Když si housenka myslí, že je konec - stane se z ní motýl

Červen 2014

Žárlivost!

20. června 2014 v 14:17 | kika |  VZTAHY a jiné trable
Nesnáším to! Nesnáším ten pocit, když jde partner večer pryč na pivo. Nesnáším, když odjíždí na služební cestu, ze srdce nenávidím, když jede na týdenní dovolenou do Chorvastka s kamarádama. Nenávidím tu prsatou, správně prdelatou blonďatou prsatici, která mi bují v hlavě a neustále připomíná to, co já nemám. Nemůžu ji vystát! Krávu jednu. Kdyby mě tak nechala na pokoji a jednou provždy mi přestala šeptat všechny ty prasárny dnešního dospělého světa. Mám jich plné zuby. Proč nejde k nějaké jiné, k někomu, kdo si mnohem víc věří, kdo je mnohem hezčí a nenechá mě žít v klidu a míru. Proč mě pořád připomíná všechny zadané kamarády a známé, které podvádí své milující partnerky na běžícím pásu. Proč mě pořád nutí číst dokola všechny ty internetové diskuze plné odborníků, proč se se mnou směje nad tím, že si holka po deseti letech myslí, že jsou si s přítelem stále věrní. Proč?

Vždyť já ji ve své hlavě nechci! Táhni mrcho!

Hlavně, že mi v hlavě štěkají všichni psi správně

18. června 2014 v 11:21 | kika |  MŮJ SVĚT
Začít třeba od "čtvrtého" je první známkou neúspěchu. Každý přece přestává kouřit, cpát se a pít alkohol od prvního dne v měsíci, neznám člověka, který by se nechtěl stát úžasným právě od prvního dne v týdnu. A protože všichni mají tu nádhernou atletickou postavu, protože všichni jsou tolik úspěšní a oslňující a umí pět světových jazyků, tak jsem se pro velký úspěch rozhodla se začít učit na státnice až od druhého. Rebelka letošního jara! :)

Máme středu druhého dubna a já dím, že právě tohle datum je předurčené k úspěchu. Nedočkavě stojím v počítačové učebně a horentně tisknu ty hory materiálů, odhodlaná vše přečíst, podtrhat, zvýraznit a samozřejmě naučit se! Po pěti minutách, kdy tiskárna začíná být už zjevně nevrlá a vydává podivné zvuky, nervózně přešlapuji a čelím tázavým pohledům ostatních. To bych nebyla já, hrdě se napřímím a očima ty stránky snad tisknu sama! Za dalších pět minut líně vyleze poslední. Všechno to posbírám, trochu vyděšeně zjišťuji, že to bude vážit pomalu to co já...

Jízda začíná! Oujé!

Kafe, guarana, jedna strana, druhá, kafe, třetí, pátá, desátá, cesta na záchod, deprese, kafe, jedenáctá, dvacátá... spánek, kafe, třicátá, kafe, guarana, třicátá druhá, kafe, kafe.. prášky na spaní, prášky proti stresu, nezvládám, nestíhám, dvoustá, třístá, rozchod po pěti letech, nejím, nespím, neslyším nevidím, neučím se. Brečím, deprese, nadávky, zvracení, alkohol, spím, jedna strana, spím.. půl strany spím.. čtyři strany, deprese, antidepresiva, spánek, kafe, učení, kafe, učení, kafe, kafe, pocity beznaděje.. spánek.. Vidím jen žlutě, oranžově, zeleně a růžově! Nesnáším kafe, nesnáším světlo... Probouzím se na chodbě. Vstávám... Oblékám se, beru si kabelku, občanský průkaz, tužku a hory předpisů. Nasedám do dopravního prostředku. Volají mě. Jdu k osudným dveřím, všechno mi padá. Sbírám to. Tahám si otázky. Vidím čísla, zběžně přeletím očima znění otázek. Úleva, zvládnu je. Pousměji a pokračuji směrem k potítku...

Přicházím domů, podívám se na sebe do zrcadla. Zestárla jsem snad o pět let.. Pohublá, kruhy pod očima,... ale zvládla jsi to, ty moje bledulko, navěky už budeme žít spolu - já rozverná malá holka s culíkama, která by nejraději plácala bábovičky na pískovišti a kolotočovala se od rána do večera a ty velká dospělá a rozumná magistro práv!
TOPlist
od 29.9.2014