotva do půly okna, takže v noci jsem tu jak ještě hůř jak v nějaké reality show, protíká dřez, jít se vysprchovat je pomalu horší než zůstat špinavá, je tu křivý strop, nezaklapávají vchodní dveře, takže je musím neustále zamykat, jsou tu obrovské fleky na stěnách, nemám ledničku, pračku ani sporák, ALE je tu na Brno naprosto nádherný výhled a úžasné posezení na balkoně a hlavně mám tu svůj vlastní klid! Jsem tak velká!

---------------------------------------
Vím, že je to tu blog proti depce a že by měl být pozitivní a hravý a vůbec bych ho neměla vést já. Při stěhování se totiž ztratila ta malá a milá Kika, která by se pro všechny rozdala a nemůžu ji najít! Jsem teď arogantní s nosem pěkně nahoru. Přemýšlím, že si na své neplechy a zlobivstva pořídím blog druhý. Protože kdo by chtěl číst, že se celý den opíjím a chystám se udělat konečně svou první hnusnou věc! Našla jsem si skoro ideální oběť, takový docela fajn a docela zábavný kluk. Akorát to celé má jednu chybičku a to sice, že "náš vztah" trval tak strašnou chvíli a stalo se toho ještě tak málo, že dát mu "kopačky" na Silvestra není zdaleka tak sladké, jak jsem si původně myslela. Možná protože spolu ani nechodíme! :) Nevadí, ukončím bezcitně alespoň naši "komunikaci". Čekat další rok nehodlám, chci aby i pánové věděli, že si z nich holky nic nedělají a že je dokáží mít pěkně na háku. A doufám, že se po tom budu cítit opravdu jako největší špína na světě... Gratuluju si, říkám si jak jsem velká a konečně zlá a je mi ze sebe špatně! Abych řekla pravdu nedokážu žít tady v tomhle nechutném světě, kde se všichni přetvařují a lžou si a kde je největší vtip, že 64% mužů po sexu jdou za manželkou. Nehodlám se toho účastnit a tak mám pocit, že je to až moc velký svět na jednu malou holku... prosím, andělíčku můj strážný, pomož mi se najít, pomož mi chtít...
-----------------------------------------

Určitý druh radosti

26. prosince 2014 v 14:53 | kika
Štědrý den jsem strávila úplně sama. Bez psa, bez lidí, jen já, láhev vína, prázdná láhev vína a ticho. Celé hodiny jsem se paralyzovaně koukala z okna a čekala než se na hodinkách objeví nový den. V hlavě jsem vám měla úplné prázdno. Nedokážu si vybavit jednu jedinou myšlenku, která by se mi tehdy vyjevila, jednu věc, nad kterou bych dokázala přemýšlet. Víte, mám takový zvláštní pocit, začíná mi být všechno tak sladce ukradené. Chci to víc a víc a tak ležím a koukám. Je to hrozně uvolňující. Koukám a pomalu se ze mě stává prvotřídní cynik a bezdomovec... Fascinuju sebe samotnou, zrodí se nějaká nová Kika? Nebo se naopak úplně ztratí? Co se mnou bude... Občas pociťuju opravdu zvláštní touhu někomu hodně ublížit a vidět, že i ostatní trpí. Vrátit tomu zpropadenému vesmíru všechnu tu bolest, co mi dal, však já se o ni taky neprosila.

Už nebrečím. Jen vstávám, chodím do práce a spím. A stěhuju se, balím se a vyhazuju jednu vzpomínku za druhou. Směju se. Propadám záchvatům smíchu a sebelítosti při čtení všech těch přeslazených dopisů a vzkazů, o tom jak vroucně mě miluje. Lhář. Všichni jsou to lháři. Chci být taky lhář. Budu lhář.

Tolik bych Vám chtěla říct jedno své tajemství, ale nemůžu. Ani nevím jestli by to nebylo jen moje přání, nebo bych tím chtěla ublížit některým lidem a nebo bych doufala, že si někteří, něco uvědomí. Třeba to není ani pravda, třeba je to jen vymyšlené. Třeba jsem vám to mezi řádky řekla.. Třeba o tom někdy napíšu nějaký článek.. Tolik lidí už zná moji identitu, že si to můžu napsat maximálně k sobě do deníčku...

Miluju svoji práci. Cítím se v ní tak svobodně a šťastně a bojím se, co by se mnou bylo kdybych o ni přišla... Vánoční večírek byl jeden z nejhezčích večerů za poslední dva měsíce, určitě. Taneční vystoupení sedminásobných mistrů světa, bowling, šipky, golfový trenážer, simulátor v F1, včetně vánočního dárečku v podobě erotické knihy... Co víc by si taková jedna malá holka mohla přát?

Btw když už nemám štěstí v lásce, vyhrávám alespoň jeden pohár za druhým ;)



Všem přeju krásné Vánoce a děkuju za všechny e-maily a přání, které jsem dostala. Až přestanu zírat z okna, určitě se k nim dostanu...


Holubi jsou létající potkani!

14. prosince 2014 v 22:29 | kika |  VZTAHY a jiné trable

Víte, dneska je tomu přesně 17 dní, co jsem se ne tak úplně dobrovolně ocitla na trhu. Po pěti letech mě čekal trochu šok. Moje působení by se dalo shrnout slovy: jedno asi rande, a tisíce nudných dutých trubic. O zážitcích z asi rande se snad ani bavit nechci, udělala jsem radost své čerstvě rozvedené kamarádce - spolužačce ze střední a tím to pro mě skončilo :) Zatím mě mnohem víc zaujala dvousetstránková anglická smlouva o hromadě uhlí. Všichni jsou totiž tak strašně stejní a tak strašně nudní a tak prázdní, že si to nedovedete představit. Trochu smutné, ale za celou tu dobu mě nejvíce pobavil asi místní bezdomovec. Mám vám vyřídit, že holubi jsou létající potkani :-) Akorát, že náš nadějně se vyvíjející vztah se nikam dál neposunul...

Myslím, že borci neumí absolutně ženu zaujmout a myslí si, že stačí, když mají prachy a svaly. Na mě fungují jen ty svaly, zbytek možná voní zlatokopkám, ale já jistojistě vím, že mě takový bohatý pán odpuzuje. Možná, že mám strach. Jednoduše mi v hlavě bliká kontrolka - bude si moct dovolit a zase koupit všechno (buďme upřímní, mám na mysli hlavně všechny).

Víte co mě vyděsilo úplně nejvíc - nevím kde, ale asi na novinkách.cz si pánové přečetli, že muži s věkem získávají na šarmu a mohou si přičítat plusové body. Tak aby bylo jasno, stejně jako asi 5% žen je nádherných i když zestárnou, tak stejně tak se asi z pouze 5% mužů nestanou pupkatí zaprdění dědkové. Tečka. Promiňte ale aby mě sváděl a zamiloval se do mě pán, kterému je o 17 let víc, to rozhodně není sexy! Nevím odkuď spadl, ale z Marsu to rozhodně nebylo. Ani tam takové bludy na stromech nerostou!
Mám pocit, že mám někde na čele nalepené "svobodná", hledat si bydlení je jako dát si inzerát na seznamku. A můžu říct, že někteří jsou docela neodbytní a hlavně nerespektují - a to vůbec - ženino soukromí a přání. Když řeknu, nechci si Tě přidávat na FB, za dva dny se zeptá znovu. Když řeknu, že jsem nemocná a na žádné randění nemám čas, zeptá se jestli zítra? Ano, za 12 hodin budu s chřipkou jako rybička... Chci se cítit volně a nemuset se nikomu zpovídat. Nevím proč musí každý chlap mít pocit, že když si jen vyměníme kontakt, odepíšu mu na zprávu, už jsem jeho. Nejsem a nebudu ničí! (respektive byla jsem a už stále zůstanu někoho jiného.. :-( )


Mám docela dost plánů, co bych chtěla změnit a mám v hlavě i docela dost rozpracovaných experimentů s lidmi, co bych chtěla v příštím roce zkusit. Chci si tak trochu hrát s lidskýma emocema, a je mi tak trochu jedno jestli tím někomu ublížím. Což možná není moc fér, ale knížka nebo článek by z toho mohl být dobrý :) Na mě taky nikdo nebral ohledy... Nikdo.. Ani ten, kterého nadevšechno zbožňuju.. Ale do té doby se musím dát dohromady - trochu mi dělá starosti, že jsem zhubla další kilo a dneska ráno se objevilo na váze 40,5 kg. Netuším jak to zastavit, přes týden sním jenom jogurt a oběd v práci a jinak dneska třeba kafe a čokoládu.

MILÝ JEŽÍŠKU

9. prosince 2014 v 19:38 | kika
Milý Ježíšku,
kdybych tak byla ještě duchem malá holka co Tě bránila přede všemi těmi lháři. Přede všemi těmi hlupáky, těmi, co na Tebe nevěří a co jsou tak neuvěřitelně slepí... Jasně, duhová víla je vymyšlená, to ví přece každý, dokonce i já jsem hned poznala, že je to mamka.. ale Ty, Ty mi přece splníš všechno co si přeju. Všechno, na co jen pomyslím.. Rozhodla jsem se Ti, po tolika letech, můj milý Ježíšku, napsat svoje nejtajnější přání. Zase Ti projednou otevřít své dětské a naivní srdíčko... Víš, letos bych si k Vánocům přála hodně síly. Chtěla bych zvládnout všechno to, co mě v příštích týdnech a měsících čeká a chtěla bych u toho přestat brečet, pociťovat úzkost a tu nekonečnou beznaděj. Chtěla bych přestat padat. Je tu strašlivá zima a tma. Je tu takové ticho...

Milý Ježíšku, nevím proč, ale vždycky jsem si myslela, že jsi taková malá, chlupatá a zlatá koule (asi se mi tak trochu v té mé hlavičce dopletlo to zlaté prasátko a ten malý klučík, co táhne velký pytel plný dárků...) Prosím pěkně, přeju si na Štědrý den usnout a probudit se přesně za rok... Chci se probudit v novém bytě, zachumlaná do teplé, měkkoučké deky, chci aby všude vonělo jehličí a spousty cukroví. Přeju si, abych mohla něžně odsunout rozespatého psíčka z pohovky a pomalu vstát. Chci se procházet po bytě v teplých ponožkách, chci znenadání uvidět přítele jak v kuchyni tajně ujídá bramborový salát a u toho se provinile usměje. Chci, aby ke mně přišel, pohladil mě po vlasech, objal mě a dal mi pusu... Chci, aby mě neměnil za něco povrchního, chci, aby se nebál toho, že jsme spolu a necítil se svázaný... Chci, aby hrály koledy, chci mít tu možnost dát mu pod stromečkem dárek. Chci vidět jak nedočkavě trhá papír, a pak se chudák diví, že co to zase dostal za příšernou věc, která se mu vůbec nehodí (Ježíšku, slibuju, že tentokrát bych mu namísto Tebe dala něco lepšího než obřího dinosaura s otevírací tlamou!) Chci abychom si udělali naše tradiční řízky, dali si vínko a strávili ten nejkrásnější den v roce v objetí sledováním pohádek a procházením se po okolí... Chci abychom byli spolu.. zase spolu..

Milý Ježíšku,
kéž bys tohle dovedl. Kéž bys měl tu moc... Kéž bys nebyl jen nějaká zlatá a vymyšlená koule. Kéž bych ti tohle všechno mohla říct... Ale nemůžu. Nejde to. Neposloucháš, nečteš ani jeden tento řádek, ani jedno toto slovo... jsi jen iluze a přelud. Ostatně - jako všechno bylo a stále všechno je v mém životě.


článek věnovaný tématu týdne: Co bych řekla, ale nemůžu.

p.s.: slibuju, že příští článek už bude veselejší...
TOPlist
od 29.9.2014