Když si housenka myslí, že je konec - stane se z ní motýl

Červenec 2014

Rande přes internet! Nikdy!!!

28. července 2014 v 21:45 | kika |  VZTAHY a jiné trable
Taky milujete podzimní NewYork? :) No abych se přiznala, nikdy jsem tam nebyla... Takže vlastně nevím. A myslím, že ani vy nevíte, že svého přítele jsem potkala na internetovém fóru a v internetové skupince svých budoucích vysokoškolských spolužáků. Tehdy jsme si nadšeně vyměňovali kontakty a mezi tím nepřeberným množstvím nových kamarádů na FB (polovinu z nich jsem nikdy naživo nepoznala) byl i ON. Pamatuju si, že když jsem se koukala poprvé na JEHO fotky, hned jsem TO tam cítila.

"Toho kluka prostě musím mít!" blesklo mi tehdy hlavou... Prakticky jsme spolu moc nekumunikovali, spíše vůbec, každý jsme si prožili svoje poslední středoškolské prázdniny a v září šli na svou první přednášku. Ani jednu hodinu jsme neměli společnou a tak jsem toho svého prince viděla poprvé na nějaké "ročníkové" párty, stačilo trocha alkoholu a skončilo to jako z nějakého bláznivého románu Rozpačitý -> od té doby jsme spolu randili ve dne v noci a hráli si a dělali nemístné vtípky a strašili kolemjdoucí.

Anyway, jednou jsme takhle seděli v naší oblíbené kavárničce, baštíme jeden z těch výborných citronových cheesecaků, když v tom oba uslyšíme památnou větu od vedlejšího stolu: "a co třeba raketové sporty?", hned se podívám, co za člověka se může na něco takového zeptat své společnosti, navíc velmi příjemné. Nemastný, neslaný typ, takový kterého zcela jistě najdete JEN A POUZE na každé internetové seznamce! A hned své "vyvolené" vysvětluje, že raketovými sporty rozhodně nemyslel raketový výlet na Mars, ale "například tenis, squash, badminton". Neviděla jsem sice slečně do tváře, ale dám ruku do ohně za to, že obrátila oči vsloup. Pán pokračuje a pokládá jednu otázku za druhou (divím se, že si ten papírek s připravenými otázkami nevytáhl na stůl a nedělal si poznámky)


Žádné napětí, žádné letmé dotyky, rozpačité pohledy. Jen neuvěřitelně trapná konverzace, ze které není úniku. A může být snad rande přes internet jiné? Na koho tam tak člověk může narazit? Na "alfa samce"? Co se tak musí ve vašem životě stát, abychom začali hledat partnera touto cestou? Proč? V dnešní době se prý téměř každý druhý pár zná přes internet, po TÉTO OTŘESNÉ PASIVNÍ ZKUŠENOSTI se ani nedivím, že se každý druhý pár rozvádí... Obdivuju onu slečnu, že tam tak dlouho vydržela. Tohle je totiž opravdu skutečně prekérní situace, ocitnete se mezi dobrem a zlem. Hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně. Říct dotyčnému, že je marný a opravdu se s ním nikdy nevyspíte, nebo mu ublížit a poslat ho rovnou na ten jeho Mars...??? Já si svého života a času cením, nejspíše bych se omluvila, že to na další pokračování nevidím (proč si objednával jídlo, které za 5 minut vrátil s tím, že se spletl a tohle mu nechutná? :-) ) a odešla bych. Ba co vůbec, já bych si ani chlapa přes inzerát nehledala (alespoň ne v současné situaci, protože nikdy neříkej nikdy! Třeba v takových 40 + až budu sama a všichni kolem mě budou mít děti a budou povdávaní a ženatí...)

Každopádně, občas to někomu vyjde a zažije ten krásný happy ending jako v pohádce.. Tak třeba Meg Ryan a Tom Hanks ve filmu Láska přes internet... :)

Chilli con carne by Kika

25. července 2014 v 17:53 | Kika |  RECEPTY
Jak by řekl můj přítel: "Máš krásnou prdelku, a úplně nejkrásnější je, když se natřásá v kuchyni" :) V dobách svého vzdoru a vášnivého boje za rovnoprávnost by už měl sbalené své kufry přede dveřmi i s pánvičkou, kterou jsem stylově dostala k svátku (na svou vlastní žádost! :) )

Ať chci nebo nechci, prostě jsem v kuchyni šťastná a velmi ráda tam experimentuju. Je to takové mé tajné království a když pak vidím, že to ostatním chutná, hřeje mě to příjemně na srdíčku.

Rozhodla jsem se vyzkoušel chilli con carne (neboli chilli s masem). Našla jsem si pár receptů a upravila to k obrazu svému.
Pro dva:
- hluboká panev
cca 500g masa (tradiční je hovězí mleté - já jsem to dělala z kuřecího a bylo to šmoulózní)
2x cibule
4x česnek
1x červená paprika
hovězí bujon
1x konzerva rajčat (cca 400g)
1x konzerva červených fazolí (cca 400g)
rajčatový protlak
cukr
koření: chilli, sladká paprika, římský kmín, majoránka, sůl, pepř, grilovací koření

+ zakysaná smetana

příloha:
rýže
malá cibule
lžička oleje
sůl


Dělala jsem tak trochu české chilli con carne, tradičně se používá mleté hovězí maso, tudíž i moje příprava byla trochu jiná. Nejprve jsem si očistila masíčko, nakrájela na drobné kousky, osolila a velmi jemně nakořenila grilovacím kořením. Maso na rozpálené panvičce osmahneme a přidáme nakrájenou cibulku, česnek, papriku a koření: cca 1 lžička chilli (doporučuju spíš menší), lžička sladké papriky, lžička římského kmínu (k dostání i v tescu) a asi 5 minut směs mícháme.

Pokud chcete tradiční, měli byste prvně osmahnout výše uvedené ingredience a teprve poté smažit mleté maso (nutné, aby se vám rozdrobilo)

Mezitím si připravte "vývar" (300ml vařící vody a v ní rozpusťte kostku hovězího bujonu), vývar vlijte do pánvičky, přidejte celou konzervu rajčat, trochu rajčatového protlaku a zbylé koření: cca půl ližčky majoránky (rozemlete v prstech), 2 lžičky cukru (někdo dává 2 čtvrečky kvalitní čokolády), trochu pepře. (kuřecí je již nasolené, pokud jste však použili mleté hovězí je třeba směs ještě pořádně na pánvičce osolit)

Nyní byste měli asi 20 minut směs dusit.

Mezitím si připravte rýži. Já ji peču, někdo vaří. Pečená je chuťově lepší, nicméně náročnější na přípravu. Do kastrolku dejte stejné množství rýže jako si normálně vaříte, napusťte vodu a přiveďte těsně k varu a odstavte. Rýži properte studenou vodou (napustím vodu do kastrolku, promnu s rýží, vypustím a opakuju dokud voda není čistá ;) ), teď přichází ta nejdůležitější část, která z vás udělá mistryni pečené rýže :-) musíte se odhadnout správný poměr vody k rýži. Mělo by jí tam být jen lehce nad rýží (spíše na úrovni, vše záleží na množství, výše hrnečku, prostě věda jako hrom!), přidejte nakrájenou na kostičky malou cibulku, lžíci oleje a sůl, přikryjte pokličkou a pečte na cca 180° 35 - 40 minut.

Vraťme se k omáčce, poté co uběhne 20 minutek, do směsi přidejte sceděné červené fazole (tip: kdesi jsem četla, že nadýmání způsobují zejména látky, které jsou již absorbované nálevem - tudíž sceďte si je pořádně ať místo večerní romantiky se nehledáte až u stropu :) ), celou směs i s fazolkama musíme ještě tak 10 minutek nechat povařit a poté nejméně 10 minut nechat odstát.

V té době již by měla být hotová rýže a můžete servírovat. Dobrou chuť a nezapomeňte na zakysanou smetanu, budete za ni vděční ;)

Jak jsem dostal výprask

23. července 2014 v 22:58 | kika |  MŮJ SVĚT
Zdravíčko dámy a pánové,
příznivci dokonalých psích tlapek a milovníci uzených oušek! Jsem asi roční, velmi neposedný a nezbedný mladý psí pán a říkají mi Tony. (více o mně viz odkazy v menu na levé straně). Od té doby, co si mě panička vzala z útulku, jsem se k její velké radosti zvětšil asi 10x. zmoudřel jsem (už nejím všechny ty fuj věci) a hlavně prošel jsem téměř vojenským výcvickem. Ovládám ve dvou jazycích povely ke mně, sedni, na zem, zůstaň, tlapku, high five, místo, aport a hledej loptičku.

Rád bych se s Vámi podělil o jeden z mých neobyčejných příběhů, který se stal včera ve velmi pozdních hodinách v prostorách městské části Brna - Židenicích. Jako každý večer, i tento se mnou panička šla na procházku. Tentokráte to však bylo přeci jenom trochu jiné. Šel i páneček. Romantika jako blázen, ruku v ruce se pomalu prochází, zatímco já vedle nich vesele si skotačím. Hledáme ježky, miluju ježky, žel dneska žádného nenacházíme. Zastavíme se u nějakého staveniště. Panička pravila, že prý možná zde jednou budeme bydlet. Chvilku jen tak všichni klábosíme, když v tom si všimnu, že za plotem je obrovský pes. Tak 5x větší jak já! Bílý, velké oči, krásný čenich, zajímavý pach. Kouká na mě. Osmělím se a přicházím k plotu. Je to strážný pes. Díváme se na sebe. Snažíme se očichat skrze mříže. Paníčkové jsou v dobré náladě a věnují se jeden druhému. Chci si hrát, začnu skákat kolem plotu, pes vypadá, že by si možná taky hrál, kňučím, běhám... Když v tom si všimnu malé díry uprostřed plotu. Pánečkové se nedívají, nestřežená chvilka a já jsem za plotem! Co Vám budu povídat, jsem prostě borec!!!


Vydávám se za psem. Jsem u něj. Vrčí. Spletl jsem se - hrát si nechce! Uskočím a vzápětí se znovu osmělím. Tolik snahy a útrap se sem dostat, to by byl hřích to velké bílé pořádně neočichat! Znovu úskok. "Tony, ke mně" "Okamžitě ke mně!" vřeští panička na celé kolo. Chvilku váhám, ale vem to čert, žijeme jen jednou - rozběhnu se skrze celé staveniště, pes se mi ztratil z dohledu, pach neuložen, čenichám a běhám jak zběsilý. Panička se přidává, vyděšeně křičí a běhá okolo plotu. Nedivím se jí - pes nikde. Po dlouhém přemlouvání jsem se vydal zpátky. Za plotem rozzuření pánečkové, žádná motivace, za nima tedy nejdu ani náhodou! Stojím. Snaží se mě dostat spod plotu, ale pomáhat jim teda rozhodně nebudu. Ani omylem, ať si váží, co mají. Tahají mě za tlapku, stojím. Drží mě za obojek, držím.. Nevím jak se to stalo, ale po chvilce začali oba divoce hrabat a ani jsem se nestačil nadát a jsem proti své vůli protažen pod plotem. Jaká potupa. Mimochodem nevím, jestli jsem vám to náhodou nezapomněl říct, ale ten den dost pršelo a bylo dost bláto.

Na cestu domů nechci vzpomínat. Jsem rád, že jsem rád. Doslova odtažen na vodítku, uši sklopené, ocas zatažený, nejraději bych se ztratil. Bohužel, uvezeň ve svém malém psím neposlušném těle jsem nemilosrdně hozen do vany, panička nadává, koupu se. Myslím, že by nebylo vhodné se nyní dožadovat pamlsků, které obvykle při této činnosti dostávám. Prý mohlo být po mně. Prý jsem nejhorší pes na světě..

Zatímco panička šla uklízet po mně ten svinčík na chodbu, vykoupán zpytuju svědomí...

Anyway, abych to přemýšlení o smyslu života zkrátil, všechno dobře dopadlo, panička se pohádala s pánečkem a na mě se pozapomnělo. Ráno začínám s čistým štítem a život je prostě fajn ;)

Jak jsem se zamilovala do angličtiny

21. července 2014 v 11:36 | kika |  MŮJ SVĚT
Neumět v dnešní době anglicky je ostuda jako trám! Pomalu pětileté dítko v šalině umí více anglických slovíček než těch českých. A ve svých 25 jsem po škole zjistila, že to poslední co si pamatuju po téměř osmiletém studiu a maturitě z ENG je "Are you fucking kidding me?". A i tuhle větu jsem zaslechla kdesi v seriálu...

"Ty vážně neumíš anglicky?"
"A co jsi měla na střední?"
"Cože? Angličtinu!"
"Nevěřím.."

A mohla bych pokračovat dál. Vždycky jsem se strašně styděla mluvit anglicky, má výslovnost strašná, vůbec jsem nějak nedokázala vstřebat všechny ty "havbíny" (předpřítomný čas) a prožívala opravdová muka, když došla řeč na angličtinu..

Naivně jsem si myslela, že já přece angličtinou spíkovat nemusím, že mi stačí moje mateřština. Bum - prásk - omyl jako hrom! Neumět anglicky je tak strašně omezující, tak strašně mě to svírá a uvězňuje v mém malém rodném městě.

Po škole jsem se najednou ocitla v situaci, kdy po mě chtěl každý "angličtinu na komunikativní úrovni". Nic se nedalo dělat, talent netalent, chuť nechuť, zapsala jsem se s velkým sebezapřením do jazykové školy. 6 nabitých dní, 3800,-, krásný kravičkový sešit a netradiční metoda musí být zaručená cesta k úspěchu! (pozn. autora: lehce ironický podtón)




Měla jsem asi neuvěřitelné štěstí, ale vybrala jsem si opravdu vynikající jazykovou školu. Za týden intenzivního kurzu jsem se toho naučila víc než za 8 let na škole, ale co je pro mě nejdůležitější NAPROSTO BLÁZNIVĚ jsem se zamilovala do angličtiny! Hned jsem si pořídila zjednodušenou četbu, snažím se stále se zlepšovat a už se těším až si najdu nějaké anglické kamarády! Prostě happy ending jako z toho nejkýčovitějšího slaďáku vůbec ;)

Článek věnovaný tématu týdne: "uvězněn ve vlastní kůži"
TOPlist
od 29.9.2014