Když si housenka myslí, že je konec - stane se z ní motýl

ANONYMITA vs. BLOG

29. září 2014 v 23:26 | kika |  POCITY

KOLIK VAŠICH PŘÁTEL (ZNÁMÝCH, NEPŘÁTEL) VÍ O TOM, ŽE JSTE VÁŠNIVÝM BLOGEREM? Ví to vůbec někdo?

Anonymní blog, ten můj tajný deníček, OCH to je tak svůdné a tak sexy, že jsem na tom svém blogu za chvíli dokonale nahá (a to rozhodně nepřeháním), dokonce tak, že až jednou půjde kolem náhodný čtenář, který prostě bude třeba mým spolužákem nebo kolegou z práce, nebude mít sebemenších pochyb, že autorem blogu jsem právě JÁ (a počte si třeba o tom, jak po večerech vášnivě sleduju porno)

Jsem asi poslem špatných zpráv (neb v jednom starším článku se mi podařilo prolomit mýtus: izolepa spraví vše :) ) ale VÁŠ BLOG NENÍ ANONYMNÍ (pozn. autora: PROSÍM, BERTE NA VĚDOMÍ, ŽE ČLÁNEK SE TÝKÁ ZEJMÉNA BLOGŮ DENÍČKOVSKÉHO TYPU), ani když v něm neuvádíte svoje jméno, bydliště a nevyfotíte se, přátelům dáváte jiná jména apod. respektive beru zpět! On anonymní JE, ale JEN URČITOU DOBU. Svět je totiž neuvěřitelně malý a ten internetový zvlášť! Třeba já jsem za 2 měsíce čirou náhodou narazila na blogy více než 3 lidí v mém okolí. Trochu děsivé, že?


Jak se to stalo?

PÍŠU, komentuju, procházím blogy ostatních, učím se a inspiruju se. Uznejte, že tohle určitě nedělám sama :-) (ať už to někdo dělá kvůli vyšší návštěvnosti, nebo protože se prostě potřebuje posunout trochu dál a načerpat síly, vypsat se ze špatné nálady...) Takže, důležitá otázka, respektive otázky - kolik z Vás si píše články na téma týdne? Kolik z Vás občas něco okomentuje ostatním? Každá návštěva povzbuzuje, každý komentář motivuje... Určitě to znáte a víte o čem tu mluvím ;) Myslíte, že nikdo z Vašeho okolí nemá taky blog? Že jste tak dokonale jedineční a že nikdo z Vašeho okolí nedělá to stejné, nepíše třeba články na TT?

Tak mě napadá - jde to? Mít velkou návštěvnost, ale velkou návštěvnost jen a pouze cizích lidí?

MYSLÍM, ŽE NE!

Za svůj blog, ani za svoje názory se NESTYDÍM a komukoliv ze svých přátel, rodině, přítelovi, nepřítelovi, náhodnému kolemjdoucímu dám přečíst kousek ze sebe. Klidně si tu o sobě napíšu nějaké pikošky, přidám věk, fotku (mimnochodem to je první věc co mě osobně zaujme, tyto informace jsou neuvěřitleně lákavé!)

Samozřejmě většina (i já) se na internetu dělá lepším, zajímavějším, šokuje, píše svoje nálady, pocity, názory lehce agresivněji. S TÍM SE SNAD POČÍTÁ!? (nebo ne? o.O.) Je třeba to brát s určitou nadsázkou, je třeba mít opravdu na háku jestli se bude soused nad vašimi názory pozastavovat, nebo ne. Nikdy se nezavděčíte všem! Nikdy!

Takže když se mě někdo ze známých zeptá, NEBUDU SVŮJ BLOG ZAPÍRAT (ne ne ne :-) ) neznamená to ale, že teď musím vytrubovat o svém blogu každému, spíš jen, že jsem připravená na konfrontaci, na to, že tu nejsem až tak anonymně.

A citát na závěr, který nevím proč mě napadl právě k tomuto tématu... :)

"Na internetu můžete být kýmkoliv. Je až s podivem, že kolik lidí si vybere být blbcem."

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 dxvrxstsxcrxts dxvrxstsxcrxts | E-mail | Web | 29. září 2014 v 23:49 | Reagovat

nikdo to neví a snad se nikdy nedozví.

2 Jay Jay | Web | 30. září 2014 v 0:20 | Reagovat

Toto je kvalitní názor!  :-)

Čím déle píšu, tím víc na anonymitu kašlu. V rozumné míře. Ale je pravda, že jsem kvůli tomu ze svých článků vyřadil některá nevhodná témata :-) Podle mě tvůj článek "Komplex prostě ze všeho" platí do značné míry i na blogování. Většině lidí je to stejně fuk :-D

3 Miloš Miloš | Web | 30. září 2014 v 0:29 | Reagovat

Já jsem o blogu nikomu neřekl, ani bratrovi a sestře, jen choť a synové se o něm po více než roce dozvěděli, je ale blogování nezajímá a protože řadu zážitků máme společných, nemají důvod o tom ještě číst.  
Z odhalení obavy nemám, jednak nepíšu nic osobního, navíc u známých a kolegů čtení blogů vůbec nepředpokládám.

4 without-problem without-problem | Web | 30. září 2014 v 3:38 | Reagovat

Abych mluvila úplně otevřeně..když jsem s blogem začínala, měla jsem strašné komplexy z toho, že mi na to někdo příjde..Teď o tři roky později o mojem malém zázraku ví pouze mamka, babička, jeden kamarád, kterého jsem při nejmenším neviděla deset let (ani nevím jak :D ) Pár dalších lidí, tady v Americe, kteří tomu vlastně vůbec nerozumí, takže jim je ta informace úplně k ničemu...V česku, z mých starých přátel a kamarádů..nevím komu bych to přiznala, kromě Filipa. Ten jediný z okruhu blízkých o tom snad ještě neví...tak nenápadně o tom nahazuju nápovědy a mluvím o lidech, které jsem v téhlé komunitě potkala...zajímá mě jestli mu to dojde samo, nebo jestli mu to budu muset říct :D Zase povedený článek! 8-)

5 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 30. září 2014 v 8:20 | Reagovat

Tak já jsem o svym blogu řekla jen přítelovi, ale kdybych byla náhodou odhalena, nezhroutila bych se z toho, neutíkala jinam, ani nepáchala sebevraždu. Nemám problém se svými názory a s tím co jsem napsala. Pokud se někdo stydí za svoje články, asi by je neměl publikovat vůbec.

6 Fido Fido | Web | 30. září 2014 v 8:31 | Reagovat

Zajímavý článek na zamyšlení :) Já osobně to nikde nešířím, ale zároveň můj blog ani nezatajuji a nezapírám, jen se prostě nikde nechlubím, že ho mám :) Jen pár lidem občas pošlu i odkaz na článek, když třeba píšu o nějakém dni, který jsme např. prožili spolu nebo o něm chtěl vyprávět :)

7 Marillee Marillee | E-mail | Web | 30. září 2014 v 9:08 | Reagovat

O světě podle Marillee ví jen můj přítel a blízký kamarád, který mě podporoval v psaní. Nedávno mě tu našla nevlastní teta (aka pižlík1), prej díky mýmu psovi - což je divný, páč jsem tam v té době měla i svoji vlastní fotku. :-D Teď se mi stala nepřijemná věc, měla jsem blog otevřenej v záložkách na tabletu a půjčila ho bandě kamarádů, ze které si kámoška všimla, ža jsem tam na fotce. Moje reakce byla následující - vytrhla jsem ji (opatrně) tablet z ruky a celý večer ignorovala otázky "na té fotce jsi byla ty??"… :D

8 Teeve Teeve | E-mail | Web | 30. září 2014 v 9:09 | Reagovat

Jednou jsem měla blog o Hunger Games a pro tu trochu návštěvnosti jsem ho sdílela na facebooku na fan stránkách Hunger Games. Zřejmě jsem měla nějak špatně nastavenou anonymitu, možná, že když se něco na face sdílí, sdílí to i tvůj profil, nevím, face mě nikdy moc nebral, každopádně překvapením pro mne bylo, když o mém blogu věděli všichni facepřátelé.
Tehdáč jsem prožívala něco jako depku, ale pak jsem si uvědomila, proč vlastně. Proč bych se měla stydět za to, co píšu? No, a tak jsem se sebrala, řekla si "seru na vás" a psala dál.
Když se nad tím zamýšlím, kdyby někdo ze známých objevil můn blog, asi by mě to taky štvalo, ale co bych zmohla? Ale jak jsem zmínila, proč bych se měla zdeptat, když si za svými články stojím, že :-).
No, sebe samu rovněž vnímám jako mega čupr originální osobu, která má jako jediná ze známých blog, ale taky by mne vážně zajímalo, kdo z okolí píše :-). O čem píše a tak. Bylo by fajn to číst...

9 Barbora Barbora | Web | 30. září 2014 v 9:09 | Reagovat

Ja jsem na tohle momentalne tak trochu dojela. O mem blogu vi rodina, vedel to muj expritel, ktery tam ocividne furt chodi, coz mi nedela radost, vi to muj soucasny pritel, ale vi to i nejaka osoba, co se mi rozhodla vyhrozovat fyzickym napadenim a nejen tim... Jenze po tech dvou letech, je blog sakra velkej zvyk a asi se postupem casu presidlim na jinou adresu, protoze mi to opravdu chybi, jenze ted nemam koule na to, tam cokoli napsat.

10 Teeve Teeve | E-mail | Web | 30. září 2014 v 9:11 | Reagovat

[7]: Jož proto, jó? :-D Já mám svůj blog taky v záložkách... Proto raději nikomu nepůjčuji mobil :-D.

11 Kika Kika | E-mail | Web | 30. září 2014 v 9:12 | Reagovat

[1]: a co když budeš odhalena čirou náhodou? o.O.

[2]: Jééé, děkuju. Tohle je velmi příjemný komentář. Upřímně tento článek dokonce vznikl dříve než Komplex ze všeho, akorát na publikaci si musel počkat.

[3]: Podtrhla bych to, že hlavně abys neměl obavy z odhalení, protože člověk nikdy neví ;) Věř mi, taky jsem byla překvapená, že o člověku, co bych si to ani nemyslela si vede už dlouhou dobu pěkný blog.

12 Marillee Marillee | E-mail | Web | 30. září 2014 v 9:15 | Reagovat

[10]: Jop, bylo to fakt úděsný, ale přežila jsem bez újmy na zdraví (a ona taky :-D).

13 Kika Kika | E-mail | Web | 30. září 2014 v 9:27 | Reagovat

[4]: To mě těší, že jsi už komplexy překonala, nejlepší je o tom říct hned :) btw protože je to chlap, tak si myslím, že mu to jen tak nedojde a budeš muset říct narovinu: "hele, Filipe mám blog" :) A děkuju!!

[5]: To jsem ráda, ani já právě ne. A svatá pravda s tím publikováním.. Jenže víš jak, pod domnělou anonymitou, člověk zplodí různé skvosty..

[6]: Tak nějak bych se popsala i já. Na FB jsem to zatím nikde nepropagovala pod svým jménem, ale docela o tom uvažuju..

[7]: To je nejlepší příhoda, vlastně obě dvě!! Očividně jsi na fotce poznatelná, akorát teta, ostřílená blogerka, už byla z všech těch blogových tváří zmatená ;). A hledali si Tě pak přátelé?

[8]: To bych se asi hodně lekla, něco takhle nechtěně sdílet na FB :) Ale asi by moje reakce byla velmi podobná. Taky bych dospěla ke své vlastní originalitě (o té Tvé přece nikdo nikdy pochybovat nemohl, ne? :-O) Prostě podle mě se není za co stydět, pokud se člověk vyjadřuje víceméně slušně.. Akorát asi není vhodný dávat přečíst blog svému příteli, když ho podvádíte vesele s někým jiným a ještě si o tom píšete na blog..

[9]: Já jsem si všimla, že se mi nezobrazují u Tebe v podstatě žádné články, ale myslela jsem, že je to mým špatným prohlížečem a internetem :-( Podle mě by Tě mohlo těšit, že expřítel se na blog stále kouká, protože (pokud to není on kdo Ti vyhrožuje - to je děsivé), tak jsi pro něho něco znamenala a pořád se zajímá o Tvé názory.. Mně by to asi lichotilo :-) Jinak doufám, že se to co nejdřív vyřeší, to je opravdu hrozné, nenapadlo by mě, že tady může někdo někomu vyhrožovat. A přeju si, abys brzo začala bez problémů zase blogovat...

14 Niké Storch Niké Storch | E-mail | Web | 30. září 2014 v 9:30 | Reagovat

Taky bych se netajila, že mám blog :) Dokonce na něm mám svoji fotku a pár informaci o sobě a stejně tak...nevytrubuju to každému, ale když se mě někdo zeptá, tak prosím...nemám se za co stydět...ani za moje výtvory ani myšlenkové pochody...můj přítel o mém blogu ví a sem tam si něco počte a ještě mi to komentuje :D

15 Takara Takara | Web | 30. září 2014 v 9:31 | Reagovat

Na blogu funguji víceméně anonymně (své jméno jsem nikdy nezveřejnila), ale vzhledem k tomu, že sem tam vkládám fotky, tak kdo mě zná, ten ví, kdo jsem a kdo ne, tomu fotka nic neřekne. O blogu jsem řekla těm lidem, se kterými jsem si psala mejly po přestěhování do JPN a protože jsem byla líná se vypisovat 20krát o tom samém, tak jsem si založila blog...takže mám takovou anonymitu/neanonymitu :-)

16 Beautiful sick mind Beautiful sick mind | Web | 30. září 2014 v 10:13 | Reagovat

Máš pravdu =)) i když upřímně doufám v to, že se o mém blogu nikdo ze známých nedozví =D na to je to až moc choulostivé =)

17 Tea Tea | Web | 30. září 2014 v 11:20 | Reagovat

Já jsem se setkala s tím, že tento můj blog, který jsem ze začátku používala pro mé vypsání z myšlenek a pocitů a dál z koncertových zážitků, pár lidí, kteří rádi četli mé články stálé můj blog mají, ale jinak jsem o něm nikde nemluvila a nepropagovala nějak.. když jsem zjistila, že mé články proti mně těch pár lidí využívá, rozhodla jsem se nedělat tu stálou chybu psát zde své myšlenky a pocity, ale založit si uplně nový druhý blog, o kterém neví vůbec nikdo a je to pro mě osvobození, psát všechno bez toho strachu, že to čte někdo kdo pak používá proti mně.. Jsem ráda za každý komentář, radu a chválení mých článků v anonymitě, ale zatím jsem si jistá, že nikdo z těch pár lidí neví, že je to skutečně můj druhý blog. :)

18 Elenya Elenya | Web | 30. září 2014 v 12:44 | Reagovat

Právě proto já na blog takové články deníčkosvkého typu nepíši, nerada se dělím s cizími lidmi o to, co jsem přes den zažila, jelikož já si obecně s lidmi stejně moc nerozumím.

O mém blogu málokdo ví, což mi vyhovuje a stejně na něj chodí jenom povětšinou dva lidé, můj přítel a jedná známá přítelkyně z internetu. Abych to upřesnila, chodí mi tam více lidí, ale ti projdou bez povšimnutí, aniž by zanechali komentář a já to chápu, nevadí mi to, ať si dělají, co chtějí. Samozřejmě každý komentář blogera potěší, ale já už si nějak přivykla na posuzování od mých nejbližších a to mi nějak stačí. :-D

19 Jana Jana | E-mail | Web | 30. září 2014 v 12:49 | Reagovat

Čoveče, já vím, že na můj blog jednou narazí i rodina... Ale když jsem psala článek do časopisu o kočkách (hodně lidem se moc líbil), tak přítelovi rodiče mi ho zepsuli tak, že jsem neměla odvahu napsat další... Takže se teď modlím, aby právě jeho rodiče na můj blog narazili jako poslední... Bohužel jak píšeš, svět je malý :-)

20 Ellnesa Ellnesa | Web | 30. září 2014 v 13:27 | Reagovat

Nebudu lhát - dost lidí o mém blogu ví. Ale zatím mi to ani tak moc nevadí :)

21 Kika Kika | E-mail | Web | 30. září 2014 v 13:38 | Reagovat

[14]: Tak to je zlaté od Tvého přítele, že i komentuje. Ten můj byl strašně zvědavý, co za tím počítačem pořád píšu, až jsem byla odhalena (ale zatím jenom hlasuje v anketách a ptá se každý večer, jestli už vyšel další článek + si myslí, že bez něho bych neměla o čem psát.. No každopádně ty informace o sobě + fotka, to mě na blogech vždycky zaujme a sama po nich pátrám. Vždy to beru jako velké plus :-)

[15]: Já Tě neznám a fotka mi řekne! Že jsi jedna velká sympaťačka :-)

[16]: Ono se ani nikdy nějaká nepovolaná osoba o Tvém blogu dozvědět nemusí, spíš je dobré se tak nějak na to připravit a jak psala necroparanoia  nepáchat hned sebevraždu. Dokonce jsem toho názoru, že pokud nám nikdo nevyhrožuje, tak ani nepřesídlovat, protože nás můžou odhalit znova :D

[17]: Já se chci ale cítit svobodně pořád, i když by na mě někdo přišel :-) Nedovolila bych, aby to používal proti mě.. (aspoň si to naivně myslím.. Naivně, že?)

22 Kika Kika | E-mail | Web | 30. září 2014 v 13:47 | Reagovat

[18]: Třeba si nerozumíš jen s lidmi, kteří za to stejně ani nestojí ;)
btw třeba já, patřím do té skupiny, která bych si u Tebe velice ráda početla spíš nějaké deníčkovské články - ale já jsem takovej zvědavec a kecka :)

[19]: Nene, Jani, z kritiky od rodiny si nic nedělej (to oni dělají snad schválně) a klidně piš jak se Ti zlíbí a i do časopisů a novin! Kdyby to bylo špatné, tak by to přece nevydali ;)

[20]: Hlavně, aby ses cítila komfortně Ty sama. Já se možná inspiruju, docela dost uvažuju i o tom, že nebude ten můj vůbec zahalen do roušky anonymity a že si jej budu psát pod svým jménem, propagovat na FB, apod..

23 Kerria Kerria | Web | 30. září 2014 v 14:08 | Reagovat

Sice to, že mám blog nikde nevytrubuju, ale pokud by ho našel někdo známý, tak by mi to ani tak moc nevadilo. Přátelé by mě měli rádi i tak a ti ostatní mi můžou vlést na záda. Za tu spoustu let, co chodím po světě, už je mi celkem jedno, co si o mě kdo myslí.

24 Kika Kika | E-mail | Web | 30. září 2014 v 14:25 | Reagovat

[23]: Úplně skvělý přístup, něco takového jsem tím vším chtěla říct, díky :-)

25 annox annox | Web | 30. září 2014 v 14:58 | Reagovat

Upřímně já jsem za svou anonymitu na blogu docela rád. Ne kvůli lidem, které znám v reálném životě, těch je docela hodně, kteří ví, že mám blog a dokonce i jaký mám blog :D Rozhodně nebudu zapírat nebo se děsit, když zamnou jednou někdo příjde a zeptá se mě, jestli mám blog, akorát se nějak asi zatím necítím na to, pouštět do světa svou překrásnou tvář :D

Určitě to jednou příjde, ještě ale nevím kdy. Asi podle situace, podle toho jak se budu cítit.

26 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 30. září 2014 v 16:45 | Reagovat

Jestli chce někdy někdo můj blog odhalovat, tak ať klidně, pravda, až se tak stane asi budu reagovat trošku jinak, ale pořád se můžu vymluvit stylem "cože? jaký blok? nemám páru o čem meleš...".
Ale fakt je, že co tak vím, tak o blogu vědí 3 lidi, kamarádka ze základky, který jsem tenkrát posílala odkaz na jeden článek, který je už smazaný a ještě z jiného blogu :D a pak dva internetoví přátelé, jenž si občas chodili počíst, opět na předchozí blog. :D
Tenhle má být v trošku umírněnějším duchu. :) I když ten předchozí blog stále "funguje". :D

27 Sugr Sugr | E-mail | Web | 30. září 2014 v 17:39 | Reagovat

Kiko opět úúžasnýýý článek, nebudu ti zas pochlebovat, ale jsi dobrááá! ;-)
Můj první blog jsem musela zrušit, tento mám inkognito a ten kdo o něm ví, buď říká, že to je ztráta času, nebo na něj nemá čas ho číst. Takže, jsem tomu skutečně ráda! ;-)  :-)

28 lady Lianna Ellusive lady Lianna Ellusive | E-mail | Web | 30. září 2014 v 17:56 | Reagovat

Naši vědí, že bloguju a na svém aktuálním (už asi čtvrtém) účtu na Facebooku mám jak spolužáky, tak odkazy na články na svůj blog. No, musím dodat, že také nepíšu deníčky a nic si tam na nikoho neventiluju - raději:-).

29 Luci Luci | E-mail | Web | 30. září 2014 v 19:18 | Reagovat

ten citát na konec je skvělý :3 já se za své názory nestydím, lidé v mém okolím o mém blogu ví, ale myslím si, že tam nikdo z nich nechodí :D ale i kdyby, nevadí mi to ;) ale taky jsem takhle jednou brouzdala po netu a objevila jsem blog kamarádky... svět je prostě malý a o náhody tu není nouze :)

30 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 30. září 2014 v 19:52 | Reagovat

páni, ten článek mi vzal dech, protože je fakt pravdivý ! jsou holky, které ví o mém blogu, i pár lidí, ale prostě jsou to moje pocity, mé články, takže přesně jak říkáš ty, je mi to "jedno" jestli mají něco proti. Já jsem spokojená a to je hlavní :) a kdo ví, třeba někdo koho znám na můj blog zabloudil, ale o tom pochybuji :)

31 RealistOnTheRainbow RealistOnTheRainbow | Web | 30. září 2014 v 20:31 | Reagovat

Já měla blog deníčkového typu dřív, když mi bylo tak 12. Dodnes se za něj do jisté míry stydím, u některých článků si říkám,že to jsem prostě nemohla nikdy napsat. ;) Ale tak co, někteří o něm vědí, aspoň je sranda.
Jinak teď několik lidí o mém blogu ví, kolik, to nevím přesně, kdo se mě zeptal na fotky, tak jsem ho na něj odkázala. :) Ale jak sama říkáš, není to deníček, takže se to tak nějak "nepočítá".

32 Víla Víla | Web | 30. září 2014 v 20:43 | Reagovat

Mám pár kamarádů, které jsem si našla přes starý blog - a těm jsem řekla i o tom, na kterém působím teď. Kdyby mě tam našel někdo známý, asi by se dost divil, kolik záchvatů smutku prožívám, protože jsem v reálu docela veselá holka. A to právě díky tomu, že na blog píšu starosti, pak už mě nic netrápí a můžu se smát dál. A když na blog jednou přijde přítel, což je dost pravděpodobné, když si půjčuje můj ntb, má tam upozornění, aby se nezlobil, že jsem mu o tomhle mém tajemství neřekla :)) Tím se cítím dostatečně pojištěná před realitou :-)

33 Butty Butty | Web | 30. září 2014 v 21:08 | Reagovat

U mě to ze začátku nikdo nevěděl ale tedka už to pár lidí ví. :-)

34 vik vik | E-mail | Web | 30. září 2014 v 21:19 | Reagovat

V anketě jsem zvolil druhou možnost, i když jsem vlastně o blogu nikomu neřekl. Ale jeden člověk to ví, ten (tedy ta), která mne k blogování před lety přivedla. Sama už nebloguje (ani když jsem se ji pokoušel přimět to zase zkusit) a já jen občasně.
Schválně bych o svém Kafekoutku asi nikomu neřekl, ale kdyby nebylo vyhnutí, nestyděl bych se. S tím vědomím, že se to může stát, i píšu. Bez zbytečných pomluv a bez toho, že bych ze sebe dělal někoho jiného.
A je fakt, že jsem o sobě napsal pár věcí, na základě nichž by mne lehce kdekdo s kamarádů či kolegů z práce poznal, nebo by měl minimálně podezření.
Když to ale vezmu z druhé strany - mně se nestalo ještě ani jednou, že bych na nějakém blogu odhalil svého známého. :-)

35 Kika Kika | E-mail | Web | 30. září 2014 v 21:32 | Reagovat

[25]: Tak my zvědavci budeme doufat, že ta Tvá překrásná tvář jednou na blogu bude :D

[26]: Tak nevím nevím, jak se bude zapírat nějaký blog, když tam člověk, třebas i umírněně píše o svých zážitcích :D Asi nejsem takový mistr ve lhaní ;)

[27]: To jsem ráda, děkuju moc za pochvalu! Jinak docela zvláštní, že člověk píše raději pro neznámé a je rád dokud je inkognito :) A jak někdo může říct o Tvém blogu, že je to ztráta času? o.O.

[28]: Takový stav bych chtěla docílit. Až na mamku slídilku - ta ví i o tom, když si náhodou přidám nějakého nového přítele na FB :-) (vlastně když o tom tak přemýšlím, myslím, že o tomto blogu musí dávno vědět :D)

[29]: Jsem polichocena, že si někdo všimnul ;) Já jsem právě taky objevila blog známých (ne že bych je zdravila, ale ty lidi od vidění znám a to je děsivý :D)

36 Kika Kika | E-mail | Web | 30. září 2014 v 21:39 | Reagovat

[30]: Taky si myslím, že spíš kdyby někdo už na Tvůj blog zabloudil (a nebylo to protože se tam dostal skrze svůj :-) ) tak Tě o tom určitě zpraví ;) Důležitý je, abychom byli spokojení, i když se to náhodou stane 8-)

[31]: Podle mě by sis ten 12 letý blog měla úplně hýčkat, protože názory a články z těchto let jsou alespoň pro mě kouzelný. Když si třeba po sobě někdo čte 10 let staré zápisky, musí se smát.

[32]: To je skvělá pojistka!!! Možná se taky inspiruju, kdo ví :-) Každopádně, taky to mám obdobně, že se ze špatné nálady potřebuju vypsat. Akorát se snažím už i na blogu špatné nálady omezovat, většinou to k ničemu nevede :)

[33]: A jednou to budou vědět úúúúplně všichni.. Třeba :-)

[34]: Dost často jsem četla, že psát anonymně je neuvěřitelně osvobozující.. Nevím jestli píšu svobodně, nebo se brzdím. Snažím se, abych to měla jako Ty - klidně o svém blogu říct, nestydět se.

37 bludickka bludickka | E-mail | Web | 30. září 2014 v 21:41 | Reagovat

Jen jednou jsem narazila na blogu na mámu jednoho známého (známého jen od pohledu. Teď jsem dostala paranoiu, že znáš mě :D Zezačátku blogování jsem byla dost opatrná a pak jsem si začala víc a víc vyskakovat a cítit se bezpečně. Adresu jsem řekla jen dvěma lidem a jelikož jsem se domnívala, že ani ty dva můj blog nezajímá natolik, aby ho četli, jsem byla v klidu. Pak jsem zjistila, jak snadné by bylo můj blog vypátrat, kdyby někdo chtěl. O tom že píšu (ale neví adresu) ví přítel a jedna kamarádka. Kdyby chtěli, asi už by ho našli. Nevím, jestli chtěli :) Jinak se snažím ani nikde moc neroztrubovat, že si něco píšu. Jen když není zbytí. Děsí mě, že by mě někdo odhalil. Ale nedovedu se přestat svěřovat, je to droga :) Jen se snažím zbytečně nepomlouvat, ale ne vždy se udržím :)

38 Kay Kay | Web | 30. září 2014 v 21:52 | Reagovat

Máš pravdu, hlavně v dnešní době. Já si tohle svěřovací období, kdy jsem věřila, že můj blog je absolutně anonymní taky zažila. A byla jsem úplně pitomá, když se teď podívám zpátky - hlavně když si uvědomím, že jsem tam měla napsané icq a tak dále... :D ale myslím, že když začínáš blogovat v 11-12 letech, tak se Ti to prostě nevyhne..

Teď už píšu jenom věci, o kterých mi nevadí mluvit ani před cizími lidmi. Taky jsem totiž nedávno četla jeden citát.

,,Co jednou zveřejníš na internetu, bude tam už navždycky."

A tak to vlastně je - téměř doslova. Může to být zveřejněné jen 5 minut, ale kdokoli si s tím pak už může dělat co chce. No a tímhle se řídím já. :-)

39 Michelle Michelle | Web | 1. října 2014 v 0:10 | Reagovat

kdo dá do blogu kus sebe, nestydí se za něj. a jestli ano - stydí se za sebe samotného a to je smutné.

mám svůj současný blog už osmý rok. je nereálné, aby o něm věděli lidi, které znám i osobně. dokonce jsem se s některými virtuálními seznámila osobně díky blogu. stal se mou součástí. tomu se nevyhneme, pokud nám vydrží tak dlouho. a nebo pokud jsme vidět...

40 without-problem without-problem | Web | 1. října 2014 v 2:30 | Reagovat

[13]: Jelikož je to chlap, myslím si, že nepomůže ani když mu to řeknu takhle napřímo.. :D

41 Seina Seina | Web | 1. října 2014 v 9:24 | Reagovat

Dřív o blogu věděli všichni moji kamarádi i rodina. Teď jsem se na něj po čase vrátila a  každý si myslí, že už se tomu nevěnuju, ani oni se tomu nevěnují a nikdo mě tam nezná a za to, co píšu a přidávám se nestydím. Je mi jedno, jestli na něj někdo kouká. :-)

42 Melissa Melissa | Web | 1. října 2014 v 11:05 | Reagovat

Zajímavé a pravdivé zamyšlení.Já jsem na svůj blog pyšná a rozhodně se za něj nestydím,takže nemám problém o něm s kýmkoliv mluvit,i když je fakt,že to není deníčkový blog.Pravda,dávám tam taky některá svoje zamyšlení,názory,ukázky toho,co se mi líbí,ale to už prostě patří k mému blogu,kde je od všeho,co mám ráda a co mě baví něco:) :-)

43 hogreta hogreta | E-mail | Web | 1. října 2014 v 11:28 | Reagovat

Hehe, ten závěrečný citát se mi moc líbí! :-D

No, ale k tématu. Já jsem nikdy svůj blog před svými známými nijak zásadně netajila. Přítel o něm věděl od samého začátku, přátelům jsem o něm taky řekla. I rodina už ví, že něco píšu, ale myslím, že nějak do hloubky se o to nezajímají.

Co mě ale třeba naštvalo, bylo, když mi někdo moje články vzal, přeložil je a vydal na zahraničním zpravodajském webu i s mými fotkami a fotkami mých blízkých (které si momochodem dohledali přes sociální sítě a tak). Vadilo mi to zaprvé proto, že ty články vůbec nebyly pro tuto skupinu lidí určeny, zadruhé proto, že se mě nikdo ani nezeptal (natož, abych z toho viděla nějakou korunu) a za třetí proto, že jsem vlastně ani nemohla zkontrolovat, co tam o mě vlastně píšou. Takže tohle byl fakt nepříjemný pocit, dost jsem řešila, co si teď o mě lidé myslí, dokonce mě pak zdravili lidé, které jsem neznala a čučeli na mě. A hlavně to padlo na partnera a jeho rodinu, kterým všichni volali a ptali se, kdo že to jsem a tak. Takže to byla jediná chvíle, kdy jsem se styděla "za svůj blog", ale spíš proto, že jsem tím komplikace omylem způsobila lidem, které mám ráda. Naštěstí partner to vzal sportovně a podržel mě a dál mě podporuje ve psaní blogu. Takže časem to zase tak nějak vyšumnělo, doufám :-D.

44 Kika Kika | E-mail | Web | 1. října 2014 v 11:55 | Reagovat

[37]: Znám Tě jen z Tvého blogu (je moc dobře, že je pro Tebe jako droga, aspoň nebudeš brzy končit ;) ) a můžeš být klidná. Ale vím o čem mluvíš, prvně to vlastně nevěděla nikdo ale postupem času si říkám, však holka nemáš se za co stydět! :-)

[38]: Asi v dnešní době nevyhne, možná je to dobře, že sis něčím takovým prošla (mně když bylo 12, tak počítač jsme měli jen o vánocích... :D nepředstavitelný, co? :D) A ten citát je neuvěřitelně pravdivý, protože když si zadám svoje jméno, nicky, do vyhledávače - dá se toho najít opravdu spousta!

[39]: Osm let? Tak to je krásné! Ten už musí prostě patřit k Tobě a být Tvou nedílnou součástí.. Jinak jsem osobně hodně zvědavá, jestli někdy potkám z blogové komunity někoho naživo.. Jsou tu tak zajímavý lidi, že bych se určitě nebránila této zkušenosti :-)

[41]: Tohle je super taktika! Ale zase člověk tak přijde o nějaký "pravidelný čtenáře" (sama vím, že když toho člověka znám osobně, tak se tak nějak opravdu těším, co zase přidá za příspěvek :-) )

[42]: To je moc dobře, a tak máš být proč pyšná!

[43]: Moc děkuju za takový komentář. Vůbec by mě nenapadlo, že něco takového se může stát. Nejhorší na tom  bylo, že to odnesli i jiní lidi (rodina Tvého přítele), to úplně chápu, že by mi bylo neuvěřitelně líto. Je moc dobře, že Tě to neodradilo a že Tě přítel podržel (já sice netuším co by tak někdo mohl zneužít na mém blogu, ale dost by mě to štvalo..)

45 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 1. října 2014 v 16:01 | Reagovat

Tak kdo konkrétně stojí za blogem a jaký je jeho život mě nikdy vůbec nezajímalo. Stejně jako číst deníčky. Nikdy nezjišťuju, jestli to píše kluk nebo holka (protože občas se někde povede napsat článek, kde to jasné není) a už vůbec nehledám kolik je mu let, nebo jestli uvádí informace o sobě. Takže pokud by mi to přímo neřekl, určitě bych nevěděla, že lidi kolem mě mají taky blog. Ale že můj můžou najít? To vím a je mi to fuk. Jsem to já, pokud jim to vadí, nebudu jim bránit v tom dělat, že mě neznají a už mě znát nechtít.

46 Kika Kika | E-mail | Web | 1. října 2014 v 16:22 | Reagovat

[45]: Mám to úplně naopak a nevím jestli patřím do menšiny nebo většiny. Každopádně je hodně zajímavé číst názor z té skupiny druhé ;) A souhlas, taky (alespoň doufám) by mi to bylo fuk!

47 PaPája PaPája | Web | 1. října 2014 v 16:44 | Reagovat

Dříve jsem si anonymitu na blogu hodně hlídala. (Ano, vážně jsem si myslela, že na něj nikdo nepřijde. :D) Jenomže pak jsem to řekla mamce, kamarádce, druhé kamarádce, a ta to třeba takhle poslala dál. Takže kolik lidí mi sleduje blog? Nyní to číslo absolutně netuším! :D Ale máš pravdu, je potřeba to mít docela na háku, brát to s rezervou, protože každý, kdo tvůj blog sleduje, právě z těch známých, kamarádu apod., tě svým způsobem obdivuje a ty články se mu líbí, jinak by tam nechodil. :-)

Třeba mám takové historky se svojí spolužačkou, která četla/možná ještě čte můj blog. Vždy jsem něco napsala a ona pak ten druhý den začala mluvit úplně o té samé věci v článku a měla stejné názory, a tak (divné! :D). Když se to bere pozitivně, může ti to jenom lichotit. :D

To, co píšu na blog, píšu podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. :-) je to prostě tak, jsem to já a já žiju jenom jednou, abych si nechala něco překazit, jenom proto, že se ostatní dívají. (A i když někdy měli plnou hu*u keců, pak si stejně také založili blog - snad 3 spolužačky to byly;))

48 Radfordová Radfordová | Web | 1. října 2014 v 16:52 | Reagovat

o blogu ví jen máma a po domluvě mi tam nechodí /doufám :D/
přiznám se, že na to, že by mi na blog přišli ostatní známí naprosto nejsem připravená. už bych asi nedokázala psát tak otevřeně a nejspíš bych změnila adresu a blog nějak... zahladila, aby se tam už nic nedalo číst :D

49 Kika Kika | E-mail | Web | 1. října 2014 v 18:47 | Reagovat

[47]: Myslím, že tohle je ideální stav - být na svůj blog tak pyšná, že to postupně sděluješ rodině, kamarádům a nakonec se na něm nestydíš působit ani pod svým jménem ;) A příhoda s Tvou kamarádkou je náhodou děsně roztomilá, myslím, žes byla její IDOL ;)

[48]: No teda dohodnout se takhle s mojí mamkou... Ta mi lezla i do deníků a rozhodně by neměla ani sebemenší pocit viny kdyby četla blog ;) A podle mě je důležité se na to trochu připravit, protože ta situace jednou nastat může..

50 Kika Kika | E-mail | Web | 1. října 2014 v 18:47 | Reagovat

[48]: Jo a byla by podle mě škoda si měnit blog, nick... Pod tímto už Tě spousta lidí zná..

51 MaddyHarry MaddyHarry | Web | 2. října 2014 v 16:47 | Reagovat

Ani já sám nevím, že mám blog. Vždy když na něj napíšu článek tak si vezmu oranžovou pilulku a zapomenu na to. :-D Záhadou mi je skutečnost, že každý den stejně na blog narazím a vím, že se mám přihlásit. :-D

Ale jinak mám anonymní blog. Nikdo kdo mě zdá neví, že ho mám. :-D  Aspoň doufám. 8-O  8-)

52 Kika Kika | E-mail | Web | 2. října 2014 v 19:52 | Reagovat

[51]: :D To je velká záhada... By mě zajímalo co je to za tu oranžovou pilulku (beztak b-komplex ;) ) Já vím, že blog máš.. :D

53 Martina Martina | Web | 3. října 2014 v 23:18 | Reagovat

O mém blogu ví jen moje neteř a přítel. Myslím, že nikoho v okolí blogování nebaví, tak je nějaký můj blog ani zajímat nebude. :-)

54 Kika Kika | E-mail | Web | 4. října 2014 v 10:32 | Reagovat

[53]: No taky jsem si to myslela, že už je mi přece dost, že blogy jsou pro náctiletý.. Ale myslím, že to rozhodně není pravda a prostě bloguje dost lidí, i takový o kterých by to člověk třeba ani neřekl :D

55 Ellaria Ellaria | Web | 4. října 2014 v 16:09 | Reagovat

Citát na závěr mě opravdu dostal :D
Tohle mě trochu děsí, na jednu stranu se uklidňuju a říkám si "svět internetu je bezbřehý, proč by někdo, kdo mě zná, našel zrovna můj nevýznamný blog?"
Ovšem tato možnost je děsivě reálná, protože svět (i ten internetový) je možná velký, ale na druhou stranu je táááák maličký a najít si někoho není zase takový problém.
Není to tím, že bych se za svoje názory či výlevy na blogu styděla, nakonec tam nepíšu nic extra tajného, ale na druhou stranu nechci, aby si tyhle myšlenky četl někdo, kdo mě reálně zná.
Zvláštní, že? Vykřičím svoje nitro cizím lidem, internetu, ale bráním se tomu, aby to věděl nějaký můj důvěrník.
Super článek!

56 Terka Terka | E-mail | Web | 4. října 2014 v 16:30 | Reagovat

Moji spolužáci ze střední vědí o tom, že mám blog, někteří mají 'lajknutý' můj blog i na facebooku a nevím, jak často ho sledují nebo jestli ho vůbec sledují,.. dřív jsem to hrozně moc hrotila, když se někdo ze třídy dostal na můj blog a styděla jsem se, ale pak jsem si řekla: "A co jako? Jestli se to někomu ze třídy nelíbí, ať si toho nevšímá." A začalo mi být jedno to, jestli o blogu ví nebo ne. Teda, ne že bych se jím veřejně chlubila, to zase ne. :-)

57 Terka Terka | E-mail | Web | 4. října 2014 v 16:32 | Reagovat

A mimochodem, málem bych zapomněla, že ten citát, co jsi přidala na závěr, je skvělý. :-)

58 CrazyJull CrazyJull | Web | 4. října 2014 v 17:51 | Reagovat

O mém blogu ví hodně lidí, je mi jedno jestli se na něj podíají a přečtou si to nebo ne. Stejně moje názory ventiluji i mezi ostatními, takže ať si ho přečte klidně i člověk,který mě nenávidí. :D
-CrazyJull

59 Janča Janča | E-mail | Web | 6. října 2014 v 18:56 | Reagovat

Přesně tak! Taky bych svůj blog nikdy nezapírala a snad ani nemusím. Rodičům bych teda některé články asi moc ukazovat nechtěla, ale stejně starým kamarádům i nekamarádům klidně ano. Je na mém blogu i vidět, že moc věcí netajím, takže když na můj blog někdo narazí, s přehledem zjistí, že je právě můj. :D Byla bych ráda, kdybych taky narazila na blog někoho z mého okolí, ale bohužel se mi to zatím nepodařilo, jen když jsme se zmínili o tom, že blogujeme a vyměnili jsme si svoje adresy.

60 Lizzie Lizzie | Web | 7. října 2014 v 17:21 | Reagovat

Páni. Já se tedy musím přiznat, že jsem o svém blogu nikomu neřekla. A celkem mě i děsí, že by mé myšlenky přečetl někdo, koho znám. Ani nevím proč. Asi bych tam pak nepsala úplně všechno :D
Tvůj přístup se mi líbí, všechno bereš tak v pohodě :) A píšeš úžasně vtipné články :D Kéž bych se jednou toho svého strachu zbavila...

61 Kika Kika | E-mail | Web | 9. října 2014 v 14:38 | Reagovat

[55]: Musím souhlasit, slova "děsivě reálný" to dost vystihuje :-) A někdy se taky podivuju, že člověk má sklony se spíš svěřit někomu úplně cizímu než blízkému... Jako by si myslel, že ten cizí ho pochopí líp.. Možná protože se na jeho problém nebude koukat v souvislostech (nebude mít předsudky, protože ten známý nás zná jako super veselého člověka, ale my víme, že takový nejsme..)

[56]: To je dobře, hlavní je to neřešit, a navíc takový známý jsou podle mě nejvěrnější čtenáři :D

[58]:  Správný přístup!! Jenom schvaluju ;)

[59]: Jani, ty určitě nemusíš zapírat! Podle mě je to jenom otázka času, od té doby, co jsem napsala tento článek jsem narazila na další blog své známé (ale spíš jen holky od vidění, nikdy jsme se moc nebavily)

[60]: Fíha, nevím jestli všechno beru v pohodě. Alespoň tak na blogu působím :D A děkuju a snad budeš pořád v utajení ;)

62 Yasminn Yasminn | E-mail | Web | 11. října 2014 v 16:04 | Reagovat

Ono jde i o to, že na svůj blog píšu dost osobní věci (s tím, že by mé zkušenosti mohly někomu pomoci), jako je to, že jsme byla v dětství roky sexuálně zneužívaná a otec nás bil. A tohle jsou věci, o kterých píšu proot, že chci říct, jak jsem se s tím vypořádala a případně pomoci lidem s podobnou zkušeností, ale vážně nechci, aby lidé v mém okolí znali nějaké podrobnosti.

Takže ano, já jsem pro anonymitu. A nejde jen o to, že by se člověk styděl za své názory. :-(

63 Kika Kika | E-mail | Web | 17. října 2014 v 16:26 | Reagovat

[62]: Já to chápu, že kolikrát nejde jen o to nestydět se. Akorát bych měla strach, že na Tebe narazí někde z okolí někdo, u koho Ti to příjemné nebude. Každopádně se mi moc líbí důvod, proč bloguješ. Má to potenciál pomoci ostatním a to je vždycky skvělé!

64 onepatas onepatas | Web | 18. října 2014 v 19:49 | Reagovat

Článek na opravdu zajímavé téma... Osobně jsem takový kecka, takže to, že mám blog se vědělo snad týden po tom, co jsem jej založil =D Rád se pochlubím a rád vidím reakce okolí na mé názory =D Každopádně souhlasím s maličkostí světa... Asi to pak umí být celkem nepříjemné, když kolem začne chodit někdo z okolí a přiblble se usmívat (páč četl například poslední článek o názoru na spolupracovníky) =D

65 Kika Kika | E-mail | Web | 18. října 2014 v 23:08 | Reagovat

[64]: No já jsem kecka taky, o mém blogu už ví skoro celá rodina :) A horší by bylo, kdyby se přiblble neusmívali a mračili.. I když to u Tvého pozitivního blogu rozhodně nehrozí!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist
od 29.9.2014