Když si housenka myslí, že je konec - stane se z ní motýl

Život je taková sv*ně

28. listopadu 2014 v 18:10 | Kika
Dneska bez obrázku a bez nadšení. Tolik potřebuju pomoct, že si to ani nedovedete představit.

  • včera se se mnou rozešel přítel, zbytečných pět let... (už zase a ten stejný, kdysi mi to už udělal před státnicema a tehdy jsem se z toho zhroutila... A teď? nemám pocit, že se cítím líp. Pět let za mnou, spousta bolesti a samoty přede mnou... Vánoce, Štědrý den, Silvestr... A to jsem se tolik těšila, že poprvé budu mít volno a všechno si to užiju... s přítelem... Teď se toho volného času opravdu děsím...
  • potřebuju sehnat bydlení (nevíte někdo o nějakém pokojíku v Brně za rozumnou cenu v klidné lokalitě? :-( )
  • potřebuju vyřešit psíka, který absolutně nezvládá, že je najednou sám 10 hodin denně, jakmile přijdu tak už mě v podstatě nikam nepustí, při jakémkoliv náznaku, že odcházím se roztřese (už teď bere prášky na záchvaty)... Takže přede mnou stojí hrozně těžké rozhodnutí - co s ním? Pes bude nešťastný (ať se mnou nebo pokud ho dám pryč...), já budu nešťastná... (není to o tom, že s ním nechci chodit na procházky, já mu i vařím a poctivě se starám, jenže času na něho je příliš málo) Jediné řešení, které by bylo schůdné, že si ho vezme expřítel (psíček je na něj zvyklý), ale pochybuju, že něco takového bude chtít, když on přece chce tu svoji bezmeznou volnost.
  • umřel mi dědeček, dneska ráno...

Tak jak se mi před měsícem dařilo a i v přeplněné šalině se přede mnou zničehonic objevilo volné sedadlo, se mi teď lepí smůla na paty. Ráno přijdu do práce, notebook nejede, židle pryč. Myslela jsem, že už mám výpověď, protože já už ani nic jiného nečekám. Přemýšlím jen, jestli se vůbec oplatí žít pro těch tak trapně málo radostných chvil. Na co je mi pud sebezáchovy, na to abych se mohla trápit a plakat.Jo a nechci slyšet, že bude líp (nemám ráda Babiše a všechny politiky vůbec...), líp nebude, protože pohádky neexistují...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 28. listopadu 2014 v 18:55 | Reagovat

Omlouvám se zřejmě za trapnej komentář, kterej ti asi nijak nepomůže, ale.. Drž se! Je mi líto, že se na tebe toho teď sesunulo tolik špatnýho.. :(

2 Elle Elle | Web | 28. listopadu 2014 v 19:02 | Reagovat

Achjo :( to mě všechno tak mrzí.. nejvíc děda :(
Když mám hezké období, děsím se právě těchto období (momentálně zažívám smolné období teď) a když mám smolné období, těším se na to hezké období a snažím se do něj nějak znovu naskočit, jde to těžko, hlavně když jsou to zásadní a až životní šoky, které člověk momentálně prožívá.
Na (ex)přítele je nejlepší zapomenout mezi lidmi, kamarády a nepřemýšlením nad tím, co by bylo kdyby (to se mi povídá, sama to neumím)..
S úmrtí kohokoli z blízkého okolí se každý vyrovnává jinak, pokaždé je to jiná ztráta - pevně věřím, že tě tahle ztráta posílí a ty budeš žít částečně i za dědu ;)
O volném pokoji vím, jen v Praze :/
Život je docela hezký, jen se takhle nerad prezentuje, má rád, když lidé trpí :(
Ale vím, že jsi silná osoba a všechno to zvládneš a za pár měsíců se budeš skutečně usmívat ;-) Věřím tomu!

3 Kika Kika | E-mail | Web | 28. listopadu 2014 v 19:46 | Reagovat

[1]: Tvůj komentář není trapný, ono taky co jiného na to člověk může napsat? děkuju...

[2]:děkuju za povzbudivý komentář. Nejvíc mě štve, že si každý myslí, jak nejsem silná osoba, ale já už nevím co ještě by mělo přijít, co ještě potřebuju abych už silná být nemusela, život není vůbec hezký..

4 Neriah Neriah | 28. listopadu 2014 v 20:12 | Reagovat

Když se to sere, tak pořádně.
S bydlením osobně neporadím, ale na facebooku je skupina "bydlení v Brně", kde hodně lidí shání i pronajímá byty/pokoje, pokud ještě neznáš, třeba by se tam něco mohlo najít...
S pejskem je to smutné, snad vymyslíš nějaké schůdné řešení.
Nechci přát upřímnou soustrast, protože po smrti kamaráda tohle byla věta, která ve mně vyvolávala negativní emoce,a nevím, jak to mají nastavené ostatní, tak snad jen: drž se. Člověk je většinou silnější, než si o sobě myslí a časem to nějak překoná, i když to dá dost práce...

5 Kika Kika | E-mail | Web | 28. listopadu 2014 v 20:20 | Reagovat

[4]: děkuju, skupinu znám, pes je obrovský problém (i když ze zákona ho má člověk právo mít, tak je v podstatě nemožné sehnat nějaké v pohodě bydlení s možností psa a miliony na to dávat třeba 9 tis za nájem nemám...) kdybych aspoň věděla že psík bude se mnou šťastný.

6 Lenin Lenin | Web | 28. listopadu 2014 v 20:53 | Reagovat

Tak ráda bych ti pomohla, ale bydlení v Brně vůbec nemám naštudovaný a s psíkem taky žádný kloudný rady... Ať přemýšlím jak chci, nenapadá mě žádný známý, který by chtěl mazlíka, krom mě, já bych ho chtěla moc, ale máme kocoura a tak nějak vůbec mě teď budou čekat jiný starosti. Je mi to hrozně líto, nedovedu si představit, že bych musela čelit takovýmu rozhodnutí.

Přeji ti upřímnou soustrast a hodně sil. Ať se brzy zase najde něco pozitivního, co tě nakopne!

7 Akim Akim | E-mail | Web | 28. listopadu 2014 v 21:40 | Reagovat

Bože můj Kikuško. Je mi to fakt moc líto, všechno. Přeji upřimnou soustrast. Nevím, jak ti pomoci, tak udělám alespoň jednu věc. Jsem trošku telepat a tak ti na dálku pošlu alespoň trošku té pozitivní energie. Budu na tebe prostě myslet, snad ti pomůžu alespoň krapet. Vím, je to minimum, ale snad to trošičku pomůže. Jsem prostě v duchu s tebou, přísahám a určitě nejsem sám.

8 D@ve D@ve | E-mail | Web | 28. listopadu 2014 v 22:19 | Reagovat

Nedávno jsem taky dostal košem, takže ti docela rozumím (na blogu mám o tom básničku, když by sis chtěla počíst)...
Když už ti píše telepat, napíšu i já, křesťan - znám v Brně partu mladých křesťanů, kteří by třeba mohli vědět o nějakém bydlení, možná, že by našli i způsob, co s pejskem. Tady jsou stránky o jejich aktivitách: www.macbrno.cz/

9 Serena Serena | E-mail | Web | 28. listopadu 2014 v 22:35 | Reagovat

Taky teď koukám po bydlení v Brně. Mám v plánu se tam zabydlet nějak trvale. Zkus sreality.cz
Rozchod znám. Já ho měla pěkně desivý až nechutný. Mám na blogu o tom článek jestli chceš kukni a třeba ti bude líp z toho že byl na tom někdo taky děsně. Každopádně asi jako radu bych radila dělej věci na myšlení aby jsi měla jiné myšlenky a ne na rozchod. Nějak se překoncentrovat. Mimochodem dovolila jsem si dát tvůj blog do oblíbených. Neutrhneš mi za to hlavu?

10 Kika Kika | E-mail | Web | 28. listopadu 2014 v 22:53 | Reagovat

[6]: to nevadí, já jsem šťastná za každý komentář. Opravdu. Potřebovala bych teď pohladit, nejlépe od toho kdo mi teď schází :-( upřímně netuším co by to teď mohlo být a vůbec tak nějak ani nevím co s životem dál.

[7]: nevím kde je chyba ale zatím žádná pozitivní energie nedorazila... potřebuju ji :-(

[8]: děkuju za odkaz, by bylo hodně zoufalý prosit o pomoc coby ateista? :-( A básničku si přečtu... nevím jestli ráda, protože to bude bolet ale přečtu.

[9]: děkuju moc, já se bojím že ale brzo bude z oblíbených pryč, protože nevím kdy se odhodlám napsat nějaký další pozitivní článek :-( Jinak já bych na sreality koukala, ale obávám se že si nemůžu dovolit celé 1kk, spíš asi jenom nějaký pokojíček a spolubydlení.. No a k rozchodu, článek si přečtu, bohužel jsem si před pár měsíci prožila to stejné a nevím proč jsem tak naivní, že jsem chtěla něco zachraňovat. Nevím proč teď bych taky chtěla aby přišel, pohladil mě, a byli jsme tu jeden pro druhého.. Asi se z toho už nevzpamatuju :)

11 Tess Tess | Web | 28. listopadu 2014 v 23:13 | Reagovat

Jak koukám přítel si umí vybrat opravdu dobré chvíle kdy se rozejít, ale kašli na něj, vím že je to lehké napsat ale těžko se to dělá ale bude ti bez něj líp, podle mě je to kretén, at si jde žít tu svojí volnost, stejně doleze zase zpátky - znám to z případu své kamarádky, kdo jiný by se o něj tak dobře postaral, ale uvidíš že do té doby potkáš nějakého supr čupr týpka - dej na mě! Jinak s pejskem mě to mrzí, doufám že to nějak vyřešíte a upřímnou soustrast za Dědečka :( jinak nevěš hlavu, jednou si dole, jednou nahoře, nedávno jsem prožívala taky špatné období, ale věř že časem bude fakt dobře, jen žádné černé myšlenky!

12 Kika Kika | E-mail | Web | 28. listopadu 2014 v 23:29 | Reagovat

[11]: děkuju, nějak nevím co si pod "bude fakt dobře" představit.. Ex určitě nepřijde, myslím, že mě má plný zuby, nebo mě nenávidí (že jsem mu sebrala nejlepší léta jeho života, kdy si mohl užívat a užívat) a to poslední co chci je nějaký další vztah.. všichni co se nezaleknou opadnutí zamilovanosti a o vztah dokáží pečovat jsou beznadějně rozebraní  :-)

13 Jana Jana | E-mail | Web | 28. listopadu 2014 v 23:43 | Reagovat

Napis mi, kde bydlíš. Když nebudu mít celodenní práci, ale třeba od 6 do 14 nebo od 14 do 22, tak klidně přijdu vyvencit a pomazlit :) neboj, mysli pozitivně, bude lépe ;)

14 sugr sugr | E-mail | Web | 29. listopadu 2014 v 9:59 | Reagovat

Nevím zda tě to potěší, nebo zarmoutí, ale..."takový je život"! Vše co jsi tu popsala zažívají mnoho lidí. Život jde dál, jak říkal jeden moudrý muž, když se v práci setkává denodenně s úmrtím sotva narozených dětí, nezbývá než bojovat a to ty určitě zvládneš! Věřím tomu!
Psala jsem ti mail, až budeš mít čas, přečti si ho. Držím ti palce a věřím, že brzo bude líp!

15 sugr sugr | 29. listopadu 2014 v 10:00 | Reagovat

S přítelem se NEtrap.
Jeho chyba, že odešel - neví o co přišel!!

16 Akim Akim | E-mail | Web | 29. listopadu 2014 v 10:30 | Reagovat

[10]: Souhlasím s ostatníma, na přítele prostě zapomeň, je to vůl a určitě to není ten pravý pro tebe. Vždyť si mladounká, hezká, sympatická a inteligentní. Najdeš toho pravého, i když tomu teď nevěříš. Uvidíš, uběhne pár dnů a budeš zase na tom o něco líp a za chvíli zase budeš psát ty svoje kikovský články. Nevím, kde se ta pozitivní energie fláká, poněvadž na tebe myslím furt, i v noci jsem na tebe myslel, protože jsem furt budil. Držím palečky, moc, moc, moc, moc, moc, moc a moc. ;-)

17 Kika Kika | E-mail | Web | 29. listopadu 2014 v 11:13 | Reagovat

[13]: Děkuju Jani, Ty jsi zlatý človíček... Fakt. Bydlím na Bělohorské, ale stejně to musím nějak vyřešit a to v podstatě hned :-(

[14]: já vím... vím, že nejsem ani první ani poslední komu se to stalo. A právě tohle mě děsí - na co pak člověk žije, na to aby se jednou za měsíc radoval, když mu přijde výplata?  Expřítel moc dobře ví o "co" přišel a je za neskutečně to rád (což mě bolí ještě víc :-( ) Děkuju za zprávičku, určitě  si najdu čas a i odepíšu..

[16]: asi tu energii po cestě ke mně někdo ukradl. Tady žádná není. Ale děkuju, všem ničím život - psíkovi, expřítelovi, všichni odchází a všichni jenom stárneme. Kdyby to bylo tak jednoduché - zapomenout. Kdyby tak bylo jednoduché ho přestat zbožňovat. Někdo hledá celý život a nenajde, a já mám najít hned 2?

18 Serena Serena | E-mail | Web | 29. listopadu 2014 v 11:30 | Reagovat

[10]: Beruško nic není ideální. Můj současný vztah...ten milovaný sadista není tak uplně ideální. Každou chvíli se dozvím něco z čeho jsem absolutně v šoku a mám pocit že skončím na psychiatrii. Má v životě jisté 'věci' a nebyl schopný mi je říct. Přemýšlela jsem že o tom napíšu článek avšak co kdyby to náhodou četl. A myslím že reakce lidí by nebyla uplně ok. Byl by to sáhodlouhý román ale ne pro širokou veřejnost. Tím chci říct že je život ku*va a musíme se s tím rvát. Já žiju vyjímečně optimisticky že mám šťastný život a vztah ale pravda je jiná. Nejsem šťastná ale snažím se žít pozitivně a se vším se vyrovnat. Máš-li zájem podělím se také o své trápení ale ne veřejně jen mail.

19 shariony shariony | E-mail | Web | 29. listopadu 2014 v 11:31 | Reagovat

Pokud je takový, že chce bezmeznou volnost, myslím, že je dobré, že jste se rozešli teď a ne třeba za deset let. To by byla teprve škoda. I když se ti to teď třeba nezdá, jednou bys možná chtěla založit rodinu, prožít si svůj princeznovský svatební den. Nehledě na to, že by třeba chtěl v té své volnosti časem poznávat třeba někoho dalšího, kdo ví. Neznám ho, nemůžu ho soudit, jen to na mě tak působí.
Je mi moc líto tvého dědečka, snad prožil šťastný život. Upřímnou soustrast..
Kdybys hledala nějaký levnější podnájem i se spolubydlením, tady je odkaz, třeba pomůže: http://spolubydlo.centrum.cz/hledam/pokoj/brno/

20 Zítra Zítra | Web | 29. listopadu 2014 v 11:48 | Reagovat

To jsou teda životní kotouly. Upřímnou soustrast... :/

Ještě k tomu pejskovi- nemusíš se cítit provinile, je normální, že lidé takové situaci řeší odnímáním břemen. Pokud si jej bývalý nebude chtít vzít, bez obav napiš inzerát, že věnuješ pejska rodině s dětmi a nejlépe se zahradou. Nikdo neříká, že už se za ním nebudeš moci jet podívat :)

Věřím, že tyto útrapy překonáš i svým nadhledem a jedinečným humorem :)

21 Elenya Elenya | Web | 29. listopadu 2014 v 12:18 | Reagovat

Kiko, tohle asi nebudeš chtít slyšet, ale jednou tohle špatné skončí, jsi ještě mlaďounká, stejně jako já, máš vše před sebou. Kdybys tohle říkala v nějakých 60 letech, pochopím to, ale ve tvých 25....Držím palce, život je svině, to ano, ale my všichni musíme bojovat, ať je překážka sebevětší a sebetěžší. Musíš vstát a bojovat! Je jen na tobě, jestli přijmeš tuto radu a něčí pomoc. :-)

22 MaddyHarry MaddyHarry | Web | 29. listopadu 2014 v 12:53 | Reagovat

Ach jo, jakmile je něco fajn hned se to sesype co? Je mi to moc líto s tvým dědečkem. Vím jak je to těžké, takže se drž! Ten rozchod tomu asi moc nepřidá, a ani to blbé načasování, ale drž se.

23 Elis Elis | Web | 29. listopadu 2014 v 16:07 | Reagovat

Je to smutné, život to rád dělá, že všechno špatné vyklopí na člověka v jednom okamžiku a srazí ho k zemi, ale je nutné vstát a zabojovat... tento problém s psíkem bišonkem řešila známá, už nevěděla co s ním a zašla do útulku a přivedla dalšího malého psíka, a za pár dní nastala spokojenost a klid, ve dvou se to lépe táhne i psům...

24 Kika Kika | E-mail | Web | 29. listopadu 2014 v 17:21 | Reagovat

[18]: A není pak lepší být úplně sama? Proč se lidi umí zamilovat vždycky do toho nesprávného? Nějak teď nevidím důvod proč žít pořád optimisticky a na co se rvát a hlavně za co..

[19]: nechtěla jsem svatbu (přijde mi strašně neekonomické vyhodit stotisíc za jeden den) ani děti.. Chtěla jsem žít svou pohádku se svým princem. A děkuju za odkaz, věřila bys že tam není ani jeden volný pokoj v této době s možností psa? Krom nějakého pána, který hledá přítelkyni za korunu :-O

[22]: děkuju, držím se ale nechci! Nedovede si nikdo představit jak se toužím zhroutit a kašlat na všechno a probudit se za týden někde v nemocnici.. těžko se to vysvětluje ale vůbec nechápu co se ještě musí stát, abych už jít dál nemohla..

[23]: no pořídit si dva, to teda nevím :-O to mě opravdu nenapadlo... Už takhle to teď bude pro mě finančně těžký s jedním :-( musím to promyslet..

[20]: cítím se strašně, zničím mu život když zůstane se mnou, zničím mu život když půjde pryč. Je to hrozné. Jsem tak hrozný člověk, že si to nedovedete představit :-(

25 Akim Akim | E-mail | Web | 29. listopadu 2014 v 17:43 | Reagovat

[17]: Kiko, především se musí přestat obviňovat, nic s toho, co se stalo není tvoje chyba. Teď jsi v hrozném šoku, ale ty prostě musíš jít dál... teď mám asi štěstí, že nestojím vedle tebe viď, určitě bys mi jednu s chutí vlepila, viď :-) , ale ty prostě musíš jít dál, i kdyby jenom na setrvačnost, vím, že nemáš už síly, ale lidské tělo zvládne zázraky, ty teď prostě musíš uvěřit tomu, že bude líp. Prostě bojuj, líp ti asi neporadím. A přidám jednu životní zkušenost, kterou jsem tady nechtěl vůbec probírat, ale když je ti takhle, tak to přiznám. Kiko, já byl několik let bezhlavě zamilován do narkomanky, takže na milování nesprávných lidí, jsem já expert. Na toho chlapa musíš prostě zapomenout, protože on nebyl ten pravý. Jsme s tebou, všichni a myslíme na tebe.

26 mengano mengano | E-mail | Web | 29. listopadu 2014 v 17:55 | Reagovat

Moje babička říkávala, že čert sere na jednu hromadu. Život mi to i potvrdil. Jednu dobu (už je to dávno), jsem byla v podobné situaci jako ty. Nechtělo se mi dál už nic, neviděla jsem důvod, abych se o něco snažila, měla jsem pocit, že jsem se propadla do černé díry a už nikdy nevylezu ven. Bylo to hrozné a dalo mi strašně moc práce se z toho vyhrabat. A věř tomu, že ty to taky dokážeš. Teď máš před sebou z tvého pohledu neřešitelné problémy, všechno vypadá černě. Jenže třeba už zítra nebo pozítří nebo za pár dní uvidíš, že se opravdu nic nejí tak horké, jak se to navařilo.

Tvůj kluk je asi docela šmejd, když ti dvakrát udělal takovou věc. Teď máš pocit, že ti vyrval srdce, ale stejně bys ho chtěla... vím, jak se cítíš. Jenže ono to vážně přejde, každý další den to bude bolet míň a míň. Jsi chytrá, vzdělaná, mladá, máš ještě strašně moc věcí před sebou, vlastně celý život. To, co tě teď potkalo, bude za deset let jen jedna ze vzpomínek.

Přijmi upřímnou soustrast. Smrt blízkého člověka je opravdová bolest.

BTW. Jakého máš psa?

27 Kika Kika | E-mail | Web | 29. listopadu 2014 v 18:38 | Reagovat

[25]: To s tou narkomankou a celkově, už jsi mi jednou naznačil, že ty povídky co píšeš nejsou až tak vymyšlené, takže jsem si to myslela... Je mi to líto, ale ty seš silná osobnost a hlavně už víš, že to všechno zvládáš. Já to zvládat nechci, nechci jít dál, nechci nic. Ani ze setrvačnosti ;)

[26]: děkuju... úplně přesně jsi popsala to jakou bezmoc teď cítím :-(  Nemyslím si, že je šmejd (ono to je taky popsané jenom z jednoho pohledu, on musel být se mnou strašně nešťastný..)
btw mám asi roční 15 kilového sympaťáka neznámých ras, s kterým sehnat bydlení bude otřes.. Vím, že mě psík zbožňuje, strašně nechce být doma sám a když jsem naposled přišla tak byl úplně mimo. I teď jak jsem tu už jenom na bytě já a expřítel si jel na dovolenou do Švédska, tak je strašně smutnej. Třepe se, bojí se.. Vzala jsem si ho jako malého z útulku a myslela jaký báječný život se mnou bude mít. A místo toho.. nedovedeš si představit jak se tím teď trápím.

28 Akim Akim | E-mail | Web | 29. listopadu 2014 v 19:00 | Reagovat

[27]: Vím, že nechceš, ale přesto chci, aby si to udělala. Ty jsi přece taky silná osobnost, tvoje články mají obrovský nadhled, ty by člověk bez silné osobnosti nenapsal. Vím, že tomu teď nevěříš, ale bude líp, přísahám.

29 Lukáš Lukáš | Web | 29. listopadu 2014 v 19:01 | Reagovat

život někdy potřebuje trochu té arogance :) no ne kočko ? :)

30 Marillee Marillee | E-mail | Web | 29. listopadu 2014 v 19:51 | Reagovat

Nemáš nějaké známé, kteří by se o pejska chtěli postarat? :-( Holka zlatá, srašně mě to mrzí, všechno se ti to semlelo takhle v jednu chvíli... Vím (a vidím), že za tuhle větu nebudeš ráda, ale čas zahojí všecky rány, jen je potřeba zažít nějakou depresi, aby člověk mohl směřovat už jenom nahoru, zpátky do normálu nebo výš... Držím palečky, ty to zvládneš! ;-)

31 fakynn fakynn | Web | 29. listopadu 2014 v 21:24 | Reagovat

Ale ano, bude líp, jen v to musíš věřit. Nemůže být donekonečna špatně.
To všechno, co se teď nakupilo, musí být opravdu strašný nápor na psychiku a já t strašně přeju, abys to ve zdraví všechno zvládla!

32 MaddyHarry MaddyHarry | Web | 29. listopadu 2014 v 22:19 | Reagovat

[24]: /22/ Drž se, bude to lepší. Ale chápu jak to myslíš. Člověk má pak chuť všeho nechat, plácnou sebou na gauč a nic nedělat... nechat se maximálně obskakovat. Ber to jako zkušenost, posílí tě to. Chápu, že to může znít v tvé aktuální situaci dost hrozně. :-( Chtělo by to jít ke kamarádce, vzít si zmrzlinu a víno a celý večer probrečet. A ráno dělat, že se nic nestalo. :-(

33 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 29. listopadu 2014 v 22:45 | Reagovat

Alespoň na tebe zbyde víc cukroví ;)

34 Ellaria Ellaria | Web | 30. listopadu 2014 v 0:27 | Reagovat

Věci se musí zhoršit, aby se zase mohly zlepšit.
Celé mě to mrzí a je mi líto té situace, do které jsi se dostala. Zkrátka když se něco sere, tak se vším všudy a s plnou parádou :(
Nevím, co Ti radit a čím tě utěšit. Snad Ti alespoň trochu pomůže vědomí, že na Tebe myslím a jsem v duchu s Tebou a pevně věřím, že ta smůla, která na tebe teď sedla nebude trvat věčně!
Hlavně se svým smutkem nezavírej doma... Vím, že teď nemáš na nic chuť a náladu a nejradši se někde zahrabala a vylezla až zase vysvitne slunce, ale neizoluj se od světa...

35 anie-ena anie-ena | Web | 30. listopadu 2014 v 2:43 | Reagovat

Nebude líp. Bude hůř. Proto ti můžu popřát jen co nejvíc sil, aby tě i takhle negativní okolnosti dokázaly obrnit dál do budoucna, nikoli naopak. Život je opravdu svině a s nikým se nemazlí. Tak se nemazli s ním, buď silná, drž se a neudělej mu tu radost, aby ses složila.

Je mi líto, že se ti to pohnojilo všechno takhle naráz. Ať se na tebe zas osud co nejdřív trochu usměje :) do té doby se s tou sviní fakt nemazli a nandej jí to!

To je asi vše, co k tomu dokážu "rozumně" říct.
Drž se

36 Adina Adina | Web | 30. listopadu 2014 v 15:14 | Reagovat

Fráze jako bude líp a tak podobně jsou k ničemu.
Člověk si to musí všechno v sobě urovnat ať se stane cokoliv takhle hrozného... Jedinou frází, na kterou věřím je, že čas všechno spraví. Protože člověk sám sebe dokáže obelhat tím, že za nějaký čas na to špatné zapomene.
Přeju ti, aby jsi se s tím dokázala poprat

37 mengano mengano | E-mail | Web | 30. listopadu 2014 v 18:27 | Reagovat

[27]: (26)... dovedu si to představit, bohužel. Člověk tváří v "tvář" tomu zvířetí cítí totální bezmoc, protože ví, že ať udělá cokoliv, bude to stejně blbě. Pes naprosto přesně vycítí, když je doma něco jinak a vždycky na to reaguje. A hlavně, nic mu nemůžeš vysvětlit. Je mi tě líto, že máš takové dilema. Umím si představit, jak bych byla v háji já, kdybych tohle musela řešit. :-(

38 Kika Kika | E-mail | Web | 30. listopadu 2014 v 20:35 | Reagovat

[28]: Nemyslím, celý víkend jsem proležela a jsem vzhůru v takových max. 30 minutových intervalech. Netuším jak to zítra v práci zvládnu.. Je mi hrozně úzko. Našla jsem na internetu, že 120 hodin je člověk mimo z rozchodu, ale minule jsem byla měsíc po rozchodu ještě úplně mimo. Až mě z toho vytáhl ten, kdo to způsobil... Nejsem ani trochu silná osobnost.

[29]: Ale já neumím být arogantní? :-O

[30]: Bohužel nemám nikoho ke komu bych mohla psíčka dát... :-( A vím, že po čase otupím, už chci aby bylo tak deset let pryč - to ale mrhám životem, že?

[31]: v tom je určitě největší háček, absolutně nevěřím a ani věřit nechci.

[32]: Kdybych tak aspoň měla někoho kdo mě obskakuje. Ale teď vidím jenom prázdný byt, ze kterého musím za chvilku vypadnout a vůbec nikde mě nechtějí (už jsem udělala průzkum trhu a s psíkem skoro neřešitelné :-O)

[33]: :) to by zbylo i tak! Expřítel sladké nejedl skoro vůbec. I na mikuláše jsem musela kupovat salámy.

[34]: No nezavírám se, chodím do práce :-) Ale vzhledem k psíčkovi si žádné další akce mimo byt ani snad dovolit nemůžu.

[35]: Když já mám 50 kilo i s postelí a psem. Nemám sílu na to mu to nandat :-(

[36]: Děkuju, za povzbudivá slova. Kéž by to spravil co nejdřív :(

[37]: Jsem ráda, vím, že máš doma nejedno zvíře, tak mě určitě chápeš. Já mu nechci ublížit, ale už jsem mu šíleně ublížila a hrozně mě to bolí. Já mám toho svýho psíčka ráda, a netuším co do budoucna s ním.

39 David David | E-mail | Web | 30. listopadu 2014 v 21:12 | Reagovat

Jej, tak to mě opravdu mrzí. :-(

Škoda, že nebydlíš poblíž Pardubic, na bytě máme aktuálně volné místo za velmi příznivou cenu. :-)

Jinak držím palce, to zvládneš. :-)

40 Alfirin Alfirin | E-mail | Web | 30. listopadu 2014 v 21:39 | Reagovat

Teda, to je nářez :-( Moc držím palce a přeju pevné nervy, ať to všechno zvládneš. Teď tomu asi nevěříš, ale bude líp! Určitě! Drž se, moc na tě myslím

41 Lenin Lenin | Web | 30. listopadu 2014 v 21:52 | Reagovat

[10]: Rozchody jsou na prd, ale člověk si dřív nebo později uvědomí, že všechno zlý je pro něco dobrý. A pokud ti byl schopný vpálit do obličeje něco ve smyslu, že jsi mu ukradla nejlepší léta života, tak je to blb a nemám k němu slov. Chce to prostě čas. Je to blbý, ale člověk těch pár dnů, týdnů musí přežít. Uvidíš, bude to zase veselejší.

Až vyřešíš věc s psíčkem, a já doufám, že to bude co nejdříve, a že to oba nakonec dobře zvládnete, možná by sis mohla pořídit jinýho chlupatce, třeba do klece, jestli vůči nim nemáš averzi. Kdyby sis pořídila párek hlodavců, měla bys kámoše na občasný pomazlení a kdyby byli dva, ani by jim nevadilo, že se jim nebudeš věnovat hodiny denně. :) Aspoň by sis doma pak nemusela připadat sama. Možná je to nápad na nic, ale já bych to tak asi udělala, protože bych potřebovala zalepit díru. Jsem už taková.

42 Holoubek Holoubek | E-mail | Web | 30. listopadu 2014 v 22:46 | Reagovat

Jen se zavři do pokoje, lehni si a breč, mlať kolem sebe, řvi, ono to trochu otupí.
Doufám, že do Vánoc to aspoň trochu přejde. Je na hovno, když se dějí takové věci, ale ještě víc na hovno je, když se dějí v takovou dobu. :/ Všichni na tebe moc myslíme, aby ti bylo líp. :)

43 Lola Lola | Web | 30. listopadu 2014 v 23:00 | Reagovat

To je mi moc líto.. když se něco sere, tak pořádně.. tohle všechno chce čas. nic jiného než čas tomu nepomůže..

44 Elle Elle | Web | 30. listopadu 2014 v 23:38 | Reagovat

[3]: Být silnou osobou je velice vyčerpávající.
Určíš si cíl, vybereš si směr, mnohokrát směr upravíš, ale cíl nezměníš a stojíš si za svým cílem, ať už je to cokoli (zvládnutí rozchodu, odchodu příbuzného, dokončení školy, rozjezdu živnosti..). Mnoho silných osobností jen dělá, že je silná. V koutku duše si přeje z toho našeho lidského světa přijít prostě domů, složit se na pohovku, rozplakat se a nechat se obejmout od někoho, komu věří.
Nemusíš být v sobě silná, ale navenek se můžeš ostatním zdát silná, to tě bude dělat vždy leadrem, kterého budou ostatní rádi následovat, nechat se tebou vést nebo přijímat tvé názory, ač jsou protichůdnější, než jejich.
Být silnou osobností je vážně těžké, když to člověk nemá ze své vlastní podstaty, ale je to výborné pro celý tvůj život, pokud tuhle vlastnost z tebe někteří lidé cítí.

Slyšet od někoho - buď silná - když ze své podstaty silná nejsi a jen se tím snažíš být, je velmi náročné a demotivující. Člověk touží po obětí, podpoře a někdo řekne: "Buď silná, zvládneš to." A ty sama nevíš jak - jak být kruci silná? Jak toho dosáhnout? Když se potřebuji vylízat z ran a ne být hned silná? Jak?
Síla je v každém z nás.
Sílu najdeš ve své vlastní touze být šťastná. Tam ji najdeš, tam začni ;-)

45 Kika Kika | E-mail | Web | 30. listopadu 2014 v 23:38 | Reagovat

[39]: No ono je toho docela dost i v Brně, jen kdybych neměla to zvíře :-) Asi budu muset bydlet pod mostem, protože mám pocit po prohledání internetu křížem krážem, že pokud si nezaplatím 10.tis tak nic normálního neseženu :-O

[40]: Nevěřím tomu, ale děkuju

[42]: já jsem ležela, spala, brečela.. ale nepomohlo to výrazně, jen mě napuchly oči.. :-( Myslím, že o vánocích přijde druhá vlna, když budu vlastně jen s psem sama...

[43]: tak moc času, že se mi nechce ani čekat

46 Elle Elle | Web | 30. listopadu 2014 v 23:48 | Reagovat

A ano, chce to všechno čas.. a jak píšeš - tak moc času, že se ti ani nechce čekat..

Čas to určitě chce, chce to zároveň ale i tvůj vývoj.. Chce to, aby sis prošla tou tíhou, přijala ji za svou a pak ji začala obracet ve svůj prospěch.

47 music-germany music-germany | E-mail | Web | 30. listopadu 2014 v 23:54 | Reagovat

Kiko, to me opravdu mrzi, uprimnou soustrast a drzim palce s pejskem, snad pro nej najdes nejake dobre reseni.

48 without-problem without-problem | Web | 1. prosince 2014 v 2:05 | Reagovat

A dokonce bez obrázku! O_O
Víš..třeba ti po tom krásném období chce život připomenout, že jsou i ty hrozné chvíle, kdy je člověk doslova na dně, protože pak příjde něco úžasného, co se ti bude zdát 1000x úžasnější!! Zbytečných pět let? To doufám, že ne. Snad jste se od sebe s přítelem něco naučili..
Je mi smutno z toho, že ti nemohu nijak významně pomoct.. :-(

49 Steeve X Steeve X | E-mail | Web | 1. prosince 2014 v 11:04 | Reagovat

Myslel jsem, že jsi teda silnější, Kiko :(

Život je svině a ty na něj musíš taky jít zostra. Osud ti bude házet klacky pod nohy, ale jediná cesta vpřed je jejich přeskočením. Hlavně prosímtě nic neřeš radikálně a unáhleně. Zpomal a snaž se pořád být tak šťastná, jako předtím. Nebude to nic lehkého ale nesmíš prostě spadnout do depresí, to nikam nevede. Musíš si najít, z čeho mít radost, určitě je takových věcí spoustu. Dokud jsou všichni kolem živí a zdraví, nejde o nic neřešitelného. Ješ naše sluníčko, ne snad sakra? :)

50 Jay Jay | Web | 1. prosince 2014 v 12:39 | Reagovat

Cože, jsem tu na správné adrese? 8-O
Moc mě mrzí, co se ti děje.
Ale trochu optimismu bych ti chtěl dodat. Hezká, chytrá a vtipná holka, kolik takových po světě běhá? V pětadvaceti ti život teprve začíná, právě jsi přestala být tím mladým uchem a stala jsi se - člověkem ;-) Když už ti to ex takhle hezky usnadnil (raději si nepředstavuj, že by tě nechal o pět let později), můžeš se do života pořádně opřít, můžeš dělat cokoliv si jen vzpomeneš. Časem zjistíš, že to, co se ti teď stalo, nebyla žádná tragédie...

Dědečka je mi líto :-(

Psíka se ti určitě podaří vyřešit. Až se někdo vhodný najde, můžeš mu ho bez výčitek předat. Životní podmínky se zkrátka mění.

Hlavu vzhůru!

(BTW v pátek odlétám, nemám ti vedle sebe podržet místo? Tam bys zaručeně přišla na jiné myšlenky :-) )

51 mengano mengano | E-mail | Web | 1. prosince 2014 v 12:39 | Reagovat

[38]: Kdybych neměla doma Kačenku, Teroristu, Pakouška a stařičkou Dámu, tak bych hned věděla, jak ti pomoct :-) Na vesnici je to se psy opravdu snazší.

52 Akim Akim | E-mail | Web | 1. prosince 2014 v 12:40 | Reagovat

[38]: Držím palečky, aby si to v práci zvládala, protože to je teď pro tebe nejdůležitější. Moc a moc na tebe myslím a přeji, aby se ti co nejdřív ulevilo, alespoň trošku. Moc ti to přeji, Kiko.

53 Elwin Elwin | E-mail | Web | 1. prosince 2014 v 17:16 | Reagovat

*vaří extrasilné a dobré kafe* bude to lepší, netvrdím, že to bude dobrý, to nevím, ale bude to lepší, ty víš, že bude. Seš silná žena, ano, neznám tě, jen z blogu, ale někdo, kdo silnej není, nemůže napsat to, co píšeš ty. Jsi silná a úžasná žena, která je teď totálně v hajzlu. Takže, chceš sladký, slaný, chlast, nebo mám podat krabici kapesníků a nastavit rameno? :) cokoliv, jen aby se ti trochu ulevilo. Je mi to děsně líto, nevím, co ti na to napsat, co an to říct... protože je to hrozný, děsivý a strašně nefér. Mrzí mě to *objímá a podává to kafe*

54 Kika Kika | E-mail | Web | 1. prosince 2014 v 18:31 | Reagovat

[44]: Musím říct, že si myslím, že studuješ, nebo máš vystudovanou psychologii. Tvůj příspěvek na mě hrozně dobře působí! Děkuju! Všechno sedí, dokonce i to, že musím hledat štěstí v sobě samotné. Ale já ho teď ani hledat nechci a ani se nijak vyvíjet. Hrozně těžko se o tom mluví :-(

[47]: taky doufám :( zatím jsem to moc nevyřešila, dneska jsem přišla a psíček nešťastný. Už plakal, když jsem ráno odcházela :-(

[48]: to krásné období trvalo asi týden. A předtím? celý rok otřes, buď rozchod, nebo učení se na státnice, nebo deprese z toho, že nemám práci. Jestli má být takový celý život, že na jeden týden se má člověk rok trápit... děkuji nechci..

[49]: Ale oni kolem mě lidi nejsou živí a zdraví! A nejsem silná a nechci být. Je to to poslední po čem toužím, nechci se ničemu stavět, akorát se budu přetvařovat ale vše kolem bude stejné..

[50]: :D :D :D vtipný, že mi tu každej píše, že jsem hezká, když mě přítel opustil hlavně proto, že se mu nelíbím. Sebevědomí na bodu mrazu, a možná ještě míň. Cestu Ti přeju, užij si to, v pátek jdu na pohřeb :(

[51]: To Tvoje zvířectvo je obdivuhodné! Taky jsem chtěla psíkům pomáhat, vždycky jsem lidi co je nechají ve štychu odsuzovala. A teď budu jedna z nich? :-(

[52]: Děkuju, kupodivu to v práci bylo docela dobré ;)

[53]: Děkuju za kafíčko, bylo lahodné a za objetí. No nedovedu si představit, že by to mohlo být ještě horší, takže lepší to bude, ale takovej život já nechci, nevím co by mi pomohlo, zkoušela jsem to sladký, slaný, i víno, vanu, dokonce jsem se pokoušela cvičit, uklidila celý byt a nic. Hrůza. Je tu strašně prázdno a za chvilku přijdou zájemci na prohlídku.

55 Melissa Melissa | Web | 1. prosince 2014 v 19:14 | Reagovat

Prosím tě,holka,prober se!Ten tvůj přítel za to vůbec nestál,aby ses pro něj trápila!Píšeš,že už to udělal podruhé-vůbec bych chlapovi podruhé nedala šanci a nechápu ty holky,které to udělají-sorry.A co to je za řeči o pudu sebezáchovy,o pláči,trápení.atd.?Jo,někdy je to těžké,budeš muset vyřešit pár věcí,srovnat se se smutkem po dědečkovi i s tím,že už nic není a nebude jako dřív,ale ty to zvládneš!Nejsi přece žádná zoufalka,která bude sedět sama doma a věčně se trápit pro chlapa,který se jako chlap neuměl chovat...Poradila bych ti pár věcí,co udělat pro zklidnění duše,ale nechci to tady takhle všechno vypisovat,ale jestli budeš mít zájem,poradím ti.Hlavně se netrap,ničeho nelituj a snaž se myslet pozitivně.Je mi to líto,ale takový je zkrátka život.

56 Kika Kika | E-mail | Web | 1. prosince 2014 v 19:33 | Reagovat

[55]: Děkuju za komentář, vím, že to se mnou myslíš dobře. Není to tak, že on je ten nejhorší... A dělají to holky, které jsou bezhlavě zamilované a věří ve svou pohádku. Je to smutný, já vím. Nedokážu se s tím teď smířit, ještě smutnější je, že si tolik přeju aby si to rozmyslel. Ale ještě jednou děkuju.

57 Akim Akim | E-mail | Web | 1. prosince 2014 v 20:30 | Reagovat

[54]: Jestli se mu nelíbíš, tak je to fakt vůl a je dobře, že s ním nejsi. Ale chápu, nedávno jsem potkal tu "svoji" fetuli a přesto, že vypadala fakt hrozně, tak se mi stejně zatajil dech...a chtělo se mi ji obejmout a políbit ??? život se opravdu někdy chová jak piča. :-)

58 Kika Kika | E-mail | Web | 1. prosince 2014 v 21:17 | Reagovat

[57]: Ale vždyť na fotce a ve skutečnosti můžu vypadat úplně jinak ;) aspoň, že dodatkem jsi to vylepšil.. a není to vůl, momentálně bych dala všechno, aby tu byl a pohladil mě. Kéž by tak šel vypnout v mozku čudlík s nápisem emoce

59 Akim Akim | E-mail | Web | 1. prosince 2014 v 21:42 | Reagovat

No to tedy nevím a kdyby jo, tak jsem si jist, že ve skutečnosti vypadáš ještě mnohem lépe. Jo ten čudlík by se mi určitě taky hodil. ;-)

60 Elle Elle | Web | 1. prosince 2014 v 21:46 | Reagovat

[54]: - 44
Nějaké ty státnice z VŠ z psychologie mám, ale nejsem odborník..
Vše mám ze svých životních zkušeností, kdy jsem čelila něčemu velmi podobnému, jako tomu, čemu čelíš ty teď.
Mě ten pád dolů hodně rozdrtil a trvalo mi  skoro 4-5 let, než jsem začala na sobě pracovat. Do té doby jsem se plácela se své "depresivní" náladě.

61 hogreta hogreta | E-mail | Web | 2. prosince 2014 v 2:50 | Reagovat

Nebudu ti tady psát, jaký je to vůl, protože ho vůbec neznám. Všechno, co nám o něm píšeš ty, je napsané jednostranně (pravděpodobně místy trochu zabarvené lítostí) a tak to nikdo z nás nemůže soudit - jen ty jediná víš, co mezi vámi bylo, jak ten vztah uvnitř vypadal, proč se věci děly tak, jak se děly. Pokud jsi mu dala druhou šanci, tak jsi mu ji prostě dala, je to tvoje volba a nedá se říct, že to je hloupost. Udělalas to, protože jsi to tak chtěla. Nejseš vědma, nemohla jsi vědět, jak to dopadne. Je zbytečné ti tady psát, jaký je to idiot, protože věřím, že ty ho máš pořád moc ráda a tyhle řeči ti nepomůžou. Ono čas nepomáhá v tom, že by člověk zapomněl, ale spíš se rány prostě otupí, ty věci pak nebolí tolik. A co ty víš, třeba tomu všemu ještě není konec. Pokud si opravdu ze srdce přeješ, aby se vrátil, tak ti to opravdu ze srdce přeju i já:). A i kdyby se nakonec vaše cesty opravdu rozdělily, tak nevěřím tomu, že je to ztracených pět let. Za pět let se toho člověk strašně moc naučí, vždycky si z takového období s sebou do dalšího života bereš i zkušenosti, které tě posílí a pomůžou ti. A já bych ti strašně moc přála, aby ti bylo líp co nejdříve. Vlastně celý článek jsem měla pocit, že bych tě nejraději obejmula - a to tě vlastně "znám" pouze z internetu. A podívej se, kolik je jen tady lidí, kteří ti přejí jen to nejlepší, i když tě třeba ani nikdy v životě neviděli.

Taky ti tady nebudu psát, ať jsi silná, ať se vzchopíš a že život jde dál. Ono občas každý potřebuje být prostě chvíli slabý, trochu se litovat, chvíli se v tom plácat. Nikdo po tobě teď nemůže chtít, aby si se hned zvedla a šla dál. Stejně by to bylo k ničemu, protože by ses jen přetvařovala a ve skutečnosti by ses hroutila. Takže ne, vykašli se na to, nemusíš být silná, a už vůbec ne za každou cenu. Nemusíš být nic, je to tvůj život, nikdo ti nemůže říkat "teď buď silná". Ty sama nejlíp ucítíš, kdy je ta správná chvíle se z toho začít dostávat. Teď ne, teď je ještě brzy, ještě to moc bolí. Nikdo po tobě nemůže chtít hned zázraky přece.

To s tím dědečkem mě také moc mrzí, přeji ti upřímnou soustrast. Teď ještě při vzpomínce na něj pláčeš, ale věřím tomu, že jednou na svého dědečka budeš vzpomnínat s úsměvem na rtech a budeš si vybavovat všechny hezké vzpomínky. Protože přesně tak teď na svého milovaného dědečka vzpomínám já:). Jo, někdy to bolí, zvlášť když si člověk uvědomí, že je to takové konečné a nekompromisní, ale jsou i chvíle, kdy se při nějaké vzpomínce i ze srdce zasměju:).

A s pejskem a bydlením se to určitě taky nějak vyřeší, fakt tomu věřím. Člověk nemůže být už navždy dole. Teď už to pomalu zase půjde nahoru. Pod mostem prostě neskončíš. A kdybych nebydlela s našima, klidně bych si tě nastěhovala domů:). Tahle informace ti sice teď moc nepomůže, ale tak kdyby ses třeba jééédnou tak za tři čtyři roky problém s bytem opakoval, vzpomeň si na mě :-P . (pokud teda potom, co se odstěhuju od našich, spíš tenhle problém s bytem nebudu mít já... :-D )

Fakt ti z celého srce přeji už jenom to dobré:).

62 P.S. P.S. | Web | 2. prosince 2014 v 17:36 | Reagovat

No, upřímně moc nevím co Ti napsat a jak Tě povzbudit....všechno už tu bylo nějak řečené....ale mně se líbí citát "Všechno dobře skončí a když ne, tak ještě není konec..." ...takže...jestli ty už nevěříš, věřím i za Tebe, že to bude lepší!

S pejskem se to určitě vyřeší..! A s přítelem...neřekla bych, že je to 5 zbytečných let. Určitě ti to dalo dost zkušeností a taky štěstí. A člověk nemůže být pořád šťastný, to by nebylo ono...musí tam být nějaká rovnováha...takže mi věř, že tohle se zase něčím vyrovná!!

A s dědou...upřímnou soustrast...nic víc k tomu nemám co dodat...strašně mě to mrzí..

...ale jsme tu pro Tebe, vypiš se z čeho chceš...my Tě podpoříme nebo aspoň "vyslechneme" :-)

63 Vivi Vivi | Web | 2. prosince 2014 v 18:58 | Reagovat

Kika síce rozprávky neexistujú, ale existuju pekné chvíle a existuje aj v živote človeka šťastie. A ja viem , že sa nebudeš trápiť večne a preto bude lepšie tak nevrav že nie. Samozrejme to nieje žiadna útecha ale ...vlastne neviem čo napísať. Psíka mi je lúto ale zas ak ho chceš niekam dať tak rozhodne len niekomu koho dobre poznáš a vieš že sa onho dobre postará a skús vybaviť domov u toho priatela:)
Prajem ti úprimnú sústrasť, je mi to ľúto a vážne velmi lúto.
Budem na teba myslieť a keby som mohla rada by som ti pomohla, len neviem ako...:) Vela šťastia!:)

64 Kika Kika | E-mail | Web | 2. prosince 2014 v 21:03 | Reagovat

[59]: dneska jsem hledala celý den jak se dá naučit nic necítit - výsledek nejde to :( chci být STROJ :D

[60]: 4-5 let, to zní celkem reálně... Jinak je to vidět, že jsi s psychologií do styku přišla a děkuju (mám sezení zadarmo ♥)

[61]: Děkuju za komentář, takový krásný a zase rozumný a s bydlením na Tebe budu muset počkat - i když já si myslím, že až půjdeš od rodičů, tak ne ke mně ale k přítelovi ;) Z bydlení začínám mít opravdu strach - v podstatě už 5 dní urputně hledám a nic za cenu co si můžu dovolit a s možností psa nikde není. Což mě akorát nutí najít psíkovi jiný život do konce prosince :-( A máš pravdu je to celé psané mýma očima, dokonce si nemyslím, že to já jsem se vracela tehdy k němu a ač si teď přeju úplně nejvíc aby mě alespoň napsal, klidně o tom jak se má pes, tak vím že to nikdy neudělá. On je takhle šťastný, já totiž úplně na rovinu nejsem vhodná osoba do vztahu ;) A jsem moc ráda, že můžu brečet a plácat se v tom... Včera jsem zjistila, že na tom člověk může být podstatně hůře, může se toho pokazit ještě spoustu..

[62]: S pejskem je to hrozně složitý, abych se přiznala od rozchodu a od úmrtí dědečka jsem byla jen v práci a nemůžu si jít vůbec nikam vyčistit hlavu. Psík má z toho celého úplně záchvat, třese se mi tu.. i teď. Z čehož jsem nešťastná ještě víc. p.s.: Jestli to funguje jen na principu - odtrp si abys mohla být chvilku šťastná, tak mě to teda pěkně štve! :D

[63]: ono je dost problém, že já momentálně ani nechci aby to lepší bylo. Nechci ten novej život, práce, domů, pes, práce, domů, pes,... Nedovedu si představit, že by si ho bývalý chtěl vzít s ohledem na to jak chce prožívat svůj život ;)

65 bludickka bludickka | E-mail | Web | 2. prosince 2014 v 22:17 | Reagovat

Co bych ti tak napsala? Mám podobný názor jako Sugr. Takové věci se prostě dějí. Je to hnus, ale alespoň jednou za život je to skoro nevyhnutelné a každý si tím aspoň jednou projde. Když s někým žiješ, tak ti rozchod doslova obrátí život vzhůru nohama. Těžko se hledá nějaká rada, můžu ti jen zprostředkovat svou vlatní zkušenost.
Rozešli jsme se, já zůstala sama v bytě, na který jsem dlouhodobě prostě neměla - abych tam platila nájem - muselo to jít z úspor. V bytě, kde toho moc nefungovalo, celou zimu jsem tam mrzla. Ještě jsem v té době musela řešit záležitosti týkající se bytu po mé mrtvé prababičce, platit dluh za tátu.. jako kdyby se všechno rozpadlo na prach.
Byly jen dvě věci, co mě držely. Jednou byla práce, kterou jsem měla ráda. Nutila mě dodržovat režim a nedovolila mi zhroutit se. Pracovala jsem s lidmi, a tak jsem musela být pořád milá a příjemná a předstírat, že je mi dobře. A ono to tak trochu zabíralo. Jen se mi vůbec nechtělo domů. Neměla jsem kolem sebe ani žádné dobré kamarádky.. jen pár známých. A tak jsem se do toho prostě obula - řekla jsem si, že tady nejde o nic jiného než přežít. Protože prostě pomůže opravdu jen čas. A tak musím přežít nějak tu dobu, než bude líp. A tak jsem přežívala. Absolutně jsem se nezabývala budoucností, žila jsem jen pro každý jednotlivý den. A dělala všechno proto, abych ho zvládla. A nebyly to vždy dobré věci. Udělala jsem kdeco, i pár věcí, na které nejsem zrovna pyšná... ale žila jsem. Jako kdybych se od toho rochodu odřízla a žila v nějakém meziprostoru, bylo to zvláštní. A po pár měsících jsem se oklepala a začla myslet na to, že se teď můžu konečně chopit nějaké nové šance, příležitosti, teď můžu udělat něco jinak, zaměřit se na něco, co chci. A tak jsem se rozhodla přestěhovat do Prahy. A tak jsem se postupně a postupně sbírala. A to mi ještě pár dní po rozchodu ten můj "drahý" napsal, že peníze, co mi měl dát, mi nedá a že už o mně nechce nikdy slyšet, ať se mu vůbec neopovažuju psát. A bylo to. Skutečně si myslím, že jsem to přežila jen tím, že jsem se snažila zvládnout vždy jen jeden konkrétní den a dělat cokoliv jen proto, abych neměla čas přemýšlet. A dneska na to období nevzpomínám tak špatně a myslím, že jsem se v té době hodně postavila na vlastní nohy. Taky občas v životě dojíždím na to, že když si říkám, že už nemůže být hůř, tak se něco špatného stane. Takže přecijen, zatím se můžeš držet skvělé práce, jsi zdravá. Nebo taky můžeš investovat čas do blogu, prostě se do něčeho nutit tak dlouho, než to nejhorší období uplyne...

66 Orida Orida | Web | 3. prosince 2014 v 0:21 | Reagovat

Tak mi spadol celý blog.cz, keď som chcela napísať komentár, ach tie internety. Dúfam, že ti ich tu potom nenaskočí 20 ako som sa to pokúšala obnoviť....

Každopádne, mrzí ma, že počujem o tom rozchode, ale tak, ak by mal byť s tebou nešťastný, je lepšie, že šiel do preč. Aspoň nehrozí, že by začal podvádzať? Ja viem, ja viem, cudziemu sa dobre hovorí.

Čo sa Brna týka, určite existujú stránky s ponúkaným ubytovaním. Ja osobne bývam na Kraví hoře a lokalitu môžem len odporučiť, je príjemná, tichá, je tu veľký park, hvezdáreň aj bazény a do mesta je to nejakých 20 minút pešo z kopca.

Čo sa dedka týka, nebudem písať žiadne otrepané frázy, pretože sú prázdne, nič nehovoria a je mi z nich zle.
Ale viem si predstaviť ako ti asi je.
Mne umrel dedko pred dvoma týždňami a ešte stále som mimo, keď si to uvedomím....

67 Orida Orida | Web | 3. prosince 2014 v 0:24 | Reagovat

Tak mi spadol celý blog.cz, keď som chcela napísať komentár, ach tie internety. Dúfam, že ti ich tu potom nenaskočí 20 ako som sa to pokúšala obnoviť.... Ak áno, ospravedlňujem sa.

Každopádne, mrzí ma, že počujem o tom rozchode, ale tak, ak by mal byť s tebou nešťastný, je lepšie, že šiel do preč. Aspoň nehrozí, že by začal podvádzať? Ja viem, ja viem, cudziemu sa dobre hovorí.

Čo sa Brna týka, určite existujú stránky s ponúkaným ubytovaním. Ja osobne bývam na Kraví hoře a lokalitu môžem len odporučiť, je príjemná, tichá, je tu veľký park, hvezdáreň aj bazény a do mesta je to nejakých 20 minút pešo z kopca.

Čo sa dedka týka, nebudem písať žiadne otrepané frázy, pretože sú prázdne, nič nehovoria a je mi z nich zle.
Ale viem si predstaviť ako ti asi je.
Mne umrel dedko pred dvoma týždňami a ešte stále som mimo keď si to uvedomím.

68 Kika Kika | E-mail | Web | 3. prosince 2014 v 6:04 | Reagovat

[65]: Och, Bludickko, děkuju za takový komentář. Trochu mi to pomohlo, já samozřejmě vím, že to potká víc (skoro všechny lidi), jsem moc ráda, když vidím, že v tom nejsem sama... Kdybych neměla tuhle práci, stěhovala bych se ihned do Prahy. Mám pocit, že se tu nemůžu ani hnout, všude jsou nějaké vzpomínky :-(
S tím přežíváním a zvládnout vždycky každý jeden den je strašně super nápad (slibuju, že až se dostanu do fáze, kdy chci přežít alespoň ten jeden den, tak to vyzkouším... ale nemyslím, že to bude tak hned)

[66]: Je to dobré, odeslalo se Ti to jen dvakrát ;) Já vím, já se ani tak netrápím "proč", "nemůžu tomu uvěřit" (tohle jsem si prožila už před státnicema), vím, že mě nechce, že není se mnou šťastný a přesně tohle bolí. Prošla jsem fakt hodně stránek (vč. na FB, na ISu) ale nikde mně nechtějí s psiskem... Dědečka je mi líto, třeba jsou teď spolu na pivě ;)

69 Akim Akim | E-mail | Web | 3. prosince 2014 v 17:49 | Reagovat

[64]: Kdyby si byla stroj, tak by si ale přece nepocítila také tu spoustu radosti a plno lásky, která tě do budoucna jistě čeká. Už tě vidím, jak vykřikuješ "ten Akim je zase chytrej, ví prd, jak se cítím a hraje si na vizionáře". ;-)  ;-) Vím, že mi teď nevěříš, ale jednou a snad to nebude dlouho trvat a napíšeš nám "cítím se dobře". Moc ti přeju, ať je to co nejdřív a ať tohle smutné období odplyne co nejdřív. Budu se opakovat, ale myslím na tebe Kiko.
PS: Vidíš, jak jsem nám teď hodí to naše internetové přátelství, kam se na to hrabe nějaký sex. :-P  :-D  :-D  :-D

70 Kika Kika | E-mail | Web | 3. prosince 2014 v 18:21 | Reagovat

[69]: Akim si může hrát na vizionáře, ale vůbec netuší :D Tohle už je naposled a naposled si to odbrečím. O tom prožít život sama jsem byla rozhodnutá před tímto vztahem, a teď se mi jenom potvrdilo to, co jsem dávno věděla. Takže jenom prosím žádnou lásku, tohle není nic pro mě ;) btw právě ten sex bych potřebovala mnohem víc - potřebuju se s někým asap vyspat, abych věděla, že vztah už skončil...

71 Akim Akim | E-mail | Web | 3. prosince 2014 v 19:05 | Reagovat

[70]: 1. Tak teď opravdu lituji, že jsme "pouze" virtuální přátelé! :-?  :-?
2. Děj si pozor na své kamarády, aby se do tebe nějaký nezamiloval, když si nyní volná (viz. debata u tvého článku přátelství mezi mužem a ženou.)
3. Nevím, jaké zkušenosti máš s nezávazným po rozchodovým sexem, já se cítil poté tak nějak prázdný, i když sexuální uspokojení je bylo příjemné a jako ujištění, že vztah skončil to asi funguje.
4. Tvoje odmítání lásky chápu, mám podobné pocity.
5. Jsem moc rád, že se v tvém komentáři objevil smějící smajloš, snad je to známka toho, že už je alespoň o milimetr líp. :-)

72 Kika Kika | E-mail | Web | 3. prosince 2014 v 19:58 | Reagovat

[71]: No ale abych se přiznala, tak mně se při té představě, že spím s někým "cizím" dělá docela špatně od žaludku, budu se muset opít a přetrpět. A situace není lepší, i když jsou smajlíky - pociťuju strašnou úzkost. Pozítří pohřeb, v neděli se vrátí expřítel z dovolené, kterého jak uvidím, jak je šťastný a odpočatý, tak se mi určitě nálada nezlepší... No jo... Pohádkový život

73 Akim Akim | E-mail | Web | 3. prosince 2014 v 21:06 | Reagovat

No v tom případě se obávám, že ti ten nezávazný sex moc nepomůže..., každopádně ti přeji, aby si to všechno nějak ustála. Držím palečky.

74 bludickka bludickka | E-mail | Web | 3. prosince 2014 v 21:20 | Reagovat

[68]: Já jsem tenkrát věděla, že jinak to nepůjde, než prostě se snažit přežít. Tenkrát jsem si na FB opsala jednu Krchovskýho básničku, kde bylo něco o tom, že teď je mi zle, ale bude ještě hůř. A když se jeden známej ptal, co chystám, tak jsem odpověděla, že budu zapíjet rum grogem tak dlouho, dokud mi to nebude jedno. A taky takových pár dní proběhlo. Když jsem musela být o víkendu doma, tak to bylo peklo. Nedokázala jsem nic. Myslím, že jsem snad jedla jen suchej chleba, nechtělo se mi nic. Většinu času jsem byla u FB, protože jsem prostě musela s někým komunikovat (škoda, že jsem neměla blog). Navíc jsem nikdy - do té doby - neuměla být sama a nesnášela jsem to, i jsem mívala v noci strach a nespala.. ale teď mi nic jiného nezbývalo. A když bylo opravdu nejhůř, tak jsem si prostě lhala. Nevím, jestli se tenhle způsob dá doporučovat, není to z psychologického hlediska asi dobře... Ale zkrátka jsem si řekla, že expřítel třeba jen odjel na nějakou cestu... že musím vydržet měsíc a zase přijede, že jsme pořád spolu, a tak. Že jsme se rozešli, jsem si připouštěla ve chvílích, kdy jsem na to měla. Ale když bylo nejhůř, tak prostě ne. Protože znám svou narušenou psychiku - snad mě tohle posílilo - ale při prvním rozchodu - který ani v podstatě rozchodem nebyl (jen mi kluk po pár měsících řekl, že mě nikdy nemiloval) - jsem se sesypala, vlezla jsem si u něj doma v kuchyni pod stůl a začala hystericky brečet a nechtěla vylízt... Stydím se za to ještě dneska. Taky jsem si po tom posledním rozchodu prošla tou fází, že nevěřím na vztahy a na lásku, čerstvě zamilovaným jsem se vysmívala, popřela jsem všechny své dosavadní iluze o lásce a řekla jsem, že už nikdy nedovolím, abych se tak silně zamilovala, že můj život se smrskne jen na "žití s druhým", který tak bude mít v moci veškeré mé emoce. Už je to pět let. A já už nedokážu do lásky a do vztahu dát všechno, už to nejde... I když bych možná chtěla zase podlehnout a "sebrat si rozum a zkušenosti". Každopádně nejdůležitější moment pro mě byl ten, kdy jsem si řekla, že tohle prostě musím přežít a udělám pro to cokoliv, co mi k tomu pomůže. Porozchodový sex mně pomohl, i když mi z toho dobře nebylo, spíš zle a nanic. Ale věděla jsem, že po tom už se k příteli nemůžu vrátit, ani kdyby o to stál. A pardon, za takové spamování, asi se neumím vyjadřovat stručně, když chci sdělit nějakou svou zkušenost :)

75 Miss Psycho Miss Psycho | Web | 4. prosince 2014 v 17:05 | Reagovat

Zrejme to napísalo milión ľudí ale je mi to naozaj ľúto.
Dúfam že sa z toho dostaneš, poznám také tie obdobia tmy ale môj spôsob ako ich prekonať je naštvať sa a zobrať to ako výzvu. Neviem či to tebe pomohlo ale ja proste beriem život a nejakého obzvlášť otravného súrodenca ktorý sa mi smeje do očí a hovorí nie to nedokážeš. A ja mám chuť dokázať mu že ja zvládam žiť tak ako chcem a ty máš proste smolu lebo na mňa nemáš.

76 Beautiful sick mind Beautiful sick mind | Web | 5. prosince 2014 v 17:38 | Reagovat

Je mi hrozně líto, že se ti teď všechno tak hrozně pokazilo, zvlášť když ses ještě před nedávnem radovala, jak ti všechno krásně vychází.. to je jako kdyby se nám nějaká vyšší síla snažila nachcat do xichtu.. mám to stejně. Teda nemyslím tím ten rozchod a tak vůbec, ale ten pocit, že se všechno teď nějak sere je stejný. Tak se drž a buď silná. Jsme přece ženský, jsme na to od přírody stavěné! =*

77 Doma Doma | Web | 6. prosince 2014 v 9:46 | Reagovat

Líp bude jen když si to člověk zařídí, pokud to zařídit nejde, tak i nezbude nic jiného, než se držet a vydržet! Většina ran přebolí. Jinak upřímnou soustrast.

78 Autobusák Autobusák | Web | 6. prosince 2014 v 13:03 | Reagovat

Ahoj, náhodou jsme narazil na tvůj blog... A hned takový článek...
A ty komentáře pod ním - je vidět, že někteří komentující s tebou cítí, a že tu máš i přátele, kteří podpoří. I přes ta negativa příspěvku, bych vyzdvihl právě ty komentáře pod ním - tady hledej oporu !
Já jen jednu věc - ať se ti stalo cokoliv, tak jen smrt je nevratná a konečná. A mnoho mrtvých by bylo raději, kdyby pozůstalí místo truchlení nad jejich ztrátou, slavili jejich život.
A věř, že bude lépe...

79 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 6. prosince 2014 v 18:56 | Reagovat

No, navalilo se ti toho opravdu hodně. Já nechci psát žádná klišé,( i když... že čas hojí rány, je ověřený fakt ) ale už jsem zažila situace, kdy jsem myslela, že už z toho prostě nemůžu být nikdy venku.
Cítila jsem jen beznaděj.
A ono se podařilo. Zase je lépe. Nevyřeší se třeba všechno, ale z nejhoršího se člověk vždycky po čase dostane. Podílí se na tom částečně sám,  s dávkou štěstí a často i opravdu dobrých přátel. Držím palce...

80 Kika Kika | E-mail | Web | 6. prosince 2014 v 18:57 | Reagovat

[74]: Mám pocit, že ani netuším jak moc jsme si podobné, až na tu fázi "nevěřím na vztahy" neb si nemyslím, že u mě je to jen nějaká fáze, cítila jsem to takhle už hrozně dlouho. Děkuju, vůbec to nepovažuju za spam, dodala jsi mi k některým věcem docela spoustu odvahy! p.s.: možná je dobře, že už do vztahu nedokážeš toho tolik dát, alespoň to nepovede k tomu, že by ses z toho psychicky hroutila, kdyby to nevyšlo ;)

[75]: Nevím, nějak se mi nechce se na nic naštvat a už vůbec nic brát jako výzvu. Možná protože vím, že nějak to zvládnout budu muset, není to žádná výzva je to prostě jen hodně nepříjemná realita..

[76]: Děkuju za povzbuzení... mám pocit, že jsem na tom pořád hůř a hůř a vlastně se mi ani nic nedaří. Takový bludný kruh a netuším, jestli se z toho dá někdy dostat a jestli někdy chci se z toho dostat..

[77]: Souhlasím.

[78]: Komentáře pod článkem jsou opravdu úžasné, moc si jich vážím.. o tom žádná... možná ať to zní sebevíc hrozně, nejsem si jistá jestli bych nežila lépe s myšlenkou, že mě miloval ale umřel, než s palčivou a strašně bolestivou myšlenkou, že jsem mu vlastně lhostejná. Nevím kam s citama.

81 Lukáš Lukáš | Web | 6. prosince 2014 v 19:56 | Reagovat

[77]: tam kde není strach, není ani skutečná bolest

82 mojetemnejsistranka mojetemnejsistranka | 6. prosince 2014 v 22:50 | Reagovat

Milá, miloučká Kiko, doteď jsem na tenhle tvůj blogový pláč nad životem nereagovala, ač už ho mám dávno x-krát přečtený, jednoduše proto, že mi nenapadla žádná slova útěchy. Ale nějak - ne že bych už měla co říct, ale reaguju asi víš na co.. docela mi zatrnulo, a strašně bych si přála, aby ta úzkost, kterou jsem z toho schytla, byla zase jen moje přecitlivělá reakce na problémy neznámých lidí, které už dávno nejsou tak velké, čiže doufám a fakt bych za to byla ráda, že už se třeba máš líp.. k tamtomu.. Málo můžu moralizovat, žejo, ale - věř mi.. nebudu popírat, že být na tvém místě, udělala bych to, protože je nesmírně příjemné cítit se najednou mnohem líp atd.. ale každého, kdo by se mě na to zeptal, bych prosila na kolenou, aby to nedělal. Věř mi, něco už o tom vím a to zdaleka nebylo to skutečně zlý, co může člověk zažít, když. Věř mi, že spoustu z těch (především) pocitů bys fakt nechtěla poznat.. tu trochu úlevy si stokrát víc vyžereš a nikdy nevíš, kdy tě to úplně sejme. Nikomu bych tohle nepřála. Možná to vyzní jinak, když píšu o tom, že to miluju, ale možná to je prachsprostě tím, že jsem špatnej člověk. ..upřímně - teď tady sedím a brečím, rve mi srdce, že jsem možná nějak přispěla ke zrodu téhle myšlenky ve tvé jistě pohlazeníhodné hlavě, místo abych se snažila všem trpícím duším světa přinést naději a sílu.. a hádej, co tu u sebe mám, aby to naději a sílu přineslo aspoň mně? Prosím, buď lepší než já, i kdyby to mělo hodně bolet. Nechtěj se cítit jako zrůda. Promiň

83 Nettie Nettie | E-mail | Web | 7. prosince 2014 v 0:11 | Reagovat

Přidám se k těm x dalším co ti to řeknou: Drž se, život jde dál a za chvíli bude líp (i když to teď tak nevypadá). Co se stalo tvému dědovi je mi líto, ale myslím, že Tam někde je mu líp, než v tomhle zkorumpoveném světě.
Tyhle slova útěchy můžou znít hodně nepatřičně od holky, co ani pořádně neměla kluka, ale... prostě tyhle situace se v životě furt opakují :-|
Jinak, jak psal Harry, je nejlepší vzít si čokoládu a pořádně se s kamarádkou ožrat. Bude ti ráno blbě? Bude. Ale alespoň budeš mít jiný starosti, ne se zaobírat nějakým hajzlem, psem a notebookem :-)

84 M M | Web | 7. prosince 2014 v 0:35 | Reagovat

Tak by som chcela nájsť slová, ktoré by ťa utešili, ale nemyslím si, že také vôbec existujú. Každopádne je mi strašne ľúto tvojho dedka. :-(
Radiť ti ani nejdem lebo typické frázy v takýchto situácia proste nefungujú.
Ale možno predsa jednu vec - Happiness can be found even in the darkest of times, if one only remembers to turn on the light. :-)
Drž sa a 'Keep your head up, keep your heart strong.'

85 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 7. prosince 2014 v 8:34 | Reagovat

Je mi to líto a upřímnou soustrast.
Ale stejně napíši, že bude líp. V životě to tak chodí. Je to věčnej koloběh. Znám to, mám to už za sebou mockrát. Některý životní období bych nejradši vymazala a dost často použivám, že na posranýho i hajzl spadne, ale pak je najednou opravdu zase líp.
Přítel za to nestál, taky to mám kdysi dávno na dvakrát za sebou a našel se ten pravý.
Přeji štěstí brzký obrat k tomu lepšímu :-)

86 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 7. prosince 2014 v 8:36 | Reagovat

Přeji štěstí a brzký obrat k tomu lepšímu :-) - mělo být. Můj stařičký notebook asi nerad používá A, dá mi hodně práce ho psát ;-)

87 Doma Doma | Web | 7. prosince 2014 v 10:00 | Reagovat

To věřím, zajisté by se dalo spousta knih přidat, ale knihy které bych přidala já, jsou už spíše pro silnější nátury :D

88 Kika Kika | E-mail | Web | 7. prosince 2014 v 10:30 | Reagovat

[82]: Strašně ráda bych napsala, že se mám líp... Ale lhala bych sama sobě, strašně si přeju se cítit alespoň na chvilku volně a svobodně. Alespoň jednou.. (víc k tomu max. do emailu, neb na blogu nepůsobím moc anonymně)

[83]: Trápil se, vím, že mu je lépe, ale je to tak strašně definitivní, že se mi to vůbec nelíbí.. Nechci aby to tak bylo. Jinak jak psal Harry, to bych moc ráda udělala, ale mám takovýho chlupáčka, hlupáčka, který by mě asi umřel od záchvatu, kdybych po práci ještě někam vyrazila se opít :-) Dokonce jsem mu včera musela číst ve tři hodiny nahlas Senecu, neb se strašně bál a třásl (soused hulákal na celou ulici)

[84]: děkuju za podporu

[85]: Právě to, že to tak chodí, tak to na celém životě nesnáším. Nenávidím to, že bych měla vždycky trpět aby mi bylo chvíli dobře. Nechci to. Nedává to vůbec žádný smysl..., btw taky jsem kdysi měla problém s jedním písmenkem na notebooku, nakonec jsem si asi za 600,- koupila novou klávesnici a je po problému.. (já jsem vždycky používala ctrl c + ctrl v, nejelo mi "E")

[87]: můžeš z toho vytvořit nějakej seriál a postupně přidávat další a další knihy!

89 Lucky Lucky | Web | 7. prosince 2014 v 14:13 | Reagovat

Víš ty co? Udělej tohle: zalez si pod deku, pusť si film, hlaď psa a klíďo píďo mysli na problémy. Pak se vybreč, lituj se, říkej si že za vše můžeš. Vím, že to zní divně, ale fakt to pomáhá! Zavolej kamarádce, půl hodiny s ní telefonuj, breč a uprostřed hovoru usni. Nevím jak ty, ale druhý den potom všecko vidím poněkud pozitivněji a míň černě, něco tě napadne. Nebuď silná, klidně buď slaboučká a pak se vzchopíš. Já takové zkušenosti mám ;-) Je mi jasné, že teď mluvím fakt jako kdyby po mě někdo hodil kamenem do hlavy, ale zkus to... Druhý den si budeš připadat lépe, možná trochu veseleji, a najednou zjistíš, že jsou všechny problémy vyřešeny... Doufám. Posílám pozitivní energii, snad ti ji někdo neukradne a za pár dní ti bude líp. ;-)

90 Lucky Lucky | Web | 7. prosince 2014 v 14:14 | Reagovat

Mimochodem, vzpomeň si na ten citát, co tu máš: Když si housenka myslí, že je konec, stane se z ní motýl!

91 Kika Kika | E-mail | Web | 7. prosince 2014 v 15:43 | Reagovat

[89]: Když tohle já už jsem udělala nejmíň 10x... A to tady někdo na blogu psal, že mozek smutní max 120 hodin. Dobrý vtipálek, ale ono se taky tvrdí, že zamilovanost trvá max rok, a co má potom dělat člověk, když hoří k někomu láskou pět let? Ale to já mám takovou pošahanou rodinu, máma prý byla zamilovaná do otce asi 10 let..

btw já už jsem byla ten motýl ;)

92 Nessi Nessi | E-mail | Web | 8. prosince 2014 v 16:31 | Reagovat

Strašně mě to mrzí to b ude dobrý bude dobře ;-)

93 Autobusák Autobusák | Web | 8. prosince 2014 v 20:02 | Reagovat

milá Kiko, ještě jednou jsem četl a ještě jednou přemýšlel...
Věř, že si asi dokáži představit, co cítíš a to prázdno, ta nicota, ta ztráta... je něco, co teď vypadá jako nepřekonatelná věc... A ona to teď přesně taková věc je.
A existuje jeden jediný lék. Je to klišé to říci, ale z vlastní zkušenosti a i z toho, co jsem slyšel a viděl, nemohu říci nic jiného - nepomůže totiž nic jiného než Čas.
A než ten Čas přijde, můžeš dělat věci, co jsou uvedené výše a i mnoho dalšího. Na chvilku pomohou a někdy je ti lépe, a pozor, někdy je ti potom i hůř... opravdu se to stává.
V každém případě držím palce.

94 Lizzie Lizzie | Web | 9. prosince 2014 v 20:40 | Reagovat

Ou Kiko, to mě všechno moc mrzí. Upřímnou soustrast.

Kdo ví, proč se špatné věci dějí vždy ve stejnou dobu. Možná nás život zkouší, co všechno zvládneme. (Ten má ale fakt blbej smysl pro humor).
Víš jakou to má ale výhodu? Že se můžeš odrazit ode dna. Takže do toho dej co největší sílu, ať vystoupáš zase co nejvýše.
A já vím, že to zvládneš. O tom nepochybuju.
Tak nakopej tomu po*ranýmu životu zadek a ukaž mu, že jsi silná! ;-) Máš to v sobě...

95 Lucky Lucky | Web | 11. prosince 2014 v 17:52 | Reagovat

A tohle je taky dobrý:
I pád na držku je posun kupředu ;)

96 Elli Elli | Web | 13. prosince 2014 v 15:45 | Reagovat

Kiko drž se. Bude zase líp.

97 Libor Libor | Web | 14. prosince 2014 v 12:22 | Reagovat

Smutné čtení...
Ale líp určitě bude, i když to slyšet nechceš (a někdy zase bude blbě). Aspoň víš, co byl přítel zač.

98 jejda jejda | 27. prosince 2014 v 22:50 | Reagovat

Neměla ses tehdy k tomu příteli vracet. Nechápu to. Holky, vy si necháte nasrat od kluků na palici a pak se k nim ještě vracíte??! :-!

99 Kika Kika | E-mail | Web | 4. ledna 2015 v 19:36 | Reagovat

[92]: jo já vím, že neumřu nebo tak něco.. Ale smutno mi bude pořád. Strašně mi ten člověk chybí, strašně mi chybí jak voněl a teď rozhodně nemyslím deodorant...

[93]: jo já vím, že čas mě otupí a že už nebudu plakat. Já už vlastně neplaču (odpovídám fakt se zpožděním...) ale vlastně když si to tak uvědomím ani na něj zapomínat nechci :-(

[94]: já mám strach, že vždycky může být ještě hůř :-O Tak uvidím...

[95]: jo ale já bych si nerada tu svou "držku" sedrala úplně :-)

[96]: děkuju

[97]: nevím co byl bývalý zač, vůbec to nevím. A to mě děsí úplně nejvíc. Je pak někdo o kom si člověk může myslet, že ví kdo je? To by bylo hodně naivní

[98]: chtěla jsem to a tehdy bych to udělala znova. Nevím proč bych neměla dát šanci někomu s kým jsem prožila pětinu svýho života. To je jako kdyby se na Tebe vykašlal někdo z rodiny a ty ho odřízneš.. Kdyby to byl půlroční vztah tak bych se k nikomu nikdy nevracela.. Ale lidi dělají chyby, nic není černobílé

100 Chriss Chriss | Web | 26. ledna 2015 v 11:10 | Reagovat

S přítelem to chápu. Udělala jsem teď stejnou chybu v druhý šanci a skončilo to úplně stejně. Ti hajzlové si žádnou druhou šanci nezaslouží. Jestli na pejska nemáš čas,tak mu najdi někoho, kdo na něj mít ten čas bude. 10 hodin je hodně, může být psychicky labilní i díky samotě. Nebo mu najdi někoho na hlídání, občas to pomůže, ale myslím, že v tomhle případě by další člověk byl jen na škodu. A upřímnou soustrast. Jinak to tak bývá, jednu dobu se daří a pak se prostě všechno pose*e. Znám to..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist
od 29.9.2014