Když si housenka myslí, že je konec - stane se z ní motýl

CHODILI BYSTE S GAYEM?

15. listopadu 2016 v 19:05 | kika
Chodili byste s klukem, či chlapcem, rozhodně zde nemluvme o muži, o kterém si tak trochu myslíte, že je gay?

Představte si, že jednou potkáte kluka, který z 99% splňuje vaši naivní představu o tom, jak by princ na bílém koni měl vypadat. Procházíte seznamem a odškrtáváte si se samolibým úsměvem na rtech jednu vlastnost za druhou, měl by být starostlivý, něžný, citlivý, empatický, měl by mě chtít představit rodičům, svým kamarádům, měl by být pořádný, hodný, sečtělý, mít vystudovanou vysokou školu, vtipný, zábavný, měl by se chtít se mnou dívat na romantické filmy a jezdit se mnou na wellness pobyty...

Prostě tu najednou stojí a tvrdí vám, že vás má rád a že si s vámi dokáže představit společnou budoucnost a že by se s vámi třeba na kraj světa přestěhoval.
Jenže velké ale. Podivuje se, že se po koupeli nenatíráte tělovým mlékem, protože přece každé malé dítě ví, že sprcha vysušuje pokožku a nadšeně vám ukazuje, že on nakrémovaný je. Ne že by neměl kamarádky - má jich spousty, ale všechny skvělé zážitky má spojené výhradně s muži a neustále o nich povídá. Všímá si věcí, které by vás ani nenapadli, umí se oblékat, zbožňuje Leoše Mareše a po ránu si pouští Time of my life z Hříšného tance.

Zjišťujete, že jste ve svém 70 stránkovém elaborátu zapomněli na jednu podstatnou vlastnost. Není muž, prakticky v ničem a nikdy. Chybí vám, že není vůbec lovec (alespoň ne žen) a od chvíle kdy vám chtěl tvrdit, že nikdo není 100% heterosexuální, nicméně váš výraz byl natolik výmluvný, že už vám skálopevně přísahá, že je pouze na holky. Vy o tom stejně pořád pochybujete. Stýská se vám po něčem mužném. A když pochybujete už teď na začátku, má cenu se do toho vůbec pouštět, nebude vás to za rok užírat mnohem víc? Co když si prostě po pěti letech manželství najde Milana a konečně vyjde s pravdou najevo, protože pochopí, že v dnešní době nemusí nic skrývat? A co víc, i kdyby byl pouze "bi" je pro vás jako pro ženu dostatečně sexy a mužný, když je tolik nakrémovaný?
 

SVATBA a LÁSKA KOLEM NÁS

10. listopadu 2016 v 17:40 | kika
Dva mladí lidé, plni naděje, dva svobodní občané se dnes rozhodli tragicky ukončit svůj svobodný a doposud radostný život. Tímto vás prohlašujeme za muže a ženu, nyní se můžete společně vrhnout na nekonečný koloběh povinností, hádek a proplakaných nocí. Z hudby mrazí, krkavci létají kolem. Ženich s nevěstou se statečně drží za ruce, po tvářích se jim koulí velké černé slzy a oděni v černém přijímají jednu upřímnou soustrast za druhou. Život byl tak krutý a nenechal je žít...

Dřív jsem byla rezolutně proti svatbě a proti manželství obecně. Proti manželství jsem stále. Nemyslím si, že přináší extra výhody, respektive nemyslím si, že by mohlo přinášet extra výhody pro mě. To asi protože mám pocit, že jsem celkem soběstačná, nezávislá a nepotřebuji dědit ze zákona, nepotřebuji si zvýšit svou životní úroveň příjmem mého manžela, nepotřebuji mít právo požadovat ze zákona zdravotní stav svého partnera a nepotřebuji vznik společného jmění manželů.

Řekněme si narovinu, v lepším případě breberky můžu dostat od svého milovaného i bez prstýnku a pravděpodobně se to dozvím až když na sobě začnu pozorovat příznaky - bez ohledu na to jestli jsem na to právo měla nebo ne; ze společných prostředků opravdu nepotřebuji vydržovat "prsatou Marcelku z druhého patra" a pro případ, že vás drahý ze dne na den vymění za model novější výroby byste svůj vlastní byt měli mít tak jako tak, rozhodně nečekejte až Váš drahý zemře.

Nyní však prosím abyste se vyzvraceli dopředu, neboť následuje velká romantická vsuvka.

Líbí se mi svatba a žádost o ruku, poslední dobou čím dál víc. Neuvěřitelně se mi líbí to gesto - to "myslím to s tebou vážně", "chci být s tebou celý život", "chci, aby to věděl celý svět", "jsi má jediná". Bez ohledu na to, jestli ten celý život se mnou dotyčný nakonec stráví nebo ne. Všichni víme, že kdyby svatebčané novomanželům kondolovali, mohli by se veselit při rozvodu... Teď a tady, takhle to teď cítím, a proto si toho druhého chci vzít. A necítím to tak po pěti měsících ale po dvou, třech, pěti letech. To je pěkné, romantické a jedno velké "aaaah"...

Kdyby si tak člověk mohl někoho vzít bez toho, aniž by vzniklo manželství...

p.s.: zasílám pozdrav z Rumunska




BLOG JE JEN NAŠÍ PŘEDSTAVOU

3. listopadu 2016 v 19:05 | kika
Od doby co celá má široká rodina, známí, přátelé, snad i kolegové znají adresu mého blogu, mám pocit, že všichni tito mimochodem úžasní lidé, které mám opravdu ráda, mají občas problém pochopit jednu zásadní věc. Blog není pouze můj deníček, odkrytí mých nejtajnějších přání a tužeb a vyslovení mých největších trápení a životních strastí.

Blog je především moje radost ze psaní.

Můj koníček, články do šuplíku, inspirované životem, ne však život samotný. Když Sugr ve své básni zmíní milence, nikdo neočekává, že toho milence opravdu má. Takže, má drahá rodinko, nebylo by vůbec špatné, kdybyste si tento článek přečetli dvakrát a uložili si jej na plochu, na lištu či si jej vytiskli a dali za rámeček a před tím, než se mě zase zeptáte "proč", si jej znovu přečetli.


1. Deníček

Ano, nepopírám, je zde spoustu článků, které jsou prostě čistě sonda do mé duše, vyjádření pocitů, sdílení některých mých životních událostí. Například můj výlet do Mariánských lázní je z 99% podle skutečné události. Chybí zde snad jen vyhnutí se baňkové masáži před mužným masérem, a to z důvodu, že by si to zasloužilo samostatný článek - názorový článek.


2. Názorové články

Názorové články slouží - světe div se - k vyjádření názoru na něco nebo na někoho. Autor se tím, třeba pokouší na něco nahlížet z pro něj zajímavého úhlu pohledu, nebo třeba pokládá otázku do pléna a doufá, že dostane nějaké odpovědi. Tyto články mohou být inspirovány skutečným životem, ale nemusí být tím způsobem, jakým předpokládáte (ale můžou..)

Příklad: 15.11.2016 vyjde na protidepce článek "Chodili byste s člověkem, o kterém si myslíte, že je gay?" a autorka pouze pokládá určitou otázku a není vůbec důležité, zda si myslí, že někdo z jejího okolí je gay, zda se o ni uchází gay nebo zda si prostě jen přečetla článek na jednom nejmenovaném portálu, o tom, proč hetero samci sledují gay porno. Jen se ptá.
3. Články pocitové a chcete-li "umělecké"

Někdy napíšete větu, že na Štědrý den sedíte s lahví vína a čučíte z okna. Sami. Ale míníte tím pouze, že se cítíte prázdně, nebo jste se chtěli cítit prázdně. Vyjadřujete své pocity.

Když zpěvák vydá písničku plnou emocí o bývalých láskách jeho života, neznamená to, že se po roce nemůže ze vztahu dostat, nebo že je na dně pořád, ale protože vztahy, sex a nevěra jsou metlou světa, vytáhne svoji v minulosti prožitou silnou emoci a použije ji znova a znova a znova. Dost možná třeba venku padá listí a prší a on má mnohem větší náladu složit něco smutného než veselého. A někdo rád píše, a proto napíše smutný článek.


4. Články neaktuální a minulé

Tyto články souvisí dost často s články pocitovými, uměleckými i názorovými. Někdy se vám něco přihodí a napíšete o tom za 3 měsíce a později; tehdy se vám o tom psát nechtělo, nebo ještě něchtělo, nebo jste si to jen uložili do rozepsaných. Někdy pak z deníčkovského článku musíte udělat názorový článek apod, protože opravdu nevypadá dobře psát, že máte nového přítele, vzápětí jak jste štastní, že jste single a ve třetím článku to dorazit tím, že stále milujete svého bývalého. Souslednost je sexy.


Blog je především moje radost ze psaní.

Nebudu se jí vzdávat a zároveň odmítám vysvětlovat co skutečnost je a co není. Je to můj blog, můj hrad, můj svět. Berte blogy s nadsázkou, i ty deníčkovské, je to dílo autorské, nikoliv však autor samotný.



Článek je sice trochu opožděně ale přeci věnovaný tématu týdne na blog.cz: "Svět je jen naší představou" a celé mé rodině. Podnětem k tomuto článku se stalo jedno konstatování mé drahé maminky. Kika
 


Nechte se 4 dny hýčkat - část 2/2

29. října 2016 v 20:15 | kika
V předchozím dílu jste viděli:
Podlehnutí neodolatelnému přívalu přepychových wellness pobytů, strastiplnou cestu napříč celou republikou, ještě strastiplnější první večeři a bezesnou první noc.



5. Připravte se na bolest v srdci

Ráno se k vaší radosti probouzíte ve stejném pokoji a odcházíte na snídani. Jste svědkem jednoho z nejzávažnějších trestných činů, kterého se kdo na tomto světe kdy dopustil, vaše bolest v srdci se nedá měřit! Káva, ten lahodný božský nápoj, vaše životní láska, vaše partnerka i milenka zároveň, tu jen tak nemilosrdně jako nějaký nanicovatý nápoj třímá v kadích a vypadá tak odpudivě, že po několika letech trávíte svoje první bezkofeinové ráno. Nedobrovolně. Jdete si prohlížet obrázky kávy, které máte v mobilu.

Tento památník byl vystaven na počest obětí
utopených v kádích v říjnu 2016 v Mariánských lázní



6. Připravte se na procedury

Po příjezdu jste dostali hned několik poukazů, jeden na zábal rukou, druhý na zábal nohou a třetí na vstup do vířivky a sauny. Zjišťujete, že někdo na recepci udělal chybu, a tak termín prvního zábalu, na který jste se měli dostavit v 11:20, je až ve 13:00. Protože to máte do nějaké slušné restaurace 5 km daleko a v hotelu odmítáte po ranním zážitku už cokoli jíst, hladovíte. Na svém wellness pobytu. Tomu říkám hýčkání panečku. Nicméně nenecháte se jen tak zlomit a po dostatečném nakrémovaní luxusní kosmetikou z Lidlu vyrážíte směr výřivka a sauna. Nenachází se v hotelu, díky bohu, říkáte si a cestou na místo určení se vám vyslékají ponožky z toho jak kloužou na mastných patách z poledního zábalu. Jakmile přicházíte k vířivkám, propadáte v hurónský smích. Do městského bazénu jste si mohli zajít i v Brně.




7. Připravte se na to mít se rádi

Jste úplně vybublinkovaní a vyplavaní a rozhodnete se prozkoumat město. Projdete si celé centrum, koukáte po všech těch krásných hotelech v centru, ve kterých jste měli bydlet, fotíte si všechny památky a dáváte je na instagram, koupíte si konečně luxusní kafe (ano obrázek nahoře) a božské jahodové vafle. Stmívá se, navštívíte místní akci a poslechnete si zpívající fontánu. Nezapomínáte, že s alkoholem jde všechno lépe a rozhodně chcete posedět chvíli v tom stylovém podniku na rohu ulice. Nikde není místo, a tak si sednete přímo za bar a poručíte si koňak. Trošku litujete, že jste si nedali víno, ale to se za barem nehodí. Je pozdě a za tmy se vracíte na pokoj. Zmeškali jste asi o 4 hodiny večeři, což vám vůbec nevadí. Stále nejede wifi. Usínáte a opět uzavíráte dohody s bohem, že už určitě začnete pravidelně běhat, pokud se ráno probudíte jinde.



8. Připravte se na odchod

Nejlepší co můžete udělat, je po druhé noci se probudit, sbalit se a odejít. Prostě a jednoduše zapomenout na to, že tento hotel má hodnocení 5 hvězdiček z 5 a vyhrál nějakou pochybnou cenu za rok 2015. Hodnotili jej lidé ze slevomatů, slevokingů, zapakatelů, hodnotil jej český pepa. A vy do této skupiny nepatříte, nejste ti co se prostě spokojí, že svou úžasnou dovolenou prožijí na městském bazéně a s utopenou rýží. S úsměvem na rtech odevzdáváte klíče na recepci a za údivu všech, že si nenabalujete ze snídaně rohlíky a marmeládu na cestu, vyrážíte do jiného města. Ubytování si ale rozhodně už nekoupíte na slevomatu. Máte slzičku na krajíčku, tohle je totiž vaše nové já, to, které si dělá co chce, nové, změněné, šťastné.. To, které vítr zavál do Karlových Varů, které si vykračuje s teplým lázeňským oplatkem po kolonádě a které si vychutnuvává tu neuvěřitelnou atmosféru kolem. Já, které je na sebe pyšné a hrdé.




Nechte se 4 dny hýčkat - část 1/2

26. října 2016 v 20:15 | kika
Ať už máte dovolenou, prázdniny, nebo prostě jenom volný víkend, radím vám - vyražte někam. Hned a klidně sami. Na všech slevových portálech se to totiž hemží samou pohodou, relaxem, romantikou, dokoncem božím odpočinkem či pohádkou. No řekněte - jenom hlupák by to nebral! Stačí jeden voucher a můžete vyrazit na dovolenou svých snů, můžete si ještě tento víkend užít neuvěřitelných 3-5 dní plných luxusu doslova zapakatel... A navíc od nás máte zdarma tento all inclusive průvodce slevového pobytu!


1. Připravte se na cestu

Protože jste si koupili pobyt ve slevě, nikdo nepředpokládá, že byste chtěli přijet autem. Vy totiž máte k pobytu ještě jeden bonus navíc, o kterém se nemluví, a to sice cestování celý den s minimálně pěti přestupy. Pokud budete mít štěstí, všechny vláčky na sebe spořádaně počkají a autobus vám taky neujede před nosem. Pokud budete mít už ale opravdu štěstí ve vagonu s vámi rozhodně nebude sedět partička 45 letých dámiček rozhodnutých sjet "Mariánky" bez chlapů (milosrdný bože, nechť se ze mě nikdy nestane účastnice takového zájezdu) a rozhodně za vámi nebude sedět mladá maminka s třema harantama, kteří vás budou soustavně kopat do zad. Otřesení vystupujete v cílové stanici a koukáte na mapu. Zjišťujete - ale dost už, takové dítě štěsteny snad ani nemůžete být - že váš hotel je umístěn až kdesi na okraji městečka a vy se můžete vydat na zážitkami nabitou pěší 5 kilometrovou túru.


2. Připravte se na příchod do pokoje

Jste utahaní a těšíte se na sprchu a postel. Přicházíte do onoho moderně zařízeného pokoje s krásným výhledem na okolí, kde je sice vyvětráno, ale vy tak nějak stejně podvědomě cítíte směs zatuchliny, dýchne na vás komunismus a kdoví co ještě. Zavíráte okna. Při pohledu do koupelny si říkáte, že by možná bylo lepší se celé 4 dny nesprchovat a zavrtáte se do postele. Zjišťujete, že ač měl být internet dostupný na všech pokojích - kvůli tomu jste se taky trmáceli tak daleko - zrovna ve vašem pokoji internet nejede. Kupujete si dodatečná data.

krásný výhled na okolí


3. Připravte se na českou kuchyni

Přichází večer a protože jste ušetřili ty velké peníze za ubytování mohli jste si dovolit koupit pobyt s polopenzí (a dodatečná data na internet). Díváte se po ostatním osazenstvu. Všichni očividně pobyt nakupovali taktéž přes slevomat. Jsou tu tři postarší páry, dvě lesby a vy. Dostáváte jídlo, pravou českou kuchyni. Dušenou rýži utopenou v omáčce s nějakým masem. Přemýšlíte, protože když vy děláte doma maso na všechny způsoby, nikdy se vám nestane, že by vám zbylo tolik omáčky a navíc pro tolik lidí. Vždyť to není omáčka, nýbrž polévka. Poslušně to všechno sníte a odchazíte zvláštním způsobem hladoví zpět na pokoj.


4. Připravte se na noc

Rozhodně potřebujete alkohol, protože za střízliva tu rozhodně spát nechcete. Protože jste netušili, že budete tolik znavení životem a takovým přísunem emocí a zážitků, kupujete si rovnou dvě flašky vína s hotelovou přirážkou a je vám veselo. I bez internetu. Dokonce se odvážíte navštívit koupelnu. Usínáte a s motlitbou pro všechny bohy, které znáte doufáte, že ráno bude vše v pořádku.


Zalíbí se vám konečně v hotelu? Co bude k snídani? Přijde hýčkání na procedurách? Budete mít odvahu se podívat do města? To a ještě více UŽ TUTO SOBOTU OD 20:15 na PROTIDEPCE.BLOG.CZ!!



Před sebou neutečeš

25. října 2016 v 16:33 | kika
"Je na čase začít být opravdu šťastný, protože takhle už to dál nejde", pomyslí si člověk, pustí si písničku a na firemním počítači sepíše výpověď.

Dá si kafe a sní.. Pravděpodobně se odstěhuje někam na maloměsto, pronajme si malý, leč útulný byt a najde si novou práci. Každé ráno do ní bude jezdit na kole, bude mu k tomu hrát líbezná hudba, foukat vítr do vlasů a s úsměvem na tváři zastaví třeba před květinářstvím a koupí si kytku - jen tak pro sebe a jen tak pro radost.

Přijde domů, dá kytku do vázy a začne si zvelebovat zatím ne úplně dokonalý příbytek. Postupně si vymaluje, nakoupí v bazaru krásný, i když trochu postarší a místy oprýskaný nábytek a jednou na maloměstské zábavě potká třeba i nějakého fešáka s velkými svaly a se smyslem pro spravedlnost.

Vše nové a voňavé přede ním. Cítí se jako dobrodruh, jako úplně nový člověk. Pln nové energie slavnostně odchází od šéfky s podepsaným papírem o převzetí výpovědi do své kanceláře - šťasten. Už jen stačí přežít výpovědní dobu a život pln smíchu, radosti, hudby a tance může začít.
O dva měsíce později.

Dva měsíce uběhly a mezitím mi byla najita nová práce. Podepisuji pracovní smlouvu, místo výkonu práce: Brno. Opět. Víš, Kiky, to máš jedno, jestli Brno, Praha nebo Olomouc, před sebou stejně neutečeš, utešuju se. Ať už budeš bydlet kdekoliv, stejně si za sebou taháš jedno velké břímě, které prostě nejde pustit - celou sebe. Ale za pokus to rozhodně stálo, když už nic, minimálně se ta tvoje odvaha odrazila na výplatním pásku, a to zas tak od věci není.



KDYBY ŠTĚSTÍ ČERNOU BARVU MĚLO

20. října 2016 v 12:50 | kika
Přicházím k volebním urnám, hrdě a vzpříměně. Již po několikáté, jako ostřílený matador. Pokaždé váhám, jednou jsem více nalevo, jednou napravo, vždy ve střehu, ale letos jsem skálopevně rozhodnuta. Naše planeta bude černá. Chci vzývat a uctívat naši zem. Chci, aby tu byl čím dál více černý vzduch, chci se procházet po vypálených mýtinách, chci chodit temnými podchody, žádná barevná příroda, žádný park! Vodu z kohoutku taky prosím pěkně černou a špinavou.
Aspoň, že v tom našem štatlu už to tak dávno máme, ať si vyhrajou černí nebo modří.

V práci říkali, že černé peníze jsou jenom moje. Prý když budou černé, stát z nich nebude chtít odvádět žádné daně. A navíc prý, když budu černá i já, tak do té práce chodit nemusím vůbec. Chci být černá a chci mít černé peníze.

"Mami, co je to štěstí?", zeptala se nevině malá culíkatá holčička. Maminka malou holčičku pohladila po vláskách a rozhlédla se kolem. Tohle bylo její království, to, o kterém přece vždycky tak snila. V koupelně koše přeplněné špinavým prádlem, v obýváku na konferenčním stolku kruhy od skleniček, v kuchyni na podlaze rozlité mléko, letmo se podívala na své strhané, od saponátů doničené ruce.. Na ploténce ještě bublala polévka, stále čekající až se manžel vrátí domů, desátá večerní však již dávno odbila a on stále nikde, posteskla si v duchu. "Miláčku, muška jenom černá", odpověděla neurčitě, vzala plácačku a muchu zabila.

Kdyby štěstí černou barvu mělo,
moc by se toho nezměnilo.
Ráno budík zazvoní,
počasí se kaboní.
Nachystám se do práce,
nechce se mně opouštět matrace.
Už teď ve všem plavu,
raději dám si kávu.
Černou.


článek s láskou věnován tématu týdne na blog.cz "barvy kolem nás". Kika

Karlíku, kde jsi?

15. října 2016 v 23:24 | kika
Postarší dáma statečně vchází do dveří, předkládá občanský průkaz s ustřiženým horním rohem a úmrtní list ... Vyčkám než se usadí a začínám se ptát. Úředně. Věcně. Uzavřeli jste předmanželskou smlouvu, kolik měl váš manžel dětí, kde jste měli účty, podnikal někdy, přepsala jste již energie, kolik stál pohřeb a kolik stála smuteční hostina ... Bez mrknutí oka mi sděluje vše potřebné. Požaduji fakturu od pohřbu a zakládám si ji do spisu. Loučíme se. Pečlivě si schovává svůj oddací list, občanku, výpisy z účtů a faktury ukončeného odběru elektrické energie. Předávám jí kontakt do kanceláře a pokyny k ocenění majetku. Podává mi ruku. Otáčí se. "Karlíku, co jsi mi to udělal?" pronese s bolestí v hlase a zlomeně odchází. Poprvé za celou tu dobu větu plnou emocí...

Nechávám si zavřeno. Alespoň na chvíli... A já se ptám: A já tě, Karlíku, najdu vůbec někdy? Otírám si slzy, upravím se, usměju se na sebe do zrcadla a vítám další paní ...

Po skoro dvouletém urputném hledání hledat přestávám s konstatováním, že trh je přebrán a Karlíci nadobro došli. Hlavně prosím žádné celostátní pátrání, já chci jednou pro vždy jediné, a to klid bez poznávání nových lidí. Při představě dalšího rande - to raději svůj drahocenný čas (s prací na plný úvazek a k tomu 2 brigádama ho moc není) strávím zachumláním se do peřin a se sklenkou lahodného vína si sama přečtu pár stránek dobrého čtiva. Přísahám bohu, jestli ještě někdy půjdu na nějaké další rande a ten člověk bude s prominutím zase ultimátní debil, tak už ho asi zabiju.


"Když nechápeš proč máš pověst takového proutníka, tak kolik jsi měl holek? Sebevědomě: já jsem to přestal počítat, to je zbytečný, víš jako bych si třeba pak ještě vzpomněl na tu a pak na tu..."
Děkuji nechci (buď neumíš počítat nebo máš pravdu, opravdu nejsi proutník)

"Tobě je 30 a bydlíš u rodičů?"
Děkuji, nechci (stačí mi starat se o sebe, nikomu mámu dělat nebudu)

"Po třech měsících, co je pán v zahraničí... Budu v Brně v pátek, uvidíme se? V pátek se mi to nehodí, můžeme někdy v týdnu? No já můžu jenom v pátek, pak zase na 3 měsíce odjíždím do Londýna..."
Děkuji, nechci (tohle je přesně typ vztahu co hledám)

"Úlisně: Záleží na tom, jestli si to máš za sebe zaplatit... A to jako záleží na čem???"
Děkuji, nechci (radši si to kafe zaplatím)

"Dneska nemám čas, můžeme se vidět jindy. Ten den později - kde jsi? Je zima, počkám na tebe v mekáču"
Děkuji, nechci (co kdybych potřebovala abys pochopil i složitější větu než, že nemám čas?)

"Seznámení cca 5 minut, bez jakéhokoliv dotyku. Poté co jsem chvíli neodpověděla - to jsi to brala jenom jako pobavení na jednu noc?"
Děkuji, nechci (netušila jsem, že zrovna já budu někdy nařčena z lehkosti)

"Po 15 minutách 1. rande - já rád svazuji lidi. To je ale jedno, že se ti to nelíbí, ono se ti to líbit začne."
Děkuji, nechci (opravdu si dokáži vyhodnotit co mám a co nemám ráda)

-------------------------------------------------------------------------------
Pozn. pod čarou: A to pak vážení stačí, aby se objevil aspoň trochu obyčejný Vašek, Radek, Tomáš, David, a člověk otráven tím vším by se snad spokojil už s ledasčím...


Vytrvalost

28. března 2016 v 22:49 | kika
Jestli mám pocit, že mi nějaká vlastnost chybí? Ano, chybí. A nebudu to zbytečně natahovat, vytvralost ve všech podobách je mi cizí. Bohužel, může mě to trápit, dělat vrásky na čele, můžu se proliskat, snažit se přemluvit, procitnout, no výsledek je a bude pořád stejný.

Kdybyste tak tušili, kolikrát už jsem s něčím začínala, kolikrát jsem si to předsevzetí sepsala, kolikrát jsem od zítřka byla pomalu nejšťastnější člověk na světě, realita je však taková, že jsem notorický nadšenec útěkář; roztěkanec tělem i duší, chcete-li.

Vzplanout jako oheň, žít a dýchat klidně po celý měsíc každou minutu a vteřinu pro jednu konkrétní věc - žádný problém. Většinou ani pak nevím jak se to stane, většinou je to něco nenápadného, nečekaného co mi umožní vypadnout z tempa a povolím. Jak typické!


Ani se mi nechce přemýšlet nad tím, jak bych s tím svým počátečním nadšením, kdyby dokázalo vydržet o trochu déle mohla naložit; snad i vila na Bahamách, co vila lidi - hrad mohl být! Ale to kdepak, nač tolik úsilí? To mi raději zase ochladneme a ochabneme, vždyť ono totiž není nic snazšího než nechat být a plavat. Vzdát se bez boje.

Ale kdoví, třeba jednou, třeba jednou, až zjistím, že nebude nic hned, že výsledky se dostaví, ale musím na ně počkat (dát jim tolik času, kolik si ho vyžádají) a pak den po dni, hodinu po hodině, vtěřinu po vteřině se mi podaří vytrvat.



Stereotyp

7. ledna 2016 v 23:00 | kika |  MŮJ SVĚT
Těším se na odpoledne až přijdu z práce a místo toho mi ráno zvoní budík. Toužebně očekávám pátek a místo toho máme pondělí. Typické. Pořád dokola. Dny se minou, týdny plynou. Čas letí a čím bohatší program, tím víc.

Měním se. Začínám být jiná. Jiná než dřív a stejná jako ostatní. Systém mě nutí a ničí, práce mě formuje. Cestou do práce vídám ty stejné lidi, ty stejné výrazy, to stejné oblečení, jeden jako druhý. Žena nerozeznatelná od muže. Roboti s jedinou vyhlídkou do budoucna - volný víkend.

Děkuji, nechci. Zastavit se, nadechnout se, urychleně povolat Radost k velícímu panelu a nechť tam zůstane minimálně celý příští měsíc! Okamžitě! Chci se smát, hrát, zpívat si. Cítit se šťastná, svobodná a volná. Nechat všechny šrámy v minulém roce a začít s novým štítem. Věřit, že se změnou čísla dokáže změnit život. Nabourat ten každodenní stereotyp. Jakkoliv.

Chce to začít s maličkostma, jít neplánovaně po práci do kina, nebo si ráno pustit písničku a zplna hrdla zpívat na celý dům. Dát si o 3/4 na jedenáct kafíčko, nebo vyhodit plánovací kalendář na rok 2016. Dělat blbosti. Natočit si vlasy a být jiná. Bezstarostně. Ne, už nechci pravidelně snídat, cvičit, běhat, číst, psát, chci si neplánovaně dělat to, co se mi zrovna chce!


Přeji všem krásný nový rok 2016!







Kam dál

TOPlist
od 29.9.2014