Když si housenka myslí, že je konec - stane se z ní motýl

Srpen 2014

Jaké by to bylo přestěhovat se do Prahy?

27. srpna 2014 v 22:46 | kika |  MŮJ SVĚT
Poodhalím Vám, že v mém životě se událo několik zajímavých věcí, které dávají tak 68% šanci tomu, že se přestěhuju do Prahy (pozn. pro neznalé - autorka je rodilá Brňačka ;) ).

Procházím se psem, procházím se opravdu dlouho a přemýšlím. Hlavu mám plnou myšlenek, očekávání, naděje... Cítím, že se lehce třesu, jsem vyděšená a vzrušená zároveň!

Jaké by to bylo přestěhovat se do Prahy? Všechno tu nechat a vydat se do města, kde nikoho neznám...?



Myšlenka přestěhovat se a spálit za sebou všechny mosty je tak neskutečně lákavá.. ALE je tu nejedno velké ALE.

  • NIKOHO TU NEZNÁM
  • PŘIJDU O VŠECHNY SVÉ KAMARÁDY
  • BUDU MUSET HLEDAT NOVÉ (netuším jak se to dělá???)
  • NEBUDU MÍT SVOU OBLÍBENOU RESTAURACI, KAVÁRNU ANI PODNIK
  • S NEJVĚTŠÍ PRAVDĚPODOBNOSTÍ SE BUDU PRAVIDELNĚ ZTRÁCET
  • BUDU JEN NAPLAVENINA

Prostě, co když si jednou v pátek nachystám večeři, osprchuju se, lehnu do postele a přečtu pár stránek.. Nezaujme mě to, raději si pustím telku a přepínám jeden kanál za druhým.. Rozhlédnu se kolem sebe, jsem tu tak sama, jsem tak daleko...
Přehodím přes sebe župan a zapínám počítač.. Vidím jakoby z dálky jak zadávám do vyhledávače studentagency a hledám nejbližší spoj do Brna. Spěšně rezervuju jízdenku a píšu esemesku: "zítra přijedu v 10:30, zůstanu do neděle, Kristy"

Každopádně i přesto všechno, přes ten strach, nekonečné ulice a nekonečné dny, je to tak magické, kouzelné a voňavé. Myslím, že pokud ta příležitost, co tu je, nevyjde, budu lehce zklamaná.. Chci to! (?)




14 let staré ZÁPISKY z DENÍKU

25. srpna 2014 v 17:26 | kika |  MŮJ SVĚT
TRABLE S VLASY A KOUZLO ŠTĚDRÉHO DNE, věk 11 let

Neděle 24.12. 2000

Dívala jsem se na "Princeznu se zlatou hvězdou". Asi v polovině jsem se šla vykoupat. Mamka mě zapletla vlasy do copánků. Dívala jsem se na telku až do 13:00. Pak maminka s tatínkem odjeli pryč. Já se s bráchou Petrem prala a mě se rozpletl 1 copánek. Dlouho jsme se ho všemožně zaplétali. Nakonec se to podařilo, aspoň částečně.

...

Proslov měl jako vždy dědeček a strýc nám přečetl kousek z BIBLE. Všem moc chutnalo a tak brzy zůstaly na talíři jen příbory. A šli jsme si dát dárky. Dostala jsem od babičky a dědečka tyto dárky: svetr, deštník (červený), památník a prstýnek. Potom si rodiče povídali s jejich rodičemi. Asi v osm hodin večer jsme jeli domů, kde jsem dostala ještě: Foťák, deník, mončičáka, hodinky, obleček na bárbínku, kalkulačku, kabelku, lak a odlakovač, fixy, koníčka a hříbátka, málem bych zapoměla ještě na pyžamo a nějaký gumičky. Teď je už 11:45 hodin večer a mujím jít spát.


NAPROSTO NECHUTNĚ PŘESLAZENÝ a SLUNÍČKOVÝ STATUS

23. srpna 2014 v 23:17 | kika |  MŮJ SVĚT
Zdravíčko přátelé,
nevím čím to, ale dnes se mi chce psát takovým tím svěžím, lehkým a voňavým perem. Takovým tím, které samo od sebe píše sladká a rozverná slůvka, takovým, které je prostě šťastné a vesele si poskakuje mezi řádky.

JE MI DOBŘE, JE MI KRÁSNĚ. Poprvé za dlouhou dobu, poprvé od toho mého ošklivého dne. Pamatuji si ho jako dnes, ten den mi totiž vzal skoro vše a já jsem v tu chvíli dospěla. Fuj. Nevadí. Jsem to pořád já!

Konečně to můžu prohlásit svobodně, nebojácně a hlavně pravdivě. Nikoli jen tak, aby se neřeklo. Konečně mi přijdou všechny ty srdíčka a usměvavý postavičky tady na blogu stejně hravé jako jsem i já :-) Tohle psaní mi totiž velmi pomáhá. Je to DAR Z NEBES, který nestojí víc než můj čas a trochu elektriky :)



Já vám to prozradím, ono to všechno tak postupně gradovalo, až jsem najednou zjistila, že jsem zase na takové té strašně otřepané a otravné pozitivní vlně. Přestala jsem býti kverulantem a přesvědčila sama sebe že bude líp (raději se chytnu za hlavu sama, než tak učiníte vy - ano, už jsem jak Babiš...). Stačilo prožít jeden den úplně SAMA, žádní lidé, žádná zvířata. Jenom JÁ. Tolik mi to chybělo. Mám teď hlavu plnou nápadů, tělo plné energie.. Vím, že potkat se, úplně bych se nesnášela, píchla si zákeřně kružítko do zad a praštila se sešitem přes hlavu! :D

SATURN V RECESI

22. srpna 2014 v 21:24 | kika |  MŮJ SVĚT
a Kika na Marsu!

Co Vám budu povídat, pes mi roste do kriminálu a já bych potřebovala nějakou kouzelnou ampulku, takovou tu malou, duhovou, tu co obsahuje živou vodu. Znáte ji? Chci si ji vzít jen pro sebe a celou ji na sebe vylít, chci se cítit tak svěží, tak lehká a nekonečně svobodná.

Chci létat, chci roztáhnout křídla, chci cestovat vodovodním potrubím a smát se lidem v bílých pláštích. Chci se dotknout nebe, ba co víc, chci se dotknout hvězd a mít hlavu v oblacích. Tolik toužím lehnout si do měkkého voňavého obláčku, dát ruce za hlavu, nechat se unášet a zpívat si jen...

Místo toho všeho je tu nekonečná tma a nekonečné ticho. Pořád ty stejné dny, stejné hodiny a minuty, pořád ty stejné úkoly, stejné činnosti a stejná slova. A stále dokola.. Pořád. Tak mě napadá...


Jak mít tu hlavu opravdu v oblacích? Naprosto bezstarostnou? Je to tak jednoduché, opravdu stačí vylézt ven před barák a koukat na noční oblohu, nechat se unášet těmi miliony světélek? Být romantik a jen tak toulat se po hvězdách?

Nevím jak vám (?), ale mně to teda rozhodně nepomáhá, stále jedu v tom stejném vlaku, tím stejným směrem, žádné nové zastávky, žádní nový cestující.. Není to ta správná chvilka - ta, která by patřila jen mně, která by mě vytrhla a přinesla mi spásnou myšlenku. Asi potřebuju něco složitějšího, něco jiného, něco co působí mnohem víc a má delší účinky.

Ale kdybych tak věděla co... A když už mám pocit, že to vím, stejně si to za pět minut rozmyslím.. PROČ MUSÍM BÝT SAKRA ŽENSKÁ, bejt tak chlap... možná bych zasadila kouzelnou fazolku a přinesla si zlaté vejce.. :)



DJ KIKA: Co si pustit před zkouškou?

13. srpna 2014 v 17:30 | kika |  POCITY
Zdravíčko přátelé,
jsem takový ten klasický typ studenta 21. století, který tráví hodiny a hodiny během každého zkouškového studiem (alespoň v teoretické rovině) 10 tipů jak se správně učit, přečte 3 knihy o rychločtení, vyzkouší nepřeberné množství látek, které zaručeně stimulují náš mozek a odmítá věřit, že je to vše jen placebo efekt. Samozřejmě nesmím zapomenout ani na onu neuvěřitelně profláklou prokrastinaci a tak se každého půl roku dovídám nové a nové informace o tomto prokletí dnešních studentů, vyjmenuju zpaměti všechny její příčiny a všechny možné způsoby jak s ní zatočit :)
(přesto místo učení půjdu pak raději vydrhnout záchod...)

S červeným diplomem z práv jsem se rozloučila hned první zkoušku. Tehdy jsem se měla naučit celou českou právní historii a neznalost zemských desek se pro mne stala osudnou - "tak za ef slečno" a Kika je vyhozena z kabinetu. Tolik jsem se tehdy styděla, byla jsem červená až na prdeli. Pamatujete, tehdy to byl zrovna takový ten rok, jak neuvěřitelně frčela SÍLA VESMÍRU, THE SECRET, všechny KIYOSAKIHO KNIHY (Bohatý táta, chudý táta) a tak jsem se rozhodla, že si budu před každou zkouškou pouštět:

(odkaz směřuje na píseň na youtube)


Stala se z toho tradice, moc pěkná tradice. Samozřejmě, že má první zkouška nebyla ani tou poslední, od které jsem hrdě odcházela jako poražená... ale vždy mi v uších hrála touha. PADNOUT A VSTÁT A RÁNY NEVNÍMAT. Byla tou OBLÍBENOU PÍSNÍ, která se mnou trávila 5 let...

Pro zlepšení nálady - tohle počasí je vážně otřes - i jedna STÁTNICOVÁ (pouštěla jsem si ji úplně každé ráno téměř 2 měsíce vkuse :) )

(odkaz směřuje na píseň na youtube, zvídavý čtenář si povšimne dokonalé choreografie)




Tipy jak zabít nudu ve vztahu, které na internetu nenajdete

12. srpna 2014 v 21:37 | kika |  VZTAHY a jiné trable


UPOZORNĚNÍ: článek je věnovaný obyčejnému mladému páru, kterého doběhlo společné soužití a dlouhodobý vztah. Pár nemá děti.

Možná to neznáte, ale dám ruku do ohně, že až budete s někým chodit 3, 4 nebo 5 let a více, vaše společné aktivity, které se odehrávají VÝHRADNĚ DOMA (za předpokladu, že spolu bydlíte!) se většinou smrsknou na něco, co se týká:

JÍDLA

Při společném bydlení mám někdy pocit, že se ani nic jiného než "co budeme jíst" neřeší... Dobrá snídaně, občas společný oběd, může být i romantická večeře při svíčkách...

SLEDOVÁNÍ FILMŮ

"Budeme večer trávit spolu? Můžem, co třeba si pustit nějaký film"
Zdá se vám to povědomé? Mně už z toho jde hlava kolem, v lepším případě skončí tato aktivita divokým sexováním a zastavením filmu v půlce (při dlouhodobějším vztahu společně žijících osob... no nechci vám brát iluzi, ale kdy naposled se vám tohle stalo?)

MASÁŽE A JINÉ FORMY DOMÁCÍHO WELLNESS

Máte doma vanu? A vlezete se do ní oba dva? Pak patříte mezi ty šťastnější páry, které si doma mohou užívat domácího wellness, ostatní se spokojí se společnou sprchou (která určitě taky není k zahození ;) ). Když jste v dobrém rozmaru domluvíte se na večerní masáži, namísto domácího kina.


Prošla jsem nekonečné množství článků týkajících se zaručených tipů na NEODOLATELNÉ a NEZAPOMENUTELNÉ RANDE DOMA a s velkým zklamáním, jsem zjistila, že 99% je v trochu jiné podobě výše zmíněné aktivity, ale tentokrát si máte večeři i společně uvařit, k filmu si vyrobit domácí popcorn s colou (takže žádné brambůrky a víno!) a dopřát si erotickou masáž jak říká můj přítel "i s happyendem" (který pravděpodobně proběhl i bez této zaručené rady).

1% tvoří deskové hry, které nutno podotknout větišnou doma nemáte, nebo máte ale pravděpodobně pro více jak 2 hráče. Pokud se chcete vydat touto cestou - osobně doporučuji hry MARSHALL a ŠPION, ARKHAM HORROR A CARCASSONNE, lze si také zahrát pexeso, třeba se i odvážete a koupíte si nějaký model letadla, vodovky, tempery, erotickou hru, ale nejspíše to není nic co máte právě v tuto chvíli doma po ruce a tak vám jsou všechny ty rady na DNEŠNÍ večer úplně k ničemu (autorka by se odvážila použít i peprnější výraz, kdyby věděla, že článek čtete po 22 hodině). Nemyslím, že se ani odhodláte k vytváření pevností z dek a peřin v obýváku (vstáváte přece zítra do práce...) ale proti gustu...

TAKŽE! Tady je pár mých bláznivých, tajných a neobvyklých tipů, které dovolím si tvrdit, že jen tak někde nenajdete (samozřejmě projít celý internet není v mých silách):

1. vyvolávejte duchy (samozřejmě s čajovou svíčkou a strašidelnými historky!)

2. máte doma vodní dýmku? Dejte si k tomu panáka a zatancujte si tradiční irské tance

3. nechoďte doma jen v teplákách a tričku, pěkně se oba vyšvihněte, zřiďte si box písniček na přání a tancujte (romantiku klidně nechte za dveřmi)

4. založte klub modrého kbelíku, popadněte koště a čistící prostředky a zběsile uklízejte váš byt!

5. stáhněte si nějakou hru po síti a zabíjejte se (doporučuju např: bulánci, counterstrike,...), pro mírumilovné - zabíjet se nemusíte, existuje spousta online her typu slovní fotbálek, kolotoč...

6. najděte si na internetu nějaký domácí cvičební program a každý večer cvičte (doporučuju INSANITY - 60 dní, spoustu potu a odhodlání, a zábavy...)

7. PRO ODVÁŽNÉ - zahrajte si hru na pravdu (vymýšlejte otázky, úkoly) ale POZOR, tato hra může velmi rychle skončit hádkou ;)

8. chatujte spolu přes internet (najděte si nějakou chatovací seznamku) a dělejte, že se neznáte o.O. Můžete se pokusit se i v chatovací místnosti najít, aniž byste si prozradili své nicky.

9. vymyslete jeden pro druhého vědomostní kvíz (pravidla, odměny, typ otázek, vše je na vás)

10. nafoťte fotky, natočte video - nemusí být hned erotické. Třeba jen tak, o tom kdo jste..

11. nebojte se a vylezte ven z bytu:
- popadněte švihadlo a skákejte
- jen tak si zaběhejte
- běžte se jen tak projít někam ve večerních hodinách do parku/do lesa.. a strašte kolemjdoucí, případně si zahrejte na schovku

VAROVÁNÍ:
-> V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ SI NEKUPUJTE NA OŽIVENÍ VAŠEHO VZTAHU KOČKU, PSA ANI JINÉ ZVĚRSTVO. Starejte se a hýčkejte sebe sami, ostatní vám přinese jen starosti navíc a věřte mi, že vy si zatím chcete užívat ;)
-> autorka si je vědoma, že zrovna vy nemusíte být typický a obyčejný pár, kterého nuda a stereotyp nedostihl ;)



Přes písničku k mému srdci

11. srpna 2014 v 14:02 | kika |  POCITY
Drsná, krutá a bolestivá... a hlavně pravdivá. V určitých dobách pro mě hodně znamenala, strávily jsme spolu spoustu času, cítily jsme spolu, brečely jsme spolu. Povím vám, tu píseň, jako by ji někdo hodně konkrétní napsal přímo mě. Proplakala jsem u ní hodiny a hodiny.

Tolik to bolí. Ta zrada, ta hrůza, ten děs z toho, že už nikdy nebudeme my dva.

I přes to všechno, i přes to, že mi pošlape srdce, zničí mou důvěru, vezme ideály, plány, úsměv, svit v očích, i přesto "to" pořád cítím.

Miluju ho.

Proč? Proč to tak bolí? Krvácí?
Proč jej nedokáži milovat víc? Toužit po tom, aby byl šťastný, jedno s kým. Proč si to nedokážu přát z celého srdce, radovat se s ním...?
Proč nedokážu být vděčná té druhé, té, která momentálně svede roztančit jeho srdce...

Chci jej milovat čistě, vroucně, bez podmínek, starostí, pocitu viny a otázek.. Chci jej zbožňovat, bylo by to tak osvobozující!

Copak je to tak těžké? Proč musím být takovej sobec.

a odkaz na píseň pro zvědavce na Youtube MOJE OBLÍBENÁ


článek věnovaný tématu-týdne: moje oblíbená píseň

Dospělí jsou rozhodně divní!

9. srpna 2014 v 20:10 | kika |  POCITY
Ani si nepamatuju, kdy naposled jsem měla tak úžasný pocit. Cítila jsem se jako malá holka, celý večer jsem si vystačila s jednou paletou vodovek, velkým papírem a bavila se a všechno zašpinila a smála se. Namalovala jsem hrad i s okny a tajnou věží, nemotorného lidožravého obra a prchající vesničany, kouzelného ježka a krákorající vrány.



Nechci se zaobírat pořád dokola těma stejnýma dospělýma věcma. Nechci jen prát, uklízet, vařit, chodit do práce, spát, koukat na filmy pro dospělé a sexovat. Chci být pořád jak malá culíkatá holka, chci fantazírovat a být jako Alenka v Říši divů, chci mít prsten jako Arabela, chci sníst celou Perníkovou chaloupku, chci si uplácat z plasteliny panáky a mít dva jako Lucie, Malej a Velkej :-) Chci si nafouknout balonky a pinkat si s nima, chci narozeninovej dort se svíčkama, který když člověk sfoukne splní se mu 3 přání...

(jako malá, zubatá ale šťastná... kéž bych si tehdy přála zůstat pořád taková a ne velkého plyšového koně..)

Lidi by měli být rozhodně víc jako děti, myslím, že by byli šťastnější... Svůj "obraz" si nalepím na stěnu, aby mi to neustále připomínal.

RAKVIČKY SE ŠLEHAČKOU

9. srpna 2014 v 18:32 | kika |  RECEPTY
Znáte ke kafíčku takovou tu úžasnou vaječnou vaničku s kopou šlehačky? Výborná záležitost. Protože s hrůzou zjišťuju, že mám téměř 30 vajíček s trvanlivostí do 13.sprna a vaječina, vaječný řízek a palačinky už mi lezou krkem, rozhodla jsem se udělat tuto dechberoucí delikatesu! Přiznám se, že mě to celé napadlo při procházení se starými sešity, papíry, deníky a kresbami, když tu najednou vidím svůj reklamní výtvor (společnost i adresa jsou fiktivní ;) )


Co budeme potřebovat:

1 celé vajíčko
3 žloutky
150 g cukr krystal
(lze přidat trochu vanilkového cukru)
šlehačka
košíčky jako na muffinky

Do misky si dáme vajíčko, žloutky a všechen cukr a nejmíň 10 minut šleháme (můžete klidně i 20 minut, čím dýl tím lépe, neboť žloutek se pak nebude oddělovat a rakvičky vám i naběhnou). Jakmile máme hmotu, začneme plnit košíčky (nepoužívám formy - nechce se mi to umývat, vymazávat máslem a hlavně miluju, že rakvičky v košíčku jsou na jedno kousnutí), plním lžičkou a maximálně do půl košíčku (rakvičky by měly vyběhnout!)

Toť všechno - dáme do předehřáté trouby (na 160°, po deseti minutách ztlumíme na 90° a pečeme zhruba padesát minut. Rakvičky by měly být celé suché a netáhnout se.

Ozdobíme šlehačkou a jíme až se nám dělají boule za ušima. My jim říkáme familiárně URNIČKY a žádnou oslavu si bez nich nedokážeme představit!


MUŽI a JEJICH ROZKROK

5. srpna 2014 v 17:59 | kika |  VZTAHY a jiné trable
"Tak já ti to řeknu pozdějc, počkám.." a obracím oči vsloup. "Už ses dodíval?"
"Co.. cos říkala?"
"Ale nic... To se nemůžeš udržet ani když je to slečna z plakátu?"

Vysvětlení? Pán je přece naprogramovaný k tomu, aby se díval a otáčel za každou sukní! Chlapi to mají mezi nohama prostě tak divoké a nezkrotné, že se jim věřit nedá. Ve všech ohledech. A kdo věří na opravdovou, věčnou a neskonalou lásku, zadělává si na velký problém! I když pardon, sex a láska spolu přece vůbec nesouvisí! Srdce patří jedné, ale tělo všem! (kdyby sem šlo dát něco do spoileru, stálo by tam: ne děkuji, nechci)

Tolik vtipů, co koluje o mužském mozku ukrytém mezi jejich nohama, to snad nemají ani blondýnky a policajti dohromady... (cítím se lehce dotčena!)

A jak vypadá taková kouzelná země normálně smýšlejícího mužského "mozku"? Nikde nic, když tu najednou slečna, možná dvě (ale držme se prosím standardního scénaře) Hurá!




Už jsem tak nějak vyléčená. Přítel tu buď je, a můžu si užívat a cítit jeho blízkost a nebo tu není (a buď chvilkově, nebo třeba i navěky, whatever), ale nic víc, nic míň. Je pro mě jen něco jako zákusek, dám si jej když budu chtít hřešit já! A když to přijde, tak tu chvíli chci dokonale prožít.

p.s.: neberte mé silné řeči vážně lidi, stačí mi napsat pár sladkých slovíček a budu se stejně zase rozplývat... chjo Rozpačitý
TOPlist
od 29.9.2014