Když si housenka myslí, že je konec - stane se z ní motýl

Listopad 2014

Život je taková sv*ně

28. listopadu 2014 v 18:10 | Kika
Dneska bez obrázku a bez nadšení. Tolik potřebuju pomoct, že si to ani nedovedete představit.

  • včera se se mnou rozešel přítel, zbytečných pět let... (už zase a ten stejný, kdysi mi to už udělal před státnicema a tehdy jsem se z toho zhroutila... A teď? nemám pocit, že se cítím líp. Pět let za mnou, spousta bolesti a samoty přede mnou... Vánoce, Štědrý den, Silvestr... A to jsem se tolik těšila, že poprvé budu mít volno a všechno si to užiju... s přítelem... Teď se toho volného času opravdu děsím...
  • potřebuju sehnat bydlení (nevíte někdo o nějakém pokojíku v Brně za rozumnou cenu v klidné lokalitě? :-( )
  • potřebuju vyřešit psíka, který absolutně nezvládá, že je najednou sám 10 hodin denně, jakmile přijdu tak už mě v podstatě nikam nepustí, při jakémkoliv náznaku, že odcházím se roztřese (už teď bere prášky na záchvaty)... Takže přede mnou stojí hrozně těžké rozhodnutí - co s ním? Pes bude nešťastný (ať se mnou nebo pokud ho dám pryč...), já budu nešťastná... (není to o tom, že s ním nechci chodit na procházky, já mu i vařím a poctivě se starám, jenže času na něho je příliš málo) Jediné řešení, které by bylo schůdné, že si ho vezme expřítel (psíček je na něj zvyklý), ale pochybuju, že něco takového bude chtít, když on přece chce tu svoji bezmeznou volnost.
  • umřel mi dědeček, dneska ráno...

Tak jak se mi před měsícem dařilo a i v přeplněné šalině se přede mnou zničehonic objevilo volné sedadlo, se mi teď lepí smůla na paty. Ráno přijdu do práce, notebook nejede, židle pryč. Myslela jsem, že už mám výpověď, protože já už ani nic jiného nečekám. Přemýšlím jen, jestli se vůbec oplatí žít pro těch tak trapně málo radostných chvil. Na co je mi pud sebezáchovy, na to abych se mohla trápit a plakat.Jo a nechci slyšet, že bude líp (nemám ráda Babiše a všechny politiky vůbec...), líp nebude, protože pohádky neexistují...


ZA SVOJE POPRVÉ JSEM SI MUSELA ZAPLATIT

23. listopadu 2014 v 12:09 | kika |  MŮJ SVĚT
Milé bravíčko,
já jsem Ti tak ráda a tolik se mi ulevilo. Konečně můžu říct a celému světu vykřičet a napsat, že to mám za sebou! Malá Kika už je Velká a Dospělá a to jsem už ani nevěřila, že by se to mohlo ještě někdy stát. Víte, jako malá princezna jsem si vůbec nepředstavovala, že se to stane až ve 25letech a už vůbec ne to, že si za to budu muset ZAPLATIT!!! Ale co už, na to se přece historie neptá a holky řeknu vám, buďte odvážné a super moderní!

Jsem z toho stále v rozpacích a ještě teď se trochu červenám... Ale víte, už jsem opravdu věděla, že se to prostě musí stát. Tak dlouho jsem na tuhle chvíli čekala, že bych si už nedovedla představit čekat už ani minutu!

Bylo to všechno celé neuvěřitelně rychlé - jak celý akt, tak celé námluvy. Cítím se lehce jako k*rvička, protože není tomu ani 14 dní zpátky co jsem si poprvé najela na jeho "profil" na internetových stránkách. Proklikala jsem se až k němu, vyplnila si žádost, nachystala dva tisíce a čekala, kdy si budu moct přijít a odbít si to, co už má většina mých spolužaček dávno za sebou!
Opravdu dlouho jsem čekat nemusela.. a den D nastal... Přišla jsem, celá naškrobená, lehce nervózní, vše mi padalo z ruk a ani toho panáka jsem si nestihla cestou dát. Celá udýchaná jsem si "oddělala svou práci" a šla domů. Bylo to strašně neosobní, formální, odtažité.. Že bych si to užila, to rozhodně nemohu říci...

Znáte to - klasická ženská, od všeho si moc slibuju. NAŠTĚSTÍ mám naprosto skvělou kolegyni, tohle je totiž, dámy a pánové, ten moment kdy má každá žena SLAVIT!! Už to bude jenom lepší a lepší a příště už vůbec nebudu nervózní co mi ON řekne, jestli na mě bude mít čas a jestli si budu moct užít celou tu magickou atmosféru!

Už je to několik dní zpátky, přesto si pořád pamatuju ten pocit, vyšla jsem a venku bylo tak příjemně chladno a já se cítila úplně jinak. Tak dospěle, řekla bych...A nebudete tomu věřit - asi za týden mi přišel dopis ze soudu - POPRVÉ JSEM PODALA NÁVRH NA ZÁPIS DO OBCHODNHO REJSTŘÍKU A TENTO NÁVRH MI BYL POPRVÉ PŘIJAT A ZAPSÁN. JSEM DOSPĚLÁ A UŽ MŮŽU JÍST OLIVY ♥

PŘÁTELSTVÍ MEZI MUŽEM A ŽENOU

18. listopadu 2014 v 10:08 | Kika |  VZTAHY a jiné trable
Už mám dost neustálých sporů o tom jestli přátelství v té nejčistší podobě mezi mužem a ženou může nebo nemůže existovat.. Už mám dost toho, jak je dnešní doba jenom o sexu - zvlášť když je to pravda, chlapi myslí jen na to jedno a ženy naivně doufají, že po tom jednom je muž bude milovat do konce života (a navíc ještě takové jaké jsou...)

------

Dřív jsem věřila na lásku do konce života a na přátelství, které by ani sto párů volů nedokázalo rozbít.. Postupně jsem však přicházela na všechny drsné krásy světa, láska je jen iluze a přátelství dokáže velmi snadno rozbít chtíč toho druhého.


MOJE DOSAVADNÍ ZKUŠENOSTI


"Ale my jsme vážně JEN kamarádi" a už se mi v hlavě rozhouká červená kontrolka a zběsile bliká nápis bullshit! Proč? Protože i když jsem si naivně myslela, že mám opravdu kamaráda, za kterého bych ruku do ohně dala a věřila jsem pomalu v náš bratrský to vztah, tak ani ne měsíc po tom, co se se mnou rozešel přítel, se tento kamarád chopil (poněkud naivně) své velké příležitosti. Upřímně se divím, že se mu těch 5 let chtělo čekat, ale proti gustu... Já bych to asi zkusila dřív (ale já jsem odvážná holka a mám doma i knížku Jak sbalit ženu)
S mým druhým nejlepším kamarádem jsem musela vztah ukončit sama, neb jsem si uvědomila - ještě v dobách partnerského soužití, že svěřovat se, smát se a mít tajnosti, nebo dokonce slavit výročí jak dlouho už to nejsme nejlepší kamarádi (facepalm), bych měla se svým partnerem, nikoli s jinou osobou opačného pohlaví.

PŘITAŽLIVOST NA PRVNÍM MÍSTĚ

Víte, v mém životě už pár osudových mužů bylo. Byli krásní, přitažliví, byli mými kamarády, po chvilce mými partnery nebo idoly, vzorem a tajnou láskou.. Je tu ale dost chlapů, kteří navždy zůstali ukrytí kdesi hluboko ve friend zóně a nikdy jsem na ně ani jen chvilkou jako na muže se vším všudy nepomyslela. Brala jsem je jen jako své kamarádky (říct tohle nějakému chlapovi, asi mě na místě znásilní, aby mě přesvědčil, že mužské pohlaví nemá zapsané jen v občance, nýbrž se jím může pyšnit i v kalhotách...)

Je to jednoduché - abych muže mohla brát jako svou kamarádku, nesmí mě vůbec přitahovat. Jakmile tam ta fyzická přitažlivost je, tak nějak naivně se domnívám, že si na něj vzpomenu v tu nejméně vhodnou chvíli, třeba rovnou ve vaně nebo v posteli... A je tohle pořád čisté kamaradství nebo už není? Tohle je přece zase jen o nějakých námluvách a tak si dovolím nejlepší kamarádku vašich partnerů klidně označit jako takové imaginární milenky do vany (bohužel)

---------
ZBYTEK POUZE PRO HRAVÉ OSOBY!
EXPERIMENT

Myslíte si tedy, že dokáže být přátelství mezi mužem a ženou, ve kterém je alespoň jedna osoba přitažlivá? Jsem dost skepitcká, ALE zrodil se mi v hlavě BÁJEČNÝ nápad! Chtěla bych udělat takový menší experiment (rozumějte klidně i půlroční projekt), najít nějakého pokusného králíka - přitažlivou oběť, a zaznamenávat si průběh tohoto, samozřejmě velmi čistého přátelství... Zatím je to všechno v plenkách a nemůžu se ani rozhodnout, zda by dotyčná osoba o experimentu vědět měla nebo neměla a co přesně všechno zkoumat chci. Ale něco zkoumat budu, protože a to vám můžu odpřísáhnout, já si tak ráda HRAJU, že to až pěkné není :-)

Co je UMĚLÉ TO JE...

12. listopadu 2014 v 21:33 | kika |  POCITY
VELKÉ A SEXY!

To, že ženy absolutně netuší, co chtějí, to už je tak všeobecně známá pravda, že je až trapné o tom psát. Ale to, že ani pánové si nejsou zdaleka tak jistí v kramflecích, jak o sobě tvrdí, to je už, dámy a pánové, opravdu na pováženou!

No uznejte, takový typický průměrný chlap (a pod slovem průměrný si prosím představte tak 99% mužské populace), tvrdí, že chce mít ŽENU, která je PŘIROZENÁ a v žádném případě není UMĚLÁ. Protože UMĚLÉ nikdo nechce, dokonce i Pepa s Lojzou odvedle chtějí dary přírody - nikoli dary Anduly!

Najednou však strávíte v mužském kolektivu pár hodin a jste neuvěřitelně zděšení a zmateni! Všichni básní o těch umělých, všichni by chtěli mít doma tu Angelinu Jolie (autorka se hluboce omlouvá se za neznalost jiných, lehce upravených sex symbolů...) a vesele se za nima otáčí a někteří odvážnější si i dokonce hvízdnou za každou takovou 180-60-90 blondýnou s přirozenou snad už jen ...duší.
Přirozenost v mužském podání má totiž taková dost zvláštní pravidla... Abych to uvedla na pravou míru - vezměte přirozenou ženu a namalujte jí linky na oči, řasy, decentně upravte a zvýrazněte obočí, nedokonalosti zakryjte lehkým makeupem, na rty naneste lesk, upravte jí nehtíky a zvolte nějaký průhledný lak, oholte všechny chloupky a než nám tato kráska vyjde z koupelny, samozřejmě jí nesmíte zapomenout obarvit vlasy na zrzavo, neb chlapi přímo milují zrzky (ovšemže ty přírodní...), vlásky nechejte v nejbližším kadeřnictví prodloužit, a když už jsme u toho přikrášlování, stavte se ještě u plastického chirurha a přifoukněte ji (se). Pochopitelně na těch správných partií. Tady však pozor! Mějte na paměti, že se vyplatí obezřetnost a střídmost a prostě, dámy a děvčata, noste si s sebou na té hrudi maximálně o jedno až čísla dvě navíc.. Budete nádherné, krásné a hlavně tolik přirozené.


Silně se nedoporučuje aneb mužský mozek není už schopen strávit dvě vrstvy makeupu s pudrem, výrazné stíny, výraznou rtěnku, občas si dokáže všimnout i umělých nehtů, přifouknutých rtů, botoxu a jiných vymožeností.

Přirozená žena, ta opravdu přirozená, celá rozespalá, rozčepířená, opuchlá, pobledlá a nevýrazná... ta by muže po ránu velmi zaskočila! A ona možná i někdy zaskočí, neb proč by jinak, jindy tolik odvážní, mužové tak hojně utíkaly po promilované noci od ženy pryč, když by si mohli v klidu nechat udělat kafe a míchaná vajíčka se slaninou? Proč? Na nezavolání bude přece čas i o víkendu.


KDYŽ JE ŽENA V KRABICI...

9. listopadu 2014 v 12:54 | kika |  MŮJ SVĚT
Nová práce teprve týden a já z hrůzou zjišťuju, jak žalostně málo času mám.. Všechno je tak divoký a pomíjivý, přísahám, že se mi panenky protáčí rychleji a zběsileji než v onom filmu. 5:30 budíček, jídlo, pes, koupelna, prááááce, oběd, předstírání práce, pes pes pes, praní, žehlení, uklízení, jídlo, kafe, seriál, pes, koupelna, nastavení budíku, pusa na dobrou noc, budíček...

Potřebovala bych nutně kouzelné hodiny, takové ty co měla Hermiona, aby mohla chodit na dvě místa ve stejný čas. Taky by mi asi pomohlo, kdyby ta naše slavná vláda konečně udělala něco pro nás obyčejné lidi (myšleno ironicky - já se totiž necítím ani trochu obyčejně :-) ) a rozhodla, že jeden den má celých 48 hodin. Byla bych mile překvapena, protože bych si velmi ráda našla čas na plavání, na ruštinu (kdybych už aspoň uměla azbuku) a hlavně bych chtěla mít spoustu času pro svou mužskou krabici v ženském podání - pro svůj BLOG, protože, můj milý deníčku, já Tě prostě miluju! :)


Miluju, že si Ti můžu postěžovat, smát se s Tebou, můžu Ti říct úplně všechno, můžeme mít v rozepsaných článcích tolik tajemství, že se NÁM o tom ještě ani nesnilo. Nasloucháš, vidíš mě takovu, jaká opravdu jsem a víš jakou bych být chtěla.. Nesoudíš, jsi můj kamarád, jsi jen MŮJ. Chci se Ti věnovat, chci si Tě hýčkat a vím, že čím víc Ti ze sebe dám, tím mi to 100x vrátíš a ještě něco přidáš.

S radostí mě seznamuješ s dalšími Tvými kamarády a představuješ mi neskutečně zajímavé lidi. Sama nevím jak se to mohlo stát, ale přiznám se, že mi jeden pán už zaslal romantickou básničku, že mě Infinity pomalu do nebes vychválila (tak, že se snad červenám ještě doteď) a P.S. dokonce se mnou na svém blogu udělala rozhovor! Mám z toho neuvěřitelně příjemný pocit, opravdu děkuju a vážím si toho..


Blogu se nechci za žádnou cenu vzdát. Ani nevím jak to popsat, jak moc mi to datlování písmenek po večerech dává a obohacuje, jak moc mě to dělá vyrovnanější...PŘÍSAHÁM, že to vážně působí proti depce! Jsem úplně nadšená (a nutně potřebuju tipy na time-management :-) )
TOPlist
od 29.9.2014