Když si housenka myslí, že je konec - stane se z ní motýl

Září 2014

ANONYMITA vs. BLOG

29. září 2014 v 23:26 | kika |  POCITY

KOLIK VAŠICH PŘÁTEL (ZNÁMÝCH, NEPŘÁTEL) VÍ O TOM, ŽE JSTE VÁŠNIVÝM BLOGEREM? Ví to vůbec někdo?

Anonymní blog, ten můj tajný deníček, OCH to je tak svůdné a tak sexy, že jsem na tom svém blogu za chvíli dokonale nahá (a to rozhodně nepřeháním), dokonce tak, že až jednou půjde kolem náhodný čtenář, který prostě bude třeba mým spolužákem nebo kolegou z práce, nebude mít sebemenších pochyb, že autorem blogu jsem právě JÁ (a počte si třeba o tom, jak po večerech vášnivě sleduju porno)

Jsem asi poslem špatných zpráv (neb v jednom starším článku se mi podařilo prolomit mýtus: izolepa spraví vše :) ) ale VÁŠ BLOG NENÍ ANONYMNÍ (pozn. autora: PROSÍM, BERTE NA VĚDOMÍ, ŽE ČLÁNEK SE TÝKÁ ZEJMÉNA BLOGŮ DENÍČKOVSKÉHO TYPU), ani když v něm neuvádíte svoje jméno, bydliště a nevyfotíte se, přátelům dáváte jiná jména apod. respektive beru zpět! On anonymní JE, ale JEN URČITOU DOBU. Svět je totiž neuvěřitelně malý a ten internetový zvlášť! Třeba já jsem za 2 měsíce čirou náhodou narazila na blogy více než 3 lidí v mém okolí. Trochu děsivé, že?


Jak se to stalo?

PÍŠU, komentuju, procházím blogy ostatních, učím se a inspiruju se. Uznejte, že tohle určitě nedělám sama :-) (ať už to někdo dělá kvůli vyšší návštěvnosti, nebo protože se prostě potřebuje posunout trochu dál a načerpat síly, vypsat se ze špatné nálady...) Takže, důležitá otázka, respektive otázky - kolik z Vás si píše články na téma týdne? Kolik z Vás občas něco okomentuje ostatním? Každá návštěva povzbuzuje, každý komentář motivuje... Určitě to znáte a víte o čem tu mluvím ;) Myslíte, že nikdo z Vašeho okolí nemá taky blog? Že jste tak dokonale jedineční a že nikdo z Vašeho okolí nedělá to stejné, nepíše třeba články na TT?

Tak mě napadá - jde to? Mít velkou návštěvnost, ale velkou návštěvnost jen a pouze cizích lidí?

MYSLÍM, ŽE NE!

Za svůj blog, ani za svoje názory se NESTYDÍM a komukoliv ze svých přátel, rodině, přítelovi, nepřítelovi, náhodnému kolemjdoucímu dám přečíst kousek ze sebe. Klidně si tu o sobě napíšu nějaké pikošky, přidám věk, fotku (mimnochodem to je první věc co mě osobně zaujme, tyto informace jsou neuvěřitleně lákavé!)

Samozřejmě většina (i já) se na internetu dělá lepším, zajímavějším, šokuje, píše svoje nálady, pocity, názory lehce agresivněji. S TÍM SE SNAD POČÍTÁ!? (nebo ne? o.O.) Je třeba to brát s určitou nadsázkou, je třeba mít opravdu na háku jestli se bude soused nad vašimi názory pozastavovat, nebo ne. Nikdy se nezavděčíte všem! Nikdy!

Takže když se mě někdo ze známých zeptá, NEBUDU SVŮJ BLOG ZAPÍRAT (ne ne ne :-) ) neznamená to ale, že teď musím vytrubovat o svém blogu každému, spíš jen, že jsem připravená na konfrontaci, na to, že tu nejsem až tak anonymně.

A citát na závěr, který nevím proč mě napadl právě k tomuto tématu... :)

"Na internetu můžete být kýmkoliv. Je až s podivem, že kolik lidí si vybere být blbcem."


Proč čas tak LETÍ?

27. září 2014 v 21:03 | kika |  POCITY
Včera tomu byl přesně rok. Přesně rok od té doby co mi umřel dědeček. Když jsem viděla to datum, nějak se mi tomu ani nechce věřit. Mám pocit, jako by to bylo včera. No teď přeháním, ani ne tak včera, jako spíš tak před dvěma měsíci. Ty pocity a ta bolest už tolik nesvírá, není tak intenzivní.. Zůstalo to hezké. Víte, když zavřu oči, vybavím si jeho úsměv. A oči. Vždycky se na mě tak krásně a upřímně díval. Měla jsem ho tolik ráda. Pořád mám..


Zítra to budou přesně 4 měsíce, co jsem měla státnice a zhruba 3 měsíce od promoce. Dědeček vždycky tolik toužil vidět mě jak si jdu pro ten kýžený diplom. Byl by na mě tolik hrdý a pyšný.. Ale třeba se koukal. Třeba z mého srdce..


PROČ TEN ČAS TAK RYCHLE LETÍ?
PROČ NEJDE ZASTAVIT NEBO ASPOŇ ZPOMALIT?

Je to divný. Strašně divný. Skoro vůbec si nedokážu vybavit zážitky, pamatuju si jen pocity. Pocity a útržky. Tak třeba docela živě si vybavuju jaká mi bývala strašná zima v kraťasích a tričku, vzduch tak voněl podzimem, jako dneska odpoledne a my jsme musely běhávat osmistovku. Pamatuju si ten svěží vzduch, jak voněl, jak chutnal. Ale - já si chci pamatovat i jak vypadala naše tělocvikářka, chci si pamatovat jak jsme vypadaly my. Chci si pamatovat jeden celý den, od budíku až po usnutí. Nestačí mi to.

Zajímavé, zřejmě tím datem (blázne, vždyť je to přeci jen datum a zítra bude naštěstí zase jiné!), možná tím počasím, možná tím, že jsem se celý týden učila na pohovor a pak jsem to ani nedokázala prodat, ale všechno je smutné.

p.s.: víte jak si můžete nastavit zobrazování statistik v tabulce (toplist) na svém blogu, a zvládá to ÚPLNĚ KAŽDÝ - od 13letých puberťaček po 60leté babičky? Tak já "vysokoškolák - elita národa" jsem to po 3 hodinách "práce" vzdala. Holt nejsem technický typ ;)



KDO JSEM?

25. září 2014 v 12:20 | kika |  POCITY
Víte, nejdříve jsem chtěla psát o tom, jak už mám pokrk, že je tak IN a COOL mít depku a být největší looser světa a toužit po naprosto bezbarevném světě. Chtěla jsem se vypsat z toho jaký sladký život momentálně žiju a jaký jsem to šťastný človíček. Pes mi skáče na záda a píše za mě články na blog. A možná bych vám řekla něco i o tom, jak moc sevřený žaludek mám ze zítřejšího pohovoru.

Ale nevím jestli jsem to já, nevím jestli jsem tou neskonale šťastnou osobou nebo spíš nekonečně toužím jí být, já a s úsměvem na rtech.

S přítelem jsme spolu měli být jen léto, takové letní rozptýlení, na zkoušku. V úterý začal podzim. Smlouva se nejspíš prodlužuje, netuším však na jak dlouho? Včera jsem kvůli němu brečela. A moc. A zase. Nesnáším se za to. Prý se zahrabávám, neb bych měla zkoušet nové věci. Nejspíš mám dělat věci, o kterých vím, že jsou v protipólu s mou povahou. Ale jak tohle můžu říct, vždyť jsem ty věci ještě nezkusila!?!


Ale prostě co když jsem člověk, co nemá rád změny, co prostě chce ráno vstát jít do své práce (ideálně do té, o kterou se zítra budu ucházet), mít věci naplánované, jasné. Co když prostě nejsem dobrodruh a nechci běhat po lesech a střílet indiány. A nechci to ani zkoušet! Nemám ráda, když nastanou neočekávané události, nesnáším, když je něco proti plánu a já musím vystoupit ze své komfortní zóny. To přeci neznamená, že nechci poznat svět, že nechci cestovat a kochat se všemi krásy světa, že nechci zakoušet nová jídla, nové chutě... Prostě chci mít svůj poklidný, naplánovaný život. Žít každý den a být šťastná. Miluju pohodu. A na tom přece není nic špatně, nebo ano? Asi je. Já nevím, jsem z toho zmatená.


Už jako malá jsem si plánovala. Nesnáším, když něco nestíhám, nesnáším stres a vrásky na čele. Plánovala jsem si kolik musím odcvičit sedlehů, kolik sprostých slov můžu za týden říct, kolik se toho mám naučit do dějepisu, abych to všechno zvládla a seminární práce odevzdala na čas.. I učení na státnice jsem měla rozplánované do posledního dne, pomalu byly zahrnuté přestávky i na kafe (kdybych tehdy nedostala kopačky, zcela jistě by místo dvou A byly všechny čtyři...)

Já vám budu asi prvotřídní plánovačka :)

KOMPLEX prostě ZE VŠEHO

22. září 2014 v 22:49 | kika |  POCITY
Komplex sem, komplex tam, nám už je to všechno jedno, nám už je to fuk!

Kolikrát už jsem četla, že nemám soudit knihu podle obalu, kolikrát se mi někdo snažil vysvětlit, že rozhodně nemám strkat všechny pány a jejich kouzelný rozkrok do jednoho pytle a nemyslet si o všech s nadváhou, že jsou jen přežravci... Kolikrát už se tu lidé rozčilovali nad nekonečnou omezeností většiny lidí, kolikrát se pobuřují a rozčilují nad odsouzením ze strany úplně neznámého člověka bez důvodu, bez skutečného poznání.

Mám trochu nevšední názor. Samozřejmě, mějte se rádi takoví jací jste, mějte rádi svoje pupínky, krátké nohy a malá prsa. Milujte se, nikdo jiný vás nikdy nebude milovat víc (bohužel smutná realita...) Pokud chcete být zdravější, štíhlejší, milejší, buďte. Ale dělejte to kvůli sobě, ne kvůli ostatním (oni mají svých problémů dost ;) )

NEBUĎTE SEBESTŘEDNÍ - OSTATNÍ VÁS ZDALEKA NEŘEŠÍ TOLIK JAK SI MYSLÍTE!

Jednou Vás takto potká na ulici Ivan a podívá se na vás pěkně z vysoka a možná prohodí i nějakou ubohou poznámku na Vaši adresu (třeba protože on má o 30 cm víc a 30 kilo míň než vy, třebaže poslouchá Kabáty zatímco vy máte rádi Rihannu) Vězte, že za rohem si už na vás ani nevzpomene! Ouha, on na vás asi nebude myslet ani cestou domů, rozhodně se nad vámi nebude pohoršovat u večeře a už vůbec nebude ještě před spaním myslet na to, jak vám ty špeky lezly z legín! Bude mít svých starostí a svých komplexů dost, pokud se bude trápit a užírat, tak rozhodně ne nad vámi ale nad sebou samým a nad svým vlastním životem, za to dám ruku do ohně :) (Schválně kolik času trávíte za den tím, že řešíte nedostatky ostatních?)

STOJÍ VÁM PAK TAKOVÝ ČLOVĚK ZA TO?

Opravdu ho pak musíte řešit a trápit se nad tím ještě dva dny, jak se na vás ošklivě podíval? Opravdu vás musí polévat horko a píchat na hrudi, jen co si na tu trapnou situaci vzpomenete? Vždyť všichni tito lidé Vám můžou být tak krásně ukradení! Spousta komplexů a rozhořčenosti by zmizela, kdyby si lidé uvědomili jednu sladkou věc. Škatulkujeme každý, není na tom nic špatného - proč bych měla poznávat skutečné já někoho cizího, když kolikrát mám problém poznat co za člověka byl 3 roky mým partnerem.. TÍMTO nenavádím k povrchnosti. Pokud to někoho pohoršilo, možná se zase cítí být lehce (víc) dotčen a možná je zase příliš sebestředný.. (už víte na co narážím? Tento odstavec tu rozhodně není jen tak a já jsem taky jen někdo z internetu, kolemjdoucí...) Myslím, že fakt, že nás někdo zaškatulkuje, podívá se, rychle zařadí (klidně odsoudí) a JDE DÁL, nás vůbec nemusí trápit.

Trápit by nás mělo jen to, když to udělá někdo blízký, kdo nám za to opravdu stojí, zaslouží si naši pozornost a špatně nás odhadne.. Ve věcech, co nemůžeme ovlivnit. Zdůrazňuji, co nemůžeme ovlivnit... (pak jsou tu po ruce nástroje jako například otevřený rozhovor atd.. o tom ale článek není) Pokud to ovlivnit můžeme a dotklo se nás to, pak je to jen náš problém a naše blbost, že nedokážeme zajít do té posilky a zhubnout.

p.s.: pokud vám připadají vybrané komplexy, postavy a události povědomé, pak vězte, že všechny skutečnosti jsou smyšlené a podoba je čistě náhodná.

SLEDUJU PORNO

20. září 2014 v 16:57 | kika |  VZTAHY a jiné trable
Tento článek by asi byl nikdy nevznikl, kdybych si dnes ráno nepřečetla Svázat a seřezat od Adiny. Ačkoli její článek není téměř vůbec o tom jestli ženy porno sledují či nikoli, určitě stojí za přečtení, tak trochu na něj reaguji ;) (konec reklamy, doufám, že autorku tímto svým odkazem nepobouřím)

Bez sebemenšího uzardění se přiznávám, že si filmy pro dospělé pustím. A s chutí. Přesto, mám lehce pocit, že ve společnosti panuje názor, že je to něco škodlivého, něco zakázaného a něco co by se nemělo dělat. Vždyť kolik lidí si po "tom" smaže historii, dokonce téměř 90% mužů to svým partnerkám zapírá - až ty chudery ženy mají pocit, že zrovna ony to dělat nemají a nesmějí!




Na druhou stranu v takovém prostředí je v téměř každém dnešním filmu více než hanbatá scéna (vrcholem všeho je pak film Nymfomanka) Jsem asi lehce puritánská, nicméně tyto scény mě obtěžují. Podle mě tam vůbec nepatří. Ano samozřejmě, že sex patří k životu, ať už je to vyjádření lásky, náklonnosti nebo prostě jen pudové záležitosti, nicméně v 99% filmech by se děj bez těchto (ob)scén obešel.

Ale filmy přece zobrazují život, ne? Jasně, ale k životu patří přece i to, že lidé chodí na záchod. Možná dokonce ještě častěji než provozují ten sex. Ale přiznejme si, že to ZATÍM není tak marketingově lákavé, nepřitáhne to zatím tolik diváků a bulváry měsíc před premiérou nebudou moci být plné fotek herečky, kterou role svlékla.. pardon kterou role posadila na záchod. Neztrácím naději - lidé jsou hodně zvláštní a třeba jednou přijde i doba záchodová.. (myšleno ironicky)

V souvislosti s výše uvedeným mě jímá opravdu velké pobavení, že porno stránky jsou dostupné v uvozovkách od 18 let, nicméně takové seriály s nahatými herečkami a divokými scénami se vysílají klidně k odpolední svačince... Věřím, že víte, co tím chci říct..

Domnívám se, že ani snad není třeba vytvářet žádnou speciální kategorii, aby se docílilo té tolik opěvované rovnoprávnosti - nějaké PORNO pro ŽENY. Dostávám se zpátky k článku Svázat a seřezat. Už jste si přečetli o čem je? Jestli ne, tak třeba i o tom, proč tolik žen pobláznilo 50 odstínů šedi! A přiznejme si, že kniha rozhodně uctivá k ženskému pohlaví nebyla (ovšem knihu jsem nečetla, tak usuzuji jen z doslechu). Osobně se tedy vůbec necítím dotčená nějakým "mužským podáním" sexu v pornu. Protože vím, že v posteli dělám přece se svým partnerem jen to co se mi líbí.

ZAJÍMAVÉ ze sociologického hlediska, že číst knihu je společensky nanejvýš vhodné, lze o tom debatovat snad i při odpoledním čaji se svými stejně slušnými kamarádkami a takové chování je pro ženu velmi žádoucí, ale sledovat porno je tak neslušné a špinavé, že takovou ženštinu rovnou poslat snad jen do bordelu.


Děkuji za pozornost a doufám, že vás můj článek moc nepobouřil. Víte jak se to říká: Kdo tvrdí, že nikdy nemasturboval, masturbuje doteď ;)


BUDU nechutně ZLÁ!

14. září 2014 v 12:38 | kika |  POCITY
Bitch mode: ON!

Tak jo, je třeba si přiznat krutou pravdu. Jsem nesmírný PAKO. A dělám jednu chybu za druhou. Jsem na sebe tak naštvaná. Víte co, normálně stává se ze mě - jak se tomu nadává - dobrý člověk, slušně vychovaný, obětavý, hodný, pro ostatní, že bych se málem přetrhla. Co to proboha se mnou je? Naposled jsem se, při procházce se psem, dokonce zeptala postarší paní jestli nechce pomoct s těma taškama alespoň ze schodů? Nechtěla.

A co z toho mám?

Akorát jsem k smíchu - nechávám se pořád zneužívat, nesnáším svoje debilní city, už jsem si jednou řekla, že to v sobě všechno jednou provždy uzamču a hodím do kouta. Nestojí to ani v tom nejmenším za to, aby mi to bylo pořád na očích. Samozřejmě, to bych nebyla já. Emoce mě pořád ovlivňují, zpomalují. Kdyby tak šly jednou provždy umlčet. Pozabíjet, vymýtit..

Och, tu svou cedulku CHLADNOKREVNĚ z monitoru jsem si rozhodně neměla sundávat, rozhodně ne tak brzy (co na tom, že tehdy se to týkalo hraní pokeru - no o tom snad někdy jindy :-) ).

(Kika coby ninja)

Prostě Kiko, dělej si svoji práci, nic za to neočekávej a žij si svůj život. Buď sobecká, zlá a hlavně a to ti říkám dost důrazně - nikomu nepomáhej, nikoho se na na nic neptej, nikoho neobtěžuj svýma problémama! Nikdo o to nestojí a pokud ano, budeš nakonec stejně ta nejhorší nebo pro smích!

Takže:

Jen ať ROSTE TO MOJE EGO, hněv a zákeřnost! (*zlověstný smích*) Takhle mě bylo vždycky nejlíp. Měj už konečně všechny na háku!

Vítej na svět, nové, nepřemožitelné a bezcitné kikule - šikule :-)

Ámen.



VE SPÁRECH HORMONŮ

10. září 2014 v 14:42 | kika |  POCITY
Trvá to nejméně poslední 3 dny. Zmítají se mnou hormony z jedné strany na druhou, cítím takový tlak na hrudi, jsem víceméně neustále vzteklá a každá maličkost mě rozhází. Přemáhám se. Snažím se všemožně donutit být pozitivní a mít dovádivou náladu.. Nejde to.

KAM VŮBEC SMĚŘUJU?

nikam! Hlavně, že jsem si před půl rokem psala, že až konečně dostuduju, tak budu konečně žít a že konečně zažiju nějaké úžasné dobrodružství. Vůbec nic se nestalo, Praha nevyšla a v pátek jdu na pohovor na pozici advokátního koncipienta (což jsem mohla dělat už před 3 měsícema, ne že teď bych do toho byla nadšená, ale prostě nebyla bych povaleč a neschopa a nemusela bych se stydět sama před sebou...)

CO JSEM VLASTNĚ DOKÁZALA?

stejná odpověď, nic! (víc k tomu asi nemám co říct)


PES

Vždycky jsem chtěla psa a měla je ráda. Nevím proč mě teď tak štve, že se ráno probudí a hned si myslí, že já mám taky eminentní zájem na tom vstávat. Tlapou mě liskne přes hlavu a tak dlouho otravuje, až prostě poslušně stojím před barákem. Rozruší se při každé maličkosti, štěká na pověšené vlající prádlo, štěká na staré lidi, štěká na lidi o berlích. Co nevidět abych si založila továrnu na výrobu pytlíků, neb se ten můj miláček nedokáže vyprázdnit najednou ale řeší to na 8x. Vždy jej něco vyruší a musí se jít ihned podívat co to bylo. A co mě nejvíc dostává, bojí se jorkšírů - taková ostuda! Suma sumárum: hrdina letošního léta!

TRABLE V KUCHYNI

Včera jsem se pachtila půl dne s kuřecí polévkou, včetně poctivého domácího vývaru. Jenže ouha, polévka byla tak nasládlá, že jsem si ji raději vůbec nedala. (ponaučení pro příště - méně mrkve a méně pastiňáku)

FACEBOOK A SVATBY

Aby toho nebylo málo, všude samé dětičky, všude samá videa o matkách, všude samí svatebčané. Nejraději bych smázla všechny ty lidi co si za profilovku dávají své svatební foto a straší mi tam měsíce jako nevěsta..

-----------

Asi je na čase tento BIG CRYING POST nějak uzavřít. Prostě uvařit všechny šmouly z vesnice a zákeřně jim sebrat tu jejich zázračnou modrou esenci. Hned bych si pak jako Gargamel přičarovala všechno štěstí světa!

P.S.: NECHCI SLYŠET, ŽE BUDE LÍP. CHCI SLYŠET, ŽE JE DOBŘE TEĎ!

Kdybych se tak mohla vrátit v čase

6. září 2014 v 12:46 | kika |  MŮJ SVĚT
a změnit v ní právě jednu věc. Která by to asi tak byla?

Taky rádi koukáte na všechny ty filmy, kde má hlavní hrdina jedinečnou možnost vrátit se do minulosti a změnit tak svůj život úplně od základů? Spolkne třeba červenou i modrou pilulku zároveň a za pár okamžiků prožívá ve svých 40 úžasný život, ačkoli ještě před chvilkou bylo všechno nanic..

Jsem na takové své malé soukromé dovolené, na můj vkus dost daleko od civilizace a hrabu po večerech listí, sbírám ořechy a zakazuju psíkovi trhat jablka ze stromu. Je tu taková ta zahradní houpačka. Sedím a houpám se. Houpám se a přemýšlím.

Kdybych tak já měla tu možnost, jako ve filmu, vrátit se v čase a změnit jednu jedinou věc ve svém dosavadním životě.. Co by to bylo? Je poměrně dost věcí, co bych udělala jinak, ale zasloužilo by si to tu šanci s velkým Š?



Příkladmo:
  • měla jsem se učit angličtinu a jazyky obecně na střední mnohem víc. Momentálně jsem už mohla mluvit pomalu jako rodilý mluvčí a nebudeme si nic nalhávat, v mém věku ( :D) už to jde docela ztěžka a zadarmo to rozhodně není
  • měla jsem si zjistit mnohem víc o studiu práv. Vybrat si něco, co by mnohem více sedělo k mé povaze - něco mnohem více kreativního a hravého (žurnalistiku, komediantství, žonglování...?)
  • měla jsem po střední sebrat odvahu a vycestovat do světa, během studia jet na erasmus a poznat spoustu zajímavých lidí
  • měla jsem být víc přátelská a nehejtovat celý svět
  • měla jsem si víc vážit a šetřit si svoje tělo

Co by mi z těchto věcí tak radikálně změnilo život? Upřímně to mohlo být cokoliv, mohla jsem skončit někde v Holandsku a jezdit teď každý den do práce na kole.. Nemám vůbec pocit, že bych musela něco radikálně měnit, že jsem v něčem propásla svou šanci, možná jsem prostě doteď neudělala žádnou osudovou chybu. Na druhou stranu je tu hodně věcí, které jsem mohla udělat lépe, kterým jsem měla dát víc. Ale myslíte, že kdyby se šlo vrátit do minulosti, posunout hranice reality, šlo by jednoduše změnit sebe? Nebo snad, že to jde teď?

článek věnovaný tématu týdne: "za hranicí reality"



KIKA alias BROUK PYTLÍK - PRÁCE VŠEHO DRUHU

2. září 2014 v 13:00 | kika |  MŮJ SVĚT
Znáte to? Vrátíte se z dovolené ze Slovenska a hned první ráno byste se nejradši někam zahrabali, hodili o zem a nejlépe i do depky... Vstávám v šest hodin ráno a celá rozespalá si to mířím na záchod - usedám... To snad není možný - proč na mě prší? Proč jsme nezůstali na Slovensku o den, dva dýl? Spím nebo bdím? Jen tak se ohlédnu za sebe abych určila příčinu a ihned se zděšeně otáčím zpátky. Nevěřím. Nechci věřit! Otáčím se ještě jednou, bohužel PRASKNUTÁ HADIČKA K WC a ani když zakryju oči, tak se sama nespraví :(

Proč proboha musím být doma ÚPLNĚ sama? Proč jel přítel do Prahy? CO já teď s tím?

Jdu pro starou dobrou izolepu, obmotávám hadičku a čekám... Vypadá to nadějně, celá šťastná a s dobrým pocitem na srdci, jak jsem to všechno vyřešila, se pomalu vracím zpět. V tom, jen tak zlehka, zcela nesměle se ozývá - Kap... Kap... Nevzdám se! Beru znovu izolepu - tentokráte však mnohem větší kus...!

Je třeba si přiznat krutou realitu, zbořit největší mýtus mého mládí - IZOLEPA NAPROSTO SELHALA! Tohle bude mnohem větší problém. Jsem v koncích, naprosto zoufalá, a to jsem ještě včera prohlašovala, jaký to nejsem BROUK PYTLÍK - PRÁCE VŠEHO DRUHU!



Hledám instalatéra a narážím na samé HODINOVÉ MANŽELY, kteří kdybyste to náhodou nevěděli rozhodně NEPOSKYTUJÍ ŽÁDNÉ EROTICKÉ SLUŽBY (dobré vědět, zvlášť když mi přítel na tajno čte blog.. ;) )

No každopádně, záchod spraven a když už jsem byla v tom, napsala jsem si seznam úkolů, které jsem opravdu dlouho odkládala. Znáte to, jak se vám něco straaašně moc nechce a ráno si řeknete: tohle musím dneska udělat a večer se přesvědčujete, že zítra už to určitě vyřídíte? Tak všechno tohle jsem si sepsala na papírek a odškrtávala od toho nejhoršího po nejlehčí. Večer všechno hotové, vyřízené, já nabitá pozitivní energií, že bych mohla rozdávat!

Cítím se jako politá živou vodou, krásně se mi usínalo a ráno už jsem byla zase tak nechutně aktivní, že dokonce i pes se na mě divně kouká, z postele mimochodem.. Takhle se dámy a pánové KŘÍŽÍ BROUK PYTLÍK S MOTOROVOU MYŠÍ!

TOPlist
od 29.9.2014